Jak píše agentura AP, snímek vznikl adaptací povídky dnes pětaosmdesátileté Angličanky A. S. Byattové. Knižně ji vydala už v 90. letech minulého století, kdy ji také Miller četl. Na zfilmování ale dlouho neměl peníze. Šance se naskytla až po komerčním úspěchu jeho postapokalyptického Šíleného Maxe: Zběsilé cesty. Ten měl v roce 2015 rozpočet okolo 150 milionů dolarů, celosvětově utržil 374 milionů a obdržel šest cen Oscar.
"Scénář jsme měli napsaný, bylo jen otázkou času, kdy ho budeme moct natočit," popsal v Cannes sedmasedmdesátiletý režisér, jak mu to společnost Warner Bros. nabídla právě po úspěchu Šíleného Maxe. Adaptaci napsal Miller se svou dcerou Augustou Goreovou.
3000 let touhy kombinuje komorní dobové drama s epickou trikovou fantasy, píše AP. Tilda Swintonová ztvárnila Alitheu, ovdovělou bezdětnou naratoložku zkoumající, jak vznikají nebo kterak jsou uspořádány příběhy. Na začátku přilétá do tureckého Istanbulu, aby se zúčastnila konference o tom, jak věda nahrazuje mytologii.
Na místním krytém tržišti zvaném Velký bazar si hrdinka koupí starou skleněnou lahev. Když ji v hotelovém umyvadle vyčistí kartáčkem na zuby, z lahve vyletí ušatý džin, hraný Idrisem Elbou, a zaplní celou místnost. Následuje dlouhá a intimní konverzace, ve které bájné stvoření opředené červeným a fialovým kouřem vypráví akademičce, jaké mělo za poslední tři tisíce let pány. Oba jsou u toho oblečení v županech.
Snímek volně odkazuje na Pohádky tisíce a jedné noci a využívá orientální exotiky. Jako v pohádkách také filmový džin nabízí akademičce, že jí splní tři přání. Naratoložka zběhlá v mytologii však ví, že taková přání se často obrátí proti těm, kdo je vyslovili. Sama se navíc nachází v rozpoložení, kdy už od života nic nechce a po ničem neprahne.
"Znám lidi, kteří vám na místě odvyprávějí skvělou historku. Mně to vždy dělalo problémy, spontánně jsem to nikdy neuměl. Ale umím to v neskonale pomalém filmovém tempu, kde mám čas přemýšlet nad rytmem, nad každým detailem," poznamenává režisér Miller.
Na novince opět spolupracoval s kolegy ze Šíleného Maxe. Film natočil kameraman John Seale, opět ho sestříhala Margaret Sixelová a hudbu znovu složil Tom Holkenborg. Sám režisér ale říká, že 3000 let touhy je v některém ohledu spíš "antišílený Max".
Tam, kde se v posledním Šíleném Maxovi mlčelo, se ve 3000 letech touhy mluví. To, co se v Šíleném Maxovi odehrávalo v reálném čase, líčí 3000 let touhy jako retrospektivní příběh, jež se rozprostírá napříč několika milénii a v němž se mluví nesčetně jazyky.
Snímek začíná v dávných časech, pokračuje však až do pandemie koronaviru - na záběrech ze současnosti mají herci respirátory. A pandemie ovlivnila i natáčení. Miller chtěl původně se štábem pracovat v několika zemích, nakonec si musel vystačit s rodnou Austrálií a zbytek lokací dotvořit pomocí počítačových triků.
"Když jsme o tom filmu poprvé mluvili, přišlo mi, že je na něj správná doba. Letos si neumím představit, že by byl ještě aktuálnější. A příští rok bude zase aktuálnější," tvrdí představitelka hlavní role Tilda Swintonová.
Časopis Variety píše, že zatímco některé snímky se snaží odkrýt smysl života, Millerova novinka jako by chtěla odkrýt smysl filmařiny, respektive vyprávění. Ze všech otřepaných milostných příběhů se snaží vytvořit takový, jaký divák ještě neviděl. A přestože ten je dnes na trikové scény zvyklý, 3000 let touhy zaujme jeho představivost tak, že po většinu dvou hodin se nebude nudit, píše web.
Podle něj džin vypráví mimo jiné o dívkách z harému Sulejmana I., jenž vládl Osmanské říši v 16. století, nebo o biblickém králi Šalamounovi a královně ze Sáby. Tato pasáž však připomíná spíš komiksové dobrodružství od Marvelu, jen natočené s výrazně nižším rozpočtem. "Film je plný neskonale umělých pouští, trikových paláců a nahých nebo polonahých kurtizán a královen," kritizuje Variety, ačkoliv podotýká, že režisér George Miller měl vždy vyhraněný estetický vkus.
Dle časopisu Indiewire se film mimo jiné ptá, jaký dopad mají věda a technologie na lidskou schopnost pociťovat úžas a zda člověku ke štěstí stačí silný příběh.
Autorům se podařilo vrátit lidskost džinovi, postavě, kterou Hollywood už dlouho karikuje. A byť je 3000 let touhy často dojemnější v současnosti, než když vypráví dávné příběhy, daří se mu naznačit, že najít v dnešní době opravdovou lásku je asi stejně nepravděpodobné jako potkat nesmrtelného džina, myslí si Indiewire.
Podle britské BBC se 3000 let touhy bude líbit všem studentům literatury, obdivovatelům pohádek a obecně divákům, kteří si připadají stejně zvláštní, samotářští a citově odtažití jako postava Tildy Swintonové. Ostatní budou v kině sedět a džinovo vyprávění spíš tiše poslouchat, než aby jím byli uhranutí.
Magazín Time chválí některé dialogy, třeba když džin složí akademičce poklonu se slovy "mluvíte homérskou starořečtinou", nebo vynalézavé scény, kdy džin sexuálně uspokojí jednu ze svých bývalých paní pouhým dechem. Některé triky se povedly a poslední část snímku je nejpoetičtější, píše Time, celek má podle něj ale daleko k dokonalosti.
