Benátky - Diváci letošního benátského festivalu se na chvíli stali spojenci Švankmajerovy surrealistické slasti. Na 67. ročníku nejstarší světové přehlídky byl mimo soutěž uveden nový snímek českého klasika Přežít svůj život.
Imaginativní symbolika, autorovy obsese i fetiše se ve filmu skládají dohromady v "psychoanalytickou komedii" - jež má podobu večerníčkového papírkového filmu z animovaných fotografií, který prokládají hrané prostřihy.
Sledujeme osudy obyčejného českého muže, Evžena, který se posedle snaží vracet do svého snu a utíkat tak před realitou absurdní práce a štěkavým soužitím se shánčlivou a úzkostlivou manželkou.
Na pomoc si bere psychoanalytičku bez záruky, která jej groteskně i "odborně" provází snovým příběhem. V něm hledá mysteriózní dívku v červených šatech (vlastní matku), postupně zabije svého otce i sám sebe. Mezi tím se vine had s lidskou hlavou, chodí plyšoví medvídci se ztopořeným penisem a tancují zvířecí i lidské kreatury.
Švankmajer na psychoanalytickém křesle
Upřímně řečeno, vtípky o psychoanalýze působí dojmem filmu pro Švankmajerův klub zasvěcených, které baví chodit na procházku s Freudem a surrealismem. Nicméně autora očividně nezajímá jako léčebná metoda - ale coby zdroj originální imaginace a hlavně vnitřní (a podstatnější) svobody.
"Svoboda není statický stav, ale proces. Ve skutečnosti jsme řadou věcí determinováni, takže svobodu nacházíme ve své imaginaci, nikoliv v realitě, která je nám represí. Když se vrátíme k Freudovi, mohli bychom ztotožnit svobodu se slastí," uvedl v Benátkách sám Švankmajer.
Mimochodem nyní dává dohromady tzv. kunstkomoru - soubor předmětů původního magického světa, který potlačuje náš racionální věk. O to více je škoda, že nová komedie si utahuje ze všech psychoanalytických postupů a klišé, ale sama nabízí průhledný neurotický případ stříknutý Oidipovým komplexem a sexuální impotencí.
Jinými slovy, po hodině vás Evženovo milostné zapletení se vlastní animou a pronásledování superegem - starou babkou od popelnic, která se prohlašuje za Ježíše, Napoleona, papeže či Marxe - přestane bavit. Zážitku moc nepomáhá ani animace fotografií, která se víc hodí do krátké metráže.
Zobrazení mechanismů našeho podvědomí pomocí poeticky skřípajícího a naivistického divadla bylo ještě mnohem lepší, když před námi příběh skrýval víc tajemství. Tady si místo v kině připadáme trochu jako na psychoanalytickém křesle. Stačí ale slyšet ohlasy benátského publika, aby člověk pochopil, že tento mág je jedním z mála českých filmařů, které vyčnívají z mezinárodní izolace, do níž na festivalech upadl český film, jinak málo zajímavý, ambiciózní i originální.
Při pohledu na české ulice a všechny ty lidi se sázkovými tikety místo hlav, stádní bytosti posedlé sebou samými i hospodským jídlem se přitom nakonec může zdát, že Švankmajerův nový film je tentokrát mnohem lepším komentářem k české současnosti a kocovině ze svobody než k hájemství našeho podvědomí.
Zimní survival
Ještě před několika lety k benátskému festivalu patřily filmy o válce s terorem a protiamerických náladách. Dnes už o vybíjenou Spojených států na Středním východě žádný režisér moc nestojí. O malou provokaci se v soutěži s filmem Essential Killing pokusil režisér polského původu Jerzy Skolimowski, který se v vrátil žít a pracovat do vlasti.
Údajně prodal dům na Malibu a koupil starou loveckou chatu v severských polských lesích daleko od civilizace. Přímo tam už natočil polskou elegii Čtyři noci s Annou o omezeném mužikovi a znásilněné ženě. Pro Pudové zabíjení mu byly inspirací tajné operace CIA, které se podle jeho slov odehrávaly dvacet kilometrů od jeho prahu.
Od roku 2002 tam prý přistávala letadla s teroristy, které si brali do parády američtí vyšetřovatelé. Dodnes média a veřejnost čekají na oficiální stanovisko úřadů k východoevropsko-americké aféře.
Skolimowského film líčí hypotetický útěk arabského vězně z transportu, který postihne nehoda na zasněžené cestě. Dále se už odvíjí málomluvný běh o život - polský zimní survival v mínus dvaceti. Arabský "olympionik" (Vincent Gallo) uniká pronásledovatelům a vyrovnává se s nástrahami zimy, dřevorubců, pytláckých ok i divokých zvířat. Nápomocnou ošetřovatelku si zahrála Polanského manželka Emmanuelle Seignerová.
Polské Démanty noci
Od začátku je jasné, že vězeň nemá šanci a že autorovi nejde ani tak o politiku a americkou rétoriku. Dokonce se nedozvíme, jestli uprchlík byl teroristou, anebo chudákem, který ze zoufalství - a shodou okolností - odstřelil dva americké kontraktéry a vojáka. Nesouvislé útržky se dozvídáme z flashbacků, které naskakují za horečnaté cesty ke smrti.
Kupodivu film (jenž připomene českému divákovi Démanty noci Jana Němce) funguje v obou verzích - teroristické i neteroristické, neboť zásadním zůstává především boj o holý život.
Skolimowski ovšem nakonec nedodrží sugestivní a subjektivní optiku filmu, který uniká od syrovosti ke groteskám s opilým hajným, krádeži ryby a kojící matkou v závěji, a snad i kvůli arytmické experimentální hudbě ztrácí tempo.
Novinka nezdolného obhájce svobody lidského jedince nakonec nejvíc ironicky komentuje neschopnost amerických vojáků. Armáda USA je nejmocnější na světě, ale podívejte se, kolik v poslední době prohrála válek. Vojenský systém je značně poruchový, naznačuje Skolimowski.
Drama o novém začátku
Nenápadným, ale skvělým aktérem soutěže je americký snímek Meek´s Cutoff, který natočila nezávislá filmařka Kelly Reichardtová. Výjimečně cudný příběh líčí putování několika "pionýrů" vyprahlou prérií, ale je prostý historické či hrdinné rétoriky Divokého západu.
Širá scenérie minimalistického dramatu nabízí "jen" cestu tří rodin vstříc nejistému dobrodružství. Sní o novém životě, jenže spíš potřebují vodu a musí uchránit těhotnou ženu i svornost společenství. Lidé schopní budovat nová města a vynalézat důmyslné nástroje tu jsou vydáni napospas zajatému indiánovi, karavanu navíc vede samolibý traper, který z vlastní ješitnosti přivede ostatní do nebezpečí.
V rozehrání civilizačních i archetypálních témat můžeme vidět i jeden z mýtů evropské civilizace. Naši předkové nehledali na cestách jen bohatství, dobrodružství a pracovní sílu. Vždy snili, že někde vybudují lepší svět, druhou šanci pro novou civilizaci.
Švédsko-finský alkoholismus
Překvapivě zatím nejvíc na diváky emočně zapůsobil malý švédský snímek ze sekce Týdne kritiky. Film Beyond (Svinalängorna) spouštěl potoky slz a dojaté tleskání nebralo konce.
Švédská herečka Pernilla Augustová sama adaptovala příběh o alkoholismu rodičů a domácím násilí podle knihy Susanny Alakoski. Půdorysem je cesta dnes dospělé ženy k matčině smrtelné posteli, která ji vrací do traumatického dětství.
Historicky nás zavádí do doby, kdy byla země tisíce jezer ještě chudá a bez Nokie. Finové jezdili do Švédska za prací, gasterbeiteři se spíš učili pít vodku než jazyk. Film servíruje očekávaná schémata jako užírajícího se otce a jeho manželku, která se nechá z lásky bít a ponižovat. Snaží se zachránit rodinu, ačkoliv děti jsou největší obětí a začnou si domácí násilí připisovat za vinu.
Mimořádná je tu však herecká přesnost, věrohodnost i působivost. "Není to nový příběh, ale je ho stále třeba vyprávět. Odehrává se na stránkách novin všude na světě. Nicméně snažili jsme se vidět i naději, že ta dívka může přežít," komentovala ho držitelka herecké Zlaté palmy a nyní debutující režisérka.
