Rozhovor - Režisér Vladimír Michálek není právě upovídaný, mluví za něj spíš jeho filmografie, která čítá například snímky Je třeba zabít Sekala, Zapomenuté světlo či Babí léto, které se dočkaly značně kladného přijetí, ač on sám je za své vrcholy nepovažuje.
Nyní do kin vstupuje jeho Pohádkář, adaptace knihy Barbary Nesvadbové, s Jiřím Macháčkem, Aňou Geislerovou a Evou Herzigovou v čele. Kriminálně rámovaný příběh o muži neschopném převzít odpovědnost za svůj život a zneužívajícím ženy, jež se do něj zamilují.
"Nutnost najít k předloze nový klíč byla dost potřebná výzva," říká Vladimír Michálek o knižní předloze v reakci na velké zásahy do děje, jichž se spolu se scenáristou Markem Epsteinem dopustil.
Aktuálně.cz: Žánr krimi má v Čechách poměrně bohatou a nejednoznačnou tradici. Co pro vás detektivka znamená? Jak se žánru u nás daří?
Vladimír Michálek: Jde o můj oblíbený žánr. A navíc je jeden z nejtěžších, takže k němu chovám značný respekt. Poslední dobou jsem u nás moc opravdových kriminálek neviděl.
A.cz: Zrovna Marek Epstein, váš aktuální scenárista, má přece na svědomí Ve stínu, za které si odnesl Českého lva.
Ve stínu se mi moc nelíbilo, přišlo mi, že bylo plné lapsů. Ale myslím si, že za ně nemohl Marek, protože se film neustále přestříhával a předělával. Nakonec mu podle mého chybělo napětí i překvapení. A to opravdu říkám jako někdo, kdo má kriminálky hodně rád.
A.cz: Mluvíte překvapivě otevřeně. Ale musím říct, že neduhy Ve stínu jsem částečně viděl i v Pohádkáři. Především jistou mechaničnost postupů.
My se tam podobným nedostatkům samozřejmě snažili vyhnout. Kvůli tomu jsem například prosadil vynechání Markova záměru vkládat mezititulky zjednodušující orientaci v dějových rovinách, právě aby film nepůsobil mechanicky.
A.cz: Scénář je určitě pro kriminálku důležitý. Jak dlouho jste na něm pracovali a jak moc jste do něj vy osobně zasahoval?
Scénář se vyvíjel zhruba rok a půl, samozřejmě od samého počátku produkce. Jak jsem do něj zasahoval? Probíhala debata, jako probíhá vždycky během tvůrčí práce. Šlo o plynulý proces, s nímž jsme byli všichni ztotožnění, protože film je přece jenom týmová snaha a nikdo ho neudělá sám.
A.cz: Jaký je rozdíl v přípravách původního filmu a adaptace?
To máte různé. Neadaptuju poprvé a pokaždé šlo o jiný proces. Zásadní je rozdíl, jestli autor žije, nebo už ne. Tentokrát jsme s Markem došli k závěru, že předloha tak, jak existuje, není zfilmovatelná v devadesáti minutách, museli jsme ji tedy dost upravit a hledat úplně jiný klíč. Kniha a film jsou ale vždy dvě velmi rozdílné věci a při adaptování se k tomu musí přistupovat s náležitým důrazem.
A.cz: Co vás tedy na knize Barbary Nesvadbové tak zaujalo, že jste se jí chopil i přes „nezfilmovatelnost" a nutnost výrazných úprav?
Právě to, že mi vrtala hlavou. Nutnost najít k ní nový klíč byla potřebná výzva.
A.cz: Nedílnou součástí kriminálek je smrt. Jde však o jinou smrt než třeba v případě sledování umírání v Babím létě. Jak k tomuto tvrdému motivu přistupujete v tak odlišných situacích?
Úplně stejně, smrt je vážná věc v každém žánru.
A.cz: To není tak úplně pravda. Kriminálky, třeba ty od Agathy Christie, jsou zábavné čtení sloužící k uvolnění, smrt je přesto jejich nedílnou součástí a nikdo si s ní hlavu neláme.
O smrti vždy uvažuju jako o dramatické události a právě i v Pohádkáři se ji snažím zachytit bez žánrových zjednodušení. Rozhodně nemám rád, když se ve filmech kosí desítky postav a smrt se tím bagatelizuje, snažím se ji vnímat pokaždé stejně a považuju to za samozřejmost.
Já ano. Já o smrti vždy uvažuju jako o dramatické události a právě i v Pohádkáři se ji snažím zachytit bez žánrových zjednodušení. Rozhodně nemám rád, když se ve filmech kosí desítky postav a smrt se tím bagatelizuje, snažím se ji vnímat pokaždé stejně a považuju to za samozřejmost. Nezapomínejte navíc, že tu nemáme tradiční kriminálku s násilnou vraždou, ale podezření na sebevraždu, takže celé vyšetřování je vedeno jiným způsobem a navíc nám sloužilo jen jako rámec k ucelení děje.
A.cz: Obsadil jste nemálo známých tváří. Bylo pro vás důležité, aby hráli vaše hrdiny osvědčení herci, nebo byste neměl problém svěřit roli neznámé tváři?
Problém bych s tím neměl, vždyť jsem to i několikrát udělal, ale tentokrát jsme hledali konkrétní typy – bylo třeba nutné, aby se ústřední herečky podobaly, takže jsme oslovovali osobnosti, u nichž jsme věděli, jaké charakterové typy se k nim hodí.
A.cz: Není ale v důsledku nevýhoda mít tolik slavných jmen? Dokáže divák uvažovat o Macháčkovi a Geislerové jinak než jako o nich samých?
Doufám, že to dokáže. Nepochybuju o tom, že hodně lidí zklame, že Jirka nedělá opičky, ale to je zase jiná věc. Co já bych s tím mohl dělat?
A.cz: Obsadil jste je, takže i za to nesete odpovědnost.
Ano, a já jsem s nimi spokojený.
A.cz: Jak jste se dostali k modelce Evě Herzigové? Omlouvám se, ale nemůžu se zbavit jistého dojmu PR rozhodnutí, které prospěje především propagaci.
Vybral jsem ji proto, že odpovídá typově ke zbylým herečkám, což byl můj cíl. Navrhla mi ji Bára a já souhlasil pod podmínkou, že si s ní nejdřív promluvím a zjistím, jestli to zvládne. Vybírání herců je opět normální pracovní proces. Kdyby mi nabídli Cate Blanchett, taky by mi to nevadilo a uvažoval bych o ní. Vždyť kdo zná další takovou ženu, jako je Eva Herzigová? Nikdo. Takže nevím, jestli jde o jen PR rozhodnutí, ale rozhodně to prospělo filmu jako takovému.
(Pozor, následující dvě otázky vyzrazují konec filmu. - pozn. red.)
A.cz: Musím se přiznat k jistému problému, který jsem měl během sledování. Po projekci jste zmiňoval, že hrdina skončí ve vězení, mě ale k tomuhle závěru rozhodně nic nevedlo. Spíš jsem naopak myslel, že našel štěstí u moře.
Kdepak. Mára je špatný člověk, který všechny zneužil, a po zásluze byl přece odsouzen. Detektiv mu je na stopě a chystá se ho zatknout. Myslel jsem, že tento záměr z příběhu jasně vyplývá, mně děj rozhodně nedává jiný smysl.
A.cz: Po všech těch výrazně budovaných paralelách jsem spíš závěrečné scény vnímal jako náznaky splynutí těch dvou postav a smíření s minulostí, což se mi příliš nezamlouvalo eticky, ale dávalo mi to také smysl.
Tak to rozhodně nebylo z mé strany míněno. Neberu vám váš výklad, ale pro mě se děj jasně uzavřel, antihrdina bude zatčen a skončí za mřížemi, kam patří, sám a nešťastný. Je to lump a bylo by nesmyslné, aby skončil dobře. Tihle lidé, kteří ničí svoje rodiny, v tomhle případě hned tři najednou, dobře nekončí.
A.cz: Trochu obecněji. Vy máte za sebou největší úspěchy s filmy Je třeba zabít Sekala a Babím létem...
...podle čeho soudíte, že jde o moje největší úspěchy?
A.cz: Řekl bych, že jde o vaše nejznámější počiny a Sekal držel až do Hořícího keře rekord v počtu Českých lvů, což mi zní jako úspěch.
Na Lvy já vůbec nehledím, to není žádná hodnota.
A.cz: A co tedy vnímáte jako svůj vrcholný počin?
Třeba O rodičích a dětech.
A.cz: Nicméně i O rodičích a dětech už nemělo tak silné ohlasy, stejně jako vaše zbylá tvorba posledních let. Pokud tedy Haklovu adaptaci vnímáte jako své vrcholné dílo, čím si tu změnu vysvětlujete? Sledujete přijetí třeba kritikou?
Ne, to je mi jedno. Co můžu dělat? Nemůžu dělat reedice filmů, jako když Hakl přepisuje pro další vydání své knihy, takže by mi to bylo stejně k ničemu.
A.cz: Mohl byste se poučit pro příště, pokud byste výtky považoval za opodstatněné?
O vývoj se snažím i tak. Jsem si velmi dobře vědom svých nedostatků. A snažím se neopakovat stejné chyby, abych mohl dělat zase chyby nové. To nemá konec a na druhou stranu - chyby dělají styl. Když má člověk potřebu ze sebe něco vykdákat, musí pak počítat s následky.
