Recenze - O povaze nové české komedie Vrásky z lásky vypovídá dobře už její název. Vezmeme-li ho doslova, nedává smysl. Nikomu ve filmu včetně obou hlavních postav Otta (Radoslav Brzobohatý) a Jany (Jiřina Bohdalová) nedělá láska starost a je vůbec otázka, jestli se v tomto příběhu o postupném sbližování dvou osamělých sedmdesátníků dá vůbec mluvit o lásce. Jenže slogan Vrásky z lásky se dobře pamatuje, navíc se pěkně rýmuje a naladí cílového mainstreamového diváka na bezproblémově rozvernou podívanou.

A tou také film režiséra Jiřího Stracha a scenáristy Marka Epsteina opravdu je. Je to komedie, která stojí na hláškách, comebacku hereckých celebrit a humoru nevyrovnané úrovně, který si občas nevtipně střílí z nemohoucnosti a senility starších lidí.

Babí léto jako nedosažená meta

Producent Jaroslav Bouček si od filmu slibuje, že by mohl navázat na úspěch jedenáct let starého Babího léta, u jehož vzniku také stál. Michálkův film o životním podzimu věčného rošťáka Fandy a jeho upjaté manželky lákal nejvíc na koncert hereckých legend Vlastimila Brodského a Stelly Zázvorkové.

Foto: Falcon

Strachova komedie také vypráví o důchodcích, kteří se odmítají chovat takříkajíc spořádaně a kteří neberou ohled na svůj věk ani na své blízké. Tady ale podobnosti končí. V Babím létu se Michálkovi a autorovi scénáře Jiřímu Hubačovi podařilo postihnout melancholii konce života a vykreslit plnohodnotné charaktery z masa a kostí, do kterých se dalo vcítit. Postavy Vrásek z lásky jsou spíš jednorozměrné jako ze sitcomu a autoři se smějí víc jim než s nimi. Není to ovšem výsměch, který by tnul do živého, ale spíše estrádní vtipkování posilující stereotypy o důchodcích na podobné úrovni, na jaké fungují vtipy o tchýních.

Expozice příběhu představuje oba ústřední protagonisty jako senilnějící stařečky, o něž si jejich okolí oprávněně dělá obavy. Bývalý učitel Otto se chystá na nepříjemnou operaci očí, a proto si ho přechodně berou domů syn (Ivan Trojan) se snachou (Lenka Vlasáková).

Foto: Falcon

Otto z nějakých neznámých důvodů nechce u nich být, přestože rekonvalescence po zákroku evidentně bude vyžadovat pomoc, trucuje a chová se jako malé děcko, například tím, že zadělá při holení celou koupelnu. V den nástupu do nemocnice zmizí z domu, vyhledá adresu své dávné známé - bývalé herecké divy Jany Furtákové - a vydá se za ní na návštěvu do ústavu sociální péče kdesi v Jeseníkách.

Jana, vysloužilá divadelní hvězda, která měla v normalizačních sedmdesátých letech na scéně pseudonym Jeanne DeFuro (sic!), je středem pozornosti i v domově důchodců. Mezi spolubydlící šíří báchorky o mizejících lidech a vrazích pohybujících se po chodbách se sekyrou, buzeruje ostatní klienty na „kurzech" hudby, komanduje je při sledování televize, když s ní nesdílí kritiku výkonu její herecké kolegyně, případně páchá demonstrativní sebevraždu, když není po jejím.

Skvělá Bohdalová

Tvůrci se možná báli, že jejich příběh o touze žít i ve stáří aktivně a nepoddat se trpnému umírání bude vyznívat sentimentálně, a tak své hrdiny pojali jako čiré karikatury.

Jenže pak je těžké je brát jakkoli vážně i poté, kdy konečně dojde k jejich setkání a kdy se oba vydávají na komplikovanou cestu do Prahy.

Žánr se náhle mění na komediální road movie a jak se postupně osvětluje minulost a motivace Otty a Jany, dostává do té doby bakalářsky upocený příběh trochu zajímavější rozměr. A to nemluvě o vrcholné scéně konkurzu v barrandovských studiích, ke kterému se Jana upíná jako ke své pozdní životní naději.

Tam najednou i Jiří Strach zvolní tempo a nechá naplno vyznít emotivní scénu trapnosti a ponížení. Celá sekvence bohužel nevyzní katarzně natolik silně, protože nekoresponduje s tónem zbytku filmu, ale ukazuje alespoň nevyužitý potenciál námětu.

Dvě tři další podobně civilní scény nicméně ukazují, jaká je škoda, že i Vrásky z lásky využívají hlavně komediální stránku herecké osobnosti Jiřiny Bohdalové a nenechají ji zazářit ve skutečně silné charakterní roli. Jedině její výkon, a to i fyzický: s přelézáním třímetrového plotu by měly problém i mnohé o tři generace mladší herečky, zvedá dojem z nevyrovnaného filmu, který zbytečně tlačí na pilu vyčpělého humoru, někam nad televizní standard.