Recenze - Úspěch filmu Terapie láskou režiséra Davida O. Russella patří mezi záhady sezony. Komedie o dvou psychicky narušených jedincích, kteří k sobě najdou cestu skrze nácvik do taneční soutěže, byla nominována na osm Oscarů včetně ceny za režii. Od filmu Rudí z roku 1981 se žádnému filmu nepodařilo získat nominace ve všech čtyřech hereckých kategoriích, Jennifer Lawrence tu svou za roli labilní mladé "lehké" vdovy Tiffany proměnila.

Hype kolem filmu budoval kolem filmu aureolu jakési netradiční, drsné, skoro až subverzivní romance. Jenže Terapie láskou je místo toho otravná, hysterická, předvídatelná a nevtipná romantická komedie, která se podvratně jenom tváří a naplňuje přitom otrocky a ne příliš povedeně nejotřepanější klišé žánru.

Foto: Forum Film

Maniodeprese pro komický efekt

Tentokrát je potřeba pochválit distributora za český název filmu, který přesně vystihuje jádro a současně největší problém filmu.

Film totiž skutečně naznačuje, že láska může fungovat jako nejlepší terapie a z hlavního hrdiny Pata (Bradley Cooper), který je na počátku filmu agresivní troska s nulovou sebeúctou, se na konci stane díky tomu, že si přizná svůj cit k Tiffany, dospělý, rozumný, s vlastní rodinou smířený chlapík.

David O. Russell zachází s psychiatrickými diagnózami zcela volně a vůči lidem, kteří se s nimi potýkají, tak i neuctivě (internetová fóra si smlsla například na detailu, že hlavní postavy komolí výslovnost léku Tradozone, který užívají).

Foto: Aktuálně.cz

Pat se vrací z ústavu, kde se léčil kvůli agresivnímu chování, které vyvrcholilo zmlácením milence své ženy. Lékaři mu diagnostikovali bipolární poruchu, tedy nic jiného než maniodepresi, což není žádná sranda, což dosvědčí každý, kdo s takovou poruchou přišel do styku.

Tvůrci nechali postavě Pata některé rysy manického chování - a to čistě pro komický efekt. Chodí běhat v igelitovém pytli, aby se víc potil. Budí ve tři ráno v noci rodiče, aby se s nimi podělil o objev, že Hemingwayův román Sbohem, armádo nekončí happyendem.

Foto: Forum film

Hlavní postava je podle všech objektivních hledisek nemocný a agresivní stalker, který má z dobrých důvodů zakázáno přiblížit se k manželce. Jenže tvůrci ji obsadili sexy hezounem Bradleym Cooperem a z jeho nekontrolovatelných výbuchů hněvu dělají roztomilý projev lásky spravedlivě zhrzeného romantika, kterého zradila manželka.

Je to trik, který Russel využívá používá u všech hlavních postav. Svět filmu je zabydlen jen samými labilními, neurotickými, stupidně jednajícími postavami. A scénář se pak velmi průhlednými, často nelogickými způsoby snaží docílit toho, aby si je člověk oblíbil.

Postavy bez života

Oscarem oceněná Jennifer Lawrence ztvárňuje svou postavu jako nevyzrálou pozérku s křehkou duší. Stejně jako u Patovy bipolární poruchy se její hlavní psychický problém pouze verbálně pojmenovává: žal z úmrtí manžela prý v minulosti zaháněla nadměrným střídáním partnerů.

Foto: Forum Film

Russell prostě své postavy charakterizuje jen povrchně a nedokáže jim vdechnout život. O chemii mezi Patem a Tiffany, základu každé dobré romantické komedie, se už nedá mluvit ani náhodou.

Je to škoda, protože v příběhu člověk cítí nějaký potenciál, ale snad každá scéna, každý záběr koketuje s falešností buď v dialozích nebo v nesmyslném chování postav.

V Terapii láskou se máloco děje proto, že by to mělo nějakou vnitřní logiku. Pat se se svým otcem (Robert De Niro), nelegálním bookmakerem s obsedantně kompulzivní poruchou, jenž své sázky podřizuje pověrčivým rituálů, v jeden moment na krev mlátí, aby se posléze se sentimentálními slzami v oku usmiřovali jako největší spřízněnci.

Celý ten panteon směšných hrdinů doplňují bizarní vedlejší postavičky jako zkarikovaná postava strážníka dohlížejícího na Pata (Dash Mihok) nebo Patův kamarád z blázince Danny (Chris Tucker), který opakovaně utíká z léčebny, aby dal hlavním hrdinům nějaké ty rady do života. Jenže tyhle komické figury (častý a funkční prvek žánru romantické komedie) nefungují jako protiváha normálněji se chovajícím postavám, protože v Russellově scenáristickém mišmaši se jako blázni chovají doslova všichni.

Velké emotivní finále odehrávající se na taneční soutěži, do níž se Pat s Tiffany přihlásí, pak už jen dodává korunu diletantsky vyprávěnému příběhu (nesmyslný verdikt poroty sráží už tak pochybnou kredibilitu celé story k nule). Pochvalný humbuk kritiků (uživatelé databáze iMDB jsou ve svých komentářích o hodně zdrženlivější) kolem tohoto podprůměrného, od jakékoli žité reality odtrženého filmu, by se dal vysvětlit krizí, kterou prochází celý žánr. Jestli se něčeho v Hollywoodu v posledních letech silně nedostává, jsou to dobré romantické komedie.