Recenze - Český distributor se u nového filmu Jacquesa Audiarda zase jednou vyřádil. Mnohovýznamové sousloví Rez a kost (údajně slangové vyjádření pocitu, který máte v ústech poté, co do nich dostanete pořádnou ránu) nahradil názvem Na dřeň. Ten evokuje spíše akční béčko s Vinem Dieselem nebo Jasonem Stathamem než tohle neobvyklé a ambiciózní milostné drama.

Ale když už český titul nekonvenuje příliš s obsahem, trefuje se alespoň do nálady snímku. Audiard totiž podřizuje všechno tomu, aby bez vyprávěcích klišé a triků obnažil až na dřeň skryté emoce postav svého sugestivního příběhu.

Foto: Aktuálně.cz

V šedé zóně

Na dřeň je typický „audiardovský" film. Do povědomí tenhle zajímavý francouzský tvůrce vešel netradičními krimi thrillery Čti mi ze rtů a Tlukot mého srdce se zastavil a dosavadního vrcholu kariéry dosáhl sugestivním vězeňským dramatem Prorok, který před čtyřmi lety vyhrál v Cannes. Rád vypráví příběhy o frustrovaných, citově labilních mužských hrdinech, kteří se pohybují na okraji společnosti v šedé zóně mezi spořádaným životem a světem nelegálních příjmů.

Takový je i Ali (Matthias Schoenaerts), mladík s tajemnou minulostí, který se náhle se svým pětiletým synem Samem (Armand Vendure) objeví u své starší sestry ve známém přímořském středisku Antibes, aby tu začal nový život. Najde si práci nejdřív jako vyhazovač v baru, pak jako sekuriťák a jeho kolega z práce ho naverbuje jako bitkaře do undergroundových zápasů ve volném stylu.     

Foto: Aktuálně.cz

V jednom momentě mu život protne sympatická cvičitelka kosatek Stéphanie (Marion Cotillardová) a když jí obří predátor při jednom z vystoupení ukousne obě nohy, stane se Ali její nepravděpodobnou životní oporou v těžkých chvílích a později i kamarádem a příležitostným milencem. Z filmů i ze života ale dobře víme, že vztahy založené na čistě sexuální bázi nemohou dlouhodobě fungovat.

Foto: Aktuálně.cz

Z popisu děje se Na dřeň může jevit jako poměrně tradiční melodrama, které sází na dolování slz z motivu těžkého úrazu a Stéphaniiny snahy vrátit se opět do života. Podobně slzopudně koneckonců vypadá i trailer k filmu sestříhaný z majestátných záběrů kosatek a procítěných pohledů obou protagonistů. To je ale jen producentská vějička, jak nalákat lidi na film, který se veškerým laciným efektům úzkostlivě vyhýbá.

Už jen to, jak nakládá s fotogenickým prostředím oblíbeného turistického střediska, vypovídá o mnohém. Záběrů z prosluněných pláží je tu minimum. Nejen v případě vykreslení prostředí, v němž se snaží přežít ze dne na den Aliho příbuzní, ukazuje existenci nižších vrstev ve Francii bez příkras.

Pod kůží postav

Scénář adaptovaný z různých motivů povídek kanadského autora Craiga Davidsona se nevyhne pár vedlejším peripetiím, které vyznívají uměle (zápletka s kamerami, které nelegálně Ali instaluje do obchodního domu, a způsobí tak nepřímo vyhazov své sestry z místa pokladní), ale herecké mistrovství Schoenaertse a Cotillardové a precizní Audiardova režie člověka pohltí natolik, že tvůrcům pár dramaturgických naschválů odpustí.

Foto: Aktuálně.cz

Převážně ruční kamera působí jako intimní a neviditelný pozorovatel. Ale kromě nezúčastněného „objektivního" snímání přebírá často perspektivu dvou hlavních hrdinů a ilustruje lyricky jejich vnitřní pocity. Jako by se bratři Dardennové zkřížili s Terrencem Malickem.

Při druhém zhlédnutí jsem se už nenechal strhnout příběhem a užíval jsem si, jak chytře Audiard manipuluje diváka k tomu, aby se na realitu podíval očima jeho postav.

I střih podřizuje jejich emočním stavům: třeba jen tím, že nechá scénu doznít o dvě vteřiny déle, než by ji střihla většina režisérů.

Na dřeň mate tělem - má komplikovaný, chvílemi bizarní děj, ale podstata příběhu je ryze komorní a intimní. Jediné, o co režisérovi jde, je dostat se pod kůži svým postavám, které zejména v případě Aliho rozhodně nemusejí vzbuzovat jenom sympatie.

Schoenaerts je skvělý a po své průlomové roli v artovém belgickém thrilleru o trhu s anabolikami s názvem Býčí šíje hraje dalšího svalovce ovládaného pod povrchem bublající agresivitou. A Marion Cotillardová působí střídavě křehce i tvrdě jako člověk, který přišel o všechny jistoty, ale neváhá svůj život od základů přebudovat.

Dohromady to mezi oběma herci jiskří tak, že si nepřejete, aby tenhle syrově emotivní film skončil jinak než happyendem. Tak silná romantická story se v kinech často nevidí.