Kterému režisérovi se poštěstí, že ho v rozmezí jediného týdne na plátnech českých kin ztvární Karel Roden, Jiří Mádl i Kryštof Hádek?
Za první dva si slavný tvůrce Jan Němec "může" sám. Obsadil je jako alter ega ve svém posledním, posmrtně dokončeném filmu Vlk z Královských Vinohrad. V rakousko-německém filmu Krycí jméno Holec lze též narazit na události z Němcova života. Ale tentokrát ten náraz zatraceně bolí.
Oba snímky vycházejí z knihy anekdotických autobiografických povídek Jana Němce nazvané Nepodávej ruku číšníkovi. Zatímco ve svém posledním opusu Němec vytvořil podobně hravé pásmo s nadhledem překrucujícím realitu do svébytného tvaru, rakouský režisér Franz Novotny ve filmu Krycí jméno Holec podle jedné povídky natočil ryzí brak.
Když v srpnu 1968 vtrhla do Prahy "spřátelená" vojska ze Sovětského svazu, mladý režisér Němec okupaci zachytil, filmový materiál propašoval do Vídně a díky tamní televizi záběry viděl celý svět. V povídce Italská spojka tu dobu líčí se směsí nadsázky i narcismu: "Nastartoval jsem rychle svůj kabriolet Fiat 860, karoserie Bertone, urval z plotu naši vlajku a vydal se vstříc vetřelcům."
Ve snímku Krycí jméno Holec však Kryštof Hádek nehraje onoho slavného, lehce výstředního režiséra československé nové vlny, ale karikaturu tvůrce uměleckých filmů. Kdyby si tehdejší režim usmyslel, že zesměšní umělce toužícího místo tvorby pro lid "paktovat" se s buržoazními západními festivaly, nejspíš by natočil film, který vypadá právě takto.
Vyskytují se tu postavy připomínající skutečné lidi, vedle režiséra Jana Davida neboli Jana Němce třeba zpěvák Oscar v podání Ondřeje Brzobohatého. Ten zase nápadně připomíná Karla Gotta. Ale spíše než skutečným lidem jsou v posledku podobní jejich verzím z nějakého laciného erotického thrilleru.
Během zdlouhavého úvodu, kdy probíhá první živé vysílání z komunistického Československa do rakouské televize, se ambiciózní a tvrdohlavý režisér David, toužící dostat se s filmem do Cannes, nepohodne se zástupci režimu i se svou herečkou a partnerkou Evou. Ta dá přednost pozlátku "božského slavíka" Oscara a později osobě rakouského televizního moderátora Helmuta Zilka. A tak se uražený David poté dlouho povaluje v bytě a prohání se ve svém voze se dvěma polonahými začínajícími herečkami.
Když s nimi v jedné nevkusné erotické scéně leží na louce uprostřed noci, trojici vyruší hřmot a nad hlavami jim přeletí několik letadel. Tehdy se Jan vydá "vstříc vetřelcům". A byť události srpnové invaze se chvilkami na plátně vyjeví v autenticky působící černobílé, vzápětí vše zpět do říše braku pošle scéna, kdy Davidova kameramana střelí do hlavy − a to přímo skrze hledáček jeho aparátu.
"Co záleží na několika kotrmelcích, paradoxech, chybách, nesmyslech? Svět sám je kotrmelec a paradox a chyba a nesmysl." Tato citace Ladislava Klímy je jednou ze tří, které uvozují Němcovu sbírku Nepodávej ruku číšníkovi. A zatímco Němcův snímek Vlk z Královských Vinohrad je mnohdy "kotrmelec a paradox", Krycí jméno Holec je pouze "chyba a nesmysl".
Němcova poslední filmová anekdota je občas nejen sympaticky anarchistická, ale též celkem konvenčně natočená. Jenže v pozadí je vždy energické autorské gesto, které diváka vyzývá, aby na této škodolibé hře aktivně participoval.
Krycí jméno Holec se o nic podobného nepokouší, chce ze skutečných událostí vytěžit kriminální historku plnou erotiky, pletich a tajných služeb. Místo sešlápnutí Italské spojky, jak zní název původní povídky, však tento filmový fiat zařazuje spíše vídeňskou zpátečku.
