Recenze: Mádl umlátí popelníkem Godarda. Jinak je Vlk z Královských Vinohrad až příliš normální

Martin Svoboda Martin Svoboda
3. 7. 2016 13:20
O Janu Němcovi se poslední roky mluvilo nejčastěji jako o svérázném zasloužilém a poněkud vysloužilém umělci. Mnoha lidem byl svou houževnatostí sympatický, ale nejčastěji mírně povýšeným způsobem „podívejte na toho roztomilého starého pána“. Když dva dny před poslední klapkou svého roztočeného filmu zemřel, vzpomněli jsme si, že s ním odešel jeden z nejvýznamnějších československých autorů. Jeho nový film Vlk z Královských Vinohrad recenzuje přímo z Karlových Varů Martin Svoboda.
Vlk z Královských Vinohrad
Vlk z Královských Vinohrad | Foto: Masterfilm

Byl jen krok od vítězství v Cannes a jeho Démanty noci a především O slavnosti a hostech jsou filmy přesahující hranice československé nové vlny a patří zkrátka do světového fondu a Němec v nich strká do kapsy Formana i Menzela.

O tom, jak mu to nebylo nic platné a jak se změnil právě v toho Němce, kterého jsme vídali v poslední době, vypráví Vlk z Královských Vinohrad.

Až příliš normální

Němec v něm představuje příběh svého tvůrčího života skrze Karla Rodena a (ve větší míře) Jiřího Mádla. Chronologicky a celkem přehledně, což je samo o sobě překvapivé vzhledem k pověsti, jakou jeho (často nesehnatelná) díla posledních let nesou.

Celý snímek je vlastně tak normální, až by jeden podezříval, že ho po režisérově skonu střihač upravil, aby odpovídal standardům. Ačkoliv prý Němec svou poslední práci se svým neplánovaným nástupcem velmi detailně konzultoval a Tomáš Klein naplnil jeho vizi.

Jiří Mádl tu tedy možná umlátí popelníkem k smrti Jeana-Luca Godarda za to, že mu svým komplotem ukradl vítězství v Cannes a ještě o pár let později schválil srpnovou invazi jako něco, o co si Češi koledovali, jinak se ale drží celkem při zemi. A stylizované scény vkládané do jinak konvenčního rámce jsou vlastně jen malým ozvláštněním, nad jakým by zrovna Godard (bez ohledu na Němcův atentát živý, zdravý a stále radikálně tvořivý) mávl rukou jako nad neškodnou banalitou.

Tato scéna, asi nejvýraznější v celém snímku, ho vlastně shrnuje – starý pán vypráví o tom, že mu všichni od Donalda Trumpa po Osud ukřivdili, ale on přesto zůstal frajerem nad věcí, co zametal s StB i kapitalisty. Ačkoliv už její existence vlastně dokazuje, že příliš nad věcí není. Chce si postěžovat, ale zaobalit to, aby vyzněl nadneseně. Aby to nevypadlo jako sebelítost, ale cynický úšklebek nad nedostatkem Štěstěny.

Tak prostě mlátí Godarda do hlavy – to je tak přehnané, že v tom přeci ani nemůže být opravdová ukřivděná zášť! Jenže kdyby nebyla, tak by Němec v jinak sdílném doprovodném komentáři dodal, že Godard svých hrátek s radikálním marxismem později litoval a od svého dokumentu Pravda schvalujícího sovětskou invazi se distancoval. Jenže tím by se mohl od diváka dočkat odpuštění, tak místo toho sledujeme Francouzovu krev vsakující se do dětského pískoviště, na němž si hrál.

Zabil Godarda, takže je nad věcí

Snímek je ale natolik osobní (vychází i z Němcových povídek), že si tuto vypravěčskou zaujatost může dovolit. Poněkud matoucí může být, že současnou manipulací s ním o kus své osobitosti přichází.

Je nepochybné, že kdyby Němec nezemřel, neměl by jeho vlastnoručně připravený nekrolog šanci dostat se do hlavní soutěže Karlových Varů. Patří na malé plátno klubového kina, kam přijde pět lidí. Z toho tři, aby udělali radost svému učiteli na FAMU. Zde má své místo a zde může naplno působit jeho kouzlo. Ve velkém sálu Thermalu působí jako ryba na suchu.

Což není ani tak kritika organizátorů, zvýšená pozornost Vlkovi dává vzhledem k okolnostem dokonalý smysl. Jen jde z principu o něco, co snímku jako takovému vlastně nesvědčí, protože k němu bude přistupováno mimo měřítko, v němž vznikal.

Filmařsky se nemůže s nikým porovnávat a Němec jistě nechtěl režijně trumfovat sebe ani jiné. Jeho cíl, zdá se, je být vyslyšen. Nakonec vyslyšen naposledy. Což má svou sílu, i když největší škoda je, že už se o výsledku s Němcem nikdo nemůže po projekci pohádat.

PS: Pobaví i scéna v Trump Tower z dob Němcovy neúspěšné emigrace, točená v notoricky známých prostorách kavárny NoNa na Nové scéně, kterou na první pohled pozná každý student FAMU.

Vlk z Královských Vinohrad - trailer | Video: Masterfilm
 

Právě se děje

před 36 minutami

Pyrotechnika na sportovních utkáních bude zakázaná, fanoušky přijde draho

Fanoušci, kteří během sportovních utkání používají pyrotechniku, by nově mohli být potrestáni pokutou až do 100 000 korun a zákazem vstupu na stadiony. Počítá s tím přestupková novela, kterou ve středu sněmovna poslala do závěrečného kola schvalování.

Novela, kterou vláda předložila dolní komoře už koncem předminulého roku, má také zjednodušit agendu spojenou s přestupky a zlepšit součinnost úřadů při ochraně dětí před domácím násilím. Zavádí pravidla šetrného výslechu svědka mladšího 15 let a informační povinnost správního orgánu vůči orgánu sociálně-právní ochrany dětí v případě, že byl přestupek vykazující znaky užití násilí v rodině nebo v partnerském vztahu spáchán na dítěti nebo před dítětem.

S pokutami od 10 000 korun do 50 000 korun a až 100 000 korun v případě opakovaného přestupku počítá novela za použití pyrotechniky při sportovních utkáních, a to i mimo místo zápasu. Pachatelům má hrozit i zákaz vstupu na stadiony. Aby měly správní úřady možnost kontroly recidivy, navrhují autoři návrhu nový typ přestupku zapisovat do rejstříku trestů.

V praxi bude prokazování tohoto přestupku podle návrhu obdobné jako u trestné činnosti spjaté s projevy diváckého násilí, které se nemusí přímo vázat na místo sportovní akce, ale na souvislost s návštěvou sportovní akce. "Podmínkou spáchání tohoto přestupku přitom nemusí být to, že se fanoušek chce sportovního utkání skutečně zúčastnit a být na stadionu přímo přítomen," uvádí. Postižitelní by měli být podle autorů návrhu i ti, kteří se cíleně vyhýbají hromadným přesunům, aby je nemohla sledovat policie.

Zdroj: ČTK
před 47 minutami

Vyjednávání o financování stavby linky metra D bude trvat zhruba rok

Vyjednávání o financování stavby linky metra D bude trvat zhruba rok. Dopravní podnik (DPP) bude jednat s Evropskou investiční bankou (EIB) i s komerčními bankami. Sdělil to ve středu generální ředitel DPP Petr Witowski. Pro podnik je podle něho důležité, aby stavbu schválilo ve čtvrtek zastupitelstvo hlavního města, neboť rozhodnutí DPP umožní jednat o konkrétních podmínkách financování. Vedení Prahy v uplynulých měsících řeklo, že bude o zaplacení stavby jednat také se státem.

Další zprávy