Recenze: Mádl umlátí popelníkem Godarda. Jinak je Vlk z Královských Vinohrad až příliš normální

Martin Svoboda Martin Svoboda
3. 7. 2016 13:20
O Janu Němcovi se poslední roky mluvilo nejčastěji jako o svérázném zasloužilém a poněkud vysloužilém umělci. Mnoha lidem byl svou houževnatostí sympatický, ale nejčastěji mírně povýšeným způsobem „podívejte na toho roztomilého starého pána“. Když dva dny před poslední klapkou svého roztočeného filmu zemřel, vzpomněli jsme si, že s ním odešel jeden z nejvýznamnějších československých autorů. Jeho nový film Vlk z Královských Vinohrad recenzuje přímo z Karlových Varů Martin Svoboda.
Vlk z Královských Vinohrad
Vlk z Královských Vinohrad | Foto: Masterfilm

Byl jen krok od vítězství v Cannes a jeho Démanty noci a především O slavnosti a hostech jsou filmy přesahující hranice československé nové vlny a patří zkrátka do světového fondu a Němec v nich strká do kapsy Formana i Menzela.

O tom, jak mu to nebylo nic platné a jak se změnil právě v toho Němce, kterého jsme vídali v poslední době, vypráví Vlk z Královských Vinohrad.

Až příliš normální

Němec v něm představuje příběh svého tvůrčího života skrze Karla Rodena a (ve větší míře) Jiřího Mádla. Chronologicky a celkem přehledně, což je samo o sobě překvapivé vzhledem k pověsti, jakou jeho (často nesehnatelná) díla posledních let nesou.

Celý snímek je vlastně tak normální, až by jeden podezříval, že ho po režisérově skonu střihač upravil, aby odpovídal standardům. Ačkoliv prý Němec svou poslední práci se svým neplánovaným nástupcem velmi detailně konzultoval a Tomáš Klein naplnil jeho vizi.

Jiří Mádl tu tedy možná umlátí popelníkem k smrti Jeana-Luca Godarda za to, že mu svým komplotem ukradl vítězství v Cannes a ještě o pár let později schválil srpnovou invazi jako něco, o co si Češi koledovali, jinak se ale drží celkem při zemi. A stylizované scény vkládané do jinak konvenčního rámce jsou vlastně jen malým ozvláštněním, nad jakým by zrovna Godard (bez ohledu na Němcův atentát živý, zdravý a stále radikálně tvořivý) mávl rukou jako nad neškodnou banalitou.

Tato scéna, asi nejvýraznější v celém snímku, ho vlastně shrnuje – starý pán vypráví o tom, že mu všichni od Donalda Trumpa po Osud ukřivdili, ale on přesto zůstal frajerem nad věcí, co zametal s StB i kapitalisty. Ačkoliv už její existence vlastně dokazuje, že příliš nad věcí není. Chce si postěžovat, ale zaobalit to, aby vyzněl nadneseně. Aby to nevypadlo jako sebelítost, ale cynický úšklebek nad nedostatkem Štěstěny.

Tak prostě mlátí Godarda do hlavy – to je tak přehnané, že v tom přeci ani nemůže být opravdová ukřivděná zášť! Jenže kdyby nebyla, tak by Němec v jinak sdílném doprovodném komentáři dodal, že Godard svých hrátek s radikálním marxismem později litoval a od svého dokumentu Pravda schvalujícího sovětskou invazi se distancoval. Jenže tím by se mohl od diváka dočkat odpuštění, tak místo toho sledujeme Francouzovu krev vsakující se do dětského pískoviště, na němž si hrál.

Zabil Godarda, takže je nad věcí

Snímek je ale natolik osobní (vychází i z Němcových povídek), že si tuto vypravěčskou zaujatost může dovolit. Poněkud matoucí může být, že současnou manipulací s ním o kus své osobitosti přichází.

Je nepochybné, že kdyby Němec nezemřel, neměl by jeho vlastnoručně připravený nekrolog šanci dostat se do hlavní soutěže Karlových Varů. Patří na malé plátno klubového kina, kam přijde pět lidí. Z toho tři, aby udělali radost svému učiteli na FAMU. Zde má své místo a zde může naplno působit jeho kouzlo. Ve velkém sálu Thermalu působí jako ryba na suchu.

Což není ani tak kritika organizátorů, zvýšená pozornost Vlkovi dává vzhledem k okolnostem dokonalý smysl. Jen jde z principu o něco, co snímku jako takovému vlastně nesvědčí, protože k němu bude přistupováno mimo měřítko, v němž vznikal.

Filmařsky se nemůže s nikým porovnávat a Němec jistě nechtěl režijně trumfovat sebe ani jiné. Jeho cíl, zdá se, je být vyslyšen. Nakonec vyslyšen naposledy. Což má svou sílu, i když největší škoda je, že už se o výsledku s Němcem nikdo nemůže po projekci pohádat.

PS: Pobaví i scéna v Trump Tower z dob Němcovy neúspěšné emigrace, točená v notoricky známých prostorách kavárny NoNa na Nové scéně, kterou na první pohled pozná každý student FAMU.

Vlk z Královských Vinohrad - trailer | Video: Masterfilm
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 13 minutami

Rektorem ČVUT bude i v dalším období jaderný fyzik Petráček

Rektorem Českého vysokého učení technického (ČVUT) bude i v dalším funkčním období jaderný fyzik a nynější rektor Vojtěch Petráček. Do funkce ho ve středu zvolil akademický senát univerzity. Petráčkovo další volební období by po jeho jmenování prezidentem mělo začít v únoru příštího roku. Nejstarší technickou univerzitu ve střední Evropě by měl vést do konce ledna 2026.

Středeční volby se účastnilo 36 z 45 členů senátu, část členů se podle předsedy Jana Janouška v minulých dnech omluvila, přičemž omluvenky podle Janouška souvisely s epidemií covidu-19. Už v prvním kole volby získal sedmapadesátiletý Petráček nadpoloviční většinu hlasů všech členů senátu.

Zdroj: ČTK
před 40 minutami

Stát zřejmě získá větší přehled o pracovní době strojvedoucích, senátoři novelu schválili

Stát zřejmě získá přehled o dodržování pracovní doby a doby odpočinku strojvedoucích na dráze. Umožní mu to novela drážního zákona, kterou ve středu beze změny schválil Senát. Musí ji ještě podepsat prezident. Jde o jeden z posledních zákonů, který schválila Sněmovna těsně před volbami. Pokud by ho Senát zamítl nebo vrátil, návrh by skončil svoji legislativní pouť, protože minulé volební období Sněmovny již skončilo.

Zdroj: ČTK
Další zprávy