Prahou zazní Šepot v temnotách a Volání Cthulhu

Antonín Tesař
24. 8. 2011 8:54
Fresh Film Fest uvede lovecraftovské adaptace
Foto: FFF

Praha - Z díla navazujícího na povídky legendárního hororového spisovatele Howarda Philipse Lovecrafta se už pomalu stává samostatný subžánr, nebo dokonce patřičně okultní vědecká disciplína. Lovecraftovy prózy inspirovaly množství spisovatelů, komiksových autorů, filmařů i nejrůznějších fanouškovských i badatelských aktivit.

Letošní, nadcházející Fresh Film Fest uvede dvě lovecraftovské adaptace, za nimiž stojí činorodé fanouškovské uskupení nazývané H. P. Lovecraft's Historical Society. Volání Cthulhu i Šepot v temnotách přitom přesahují rámec fanouškovské kratochvíle i amatérské filmařiny, dokonce se mohou se zařadit mezi nejdůstojnější filmy podle mistrova odkazu.

Foto: FFF

Lovecraft je považovaný za zakladatele moderního hororu. Jeho díla vycházela ve dvacátých a třicátých letech v americkém časopisu Weird Tales, kde se také poprvé objevila svalnatá figura Barbara Conana (Lovecraft a autor Conana Robert E. Howard se dokonce osobně znali).

Lovecraftův význam nespočívá ani tak ve vybroušeném či čtivém stylu, autor si naopak liboval v těžkopádných souvětích plných rozkošatělých sousloví jako „nekonečná prádzdna vnímavé temnoty". Mnohem vlivnější jsou jeho vyprávění založená na náznacích a nedořečenostech, z nichž je ale možné vysledovat představu, že do našeho světa proniká řada mocných jinosvětských bytostí, pro něž je lidská rasa jen méněcenným plemenem, kterému není třeba věnovat pozornost, ale pro lidi je setkání s těmito stvořeními zpravidla zlověstné.

Většina znalců spisovatelova díla se shodne na tom, že nejpoutavější na jeho fikci je pesimistická vize nehostinného světa, kde jsou křehký lidský život a příčetnost neustále vystaveny ohrožení ze strany nepopsatelných a hrozivých mocností obývajících bezbožné a zlověstné hlubiny vesmíru.

Foto: FFF

V Lovecraftových povídkách najdeme táž exoticky znějící jména hrozivých bytostí jako Cthulhu, Dagon, Yog-Sothoth či Azatoth, často uctívaných jako temná božstva. Teprve August Derleth,  první ze spisovatelů, který přímo navázal na Lovecraftovy fikce, ovšem z těchto potvor udělal systematický bestiář a celý lovecraftovský pantheon označil dnes často užívaným souslovým Cthulhu Mythos. Lovecraft navíc s oblibou zabydloval Spojené Státy své doby fiktivními městy jako Arkham, Dunwich či Innsmouth, institucemi jako Miskatonická univerzita a konečně i spisy v čele s notoricky proslulou knihou Necronomicon.

Podobně jako Robert E. Howard či Frank Herbert tak i Lovecraft stvořil fascinující fiktivní vesmír, do kterého se po jeho smrti řada autorů, čtenářů, diváků či hráčů s láskou (i když v tomto případě spíš s hrůzou) vrací. Na Lovecrafta navázali významní komiskoví a literární autoři jako Neil Gaiman nebo Alan Moore, společnost Chaosium se věnuje vydávání RPG, deskových, karetních i počítačových her s lovecraftovskou tématikou; dokonce existuje i něco jako teoretická lovecraftologie, jejímž čelním představitelem je historik a kritik S. T. Joshi.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

K těmto aktivitám se přidává i činnost Lovecraftovy „historické společnosti", jež na svých stránkách nabízí své produkty. Kromě vážně laděných rozhlasových a filmových adaptací se jedná i o výstřednější kousky jako výtečná předělávka muzikálu Šumař na střeše do podstatně hrůzyplnější verze Shoggoth na střeše nebo kolekce přetextovaných vánočních koled A Very Scary Solstice - s písněmi s hřejivými tituly jako I Saw Mommy Kissing Yog-Sothoth či Silent Night, Blasphemous Night.

Filmy Volání Cthulhu a Šepot v temnotách, které uvede FFF, jsou rozhodně nejambicióznější projekty Historické společnosti. Možná se v nich ozývá frustrace z toho, že i ty nejlepší filmové adaptace Lovecrafta zůstávají mistrovi dost dlužné. Současné plány na nejambicióznější snímek podle Lovecrafta, Hory šílenství v režii Guillerma del Tora, zatím moc nevycházejí, takže většina filmových adaptací spadá do oblasti béčkových produkcí.

Foto: FFF

Po zásluze nejproslulejší lovecraftovské filmy jako Re-Animator nebo Dagon natočené režisérem Stuartem Gordonem jsou sice slastně morbidní brakové tituly, ale lovecraftovský cit pro náznak nahrazují makabrózními speciálními efekty. Kromě nich mezi lovecraftovskými filmy najdeme hrst nedoceněných titulů jako Zmrtvýchvstání od Dana O'Bannona či Strašidelný palác od Rogera Cormana - a pak vyslovené obskurity jako hippie horor Hrůza v Dunwichi nebo kombinaci Mythosu s Raymondem Chandlerem Cast a Deadly Spell.

Historická společnost se naopak mistrovy poetiky vyprávění o hrůzách přesahujících lidskou představivost drží jak jen to jde. Zhruba pětačtyřicetiminutové Volání Cthulhu z roku 2005 je adaptací jedné z nejproslulejších, ale také nejpodivnějších Lovecraftových povídek, která zasvěcuje čtenáře do reálií spisovatelovatelova světa, ale zároveň nemá ucelený příběh. Jde o volně propojenou sérii nejrůznějších útržkových svědectví a zpráv.

Film se předlohy drží věrně, takže místo dramatického oblouku skáče mezi fantaskními výjevy vyplněnými pátráním po dalších stopách tajuplného „kultu Cthulhu". Znalci předlohy mohou vědoucně kývat hlavou nad tím, že konečně vznikl snímek hodný stát v mistrově stínu, ale diváky, kteří povídku nečetli, nebo ještě hůř, neví, kdo Lovecraft je, by mohly dějové zákruty a slepé uličky trochu mást.

Foto: archiv

Naproti tomu celovečerní Šepot v temnotách předkládá elegantní pokus vykročit za lovecraftovské nevyprávění, a přitom zůstat věrni jeho duchu. Původní povídka se z větší části skládá z dopisů, které si posílají dva hrdinové. Film nejenže tuhle pasáž zkrátí na nutné minimum, ale celá jeho druhá polovina už vypráví hodně jiný příběh. Není to ovšem na škodu, protože hlavní poselství zůstává stejné: svět je plný příležitostí k zešílení či smrti následkem setkání se zlověstnými nelidskými entitami a kdo se s nimi jednou zaplete, pro toho už není návratu.

Filmy Lovecraftovy historické společnosti jsou sice amatérské, ale jejich tvůrci našli způsob, jak to dovedně maskovat. Oba snímky jsou zcela vážně míněné retro. Volání Cthulhu je stylizované jako černobílý raný film odkazující i svou vizualitou k německým expresionistickým klasikám.

Šepot v temnotách, kde nejde o soumračné snové vize, ale o návštěvníky z hvězd, pak připomíná béčkové sci-fi horory padesátých let. Je přitom symptatické, že tvůrci využívají archaické styly bez parodických nebo nostalgických nánosů, ale čistě k evokaci doby, kdy se odehrává děj, a ke zhutnění chmurné atmosféry.

 

Právě se děje

Další zprávy