Žánrově se podobá nedávno uvedenému Ro(c)ku podvraťáků. Černý humor, gangsterská kriminální zápletka, obdiv k Tarantinovi a Guyovi Ritchiemu. A taky mladí, tedy v případě filmu Po hlavě do prdele až proklatě mladí hrdinové. Kdo je na tom líp?
Začněme tím povedenějším. Oproti Podvraťákům se film Po hlavě do prdele může pochlubit zajímavější strukturou scénáře. Vypráví postupně tři příběhy tří členů jedné rodiny zvané Vohnoutovi. Některé scény opakuje z několika úhlů pohledu - podle toho, kdo je hrdinou dané části.
Malý synek se v části Vzpoura sociopatů zamiluje do nezletilé spolužačky, následuje nezletilá soulož a otěhotnění. Jeho matka, fanatická věřící, v druhé části nazvané Big sister zachrání lesbickou sebevražedkyni a přivede ji ke svému přesvědčení, zatímco ona sebevražedkyně ji na oplátku k lesbické lásce. Otec Vohnout pak ve třetím příběhu zdemoluje jednoho homosexuálního kritika a půl night clubu k tomu.
Přestože jsou hlavní postavy značně zkarikované, nelze zvláště nejmladším hrdinům upřít uvěřitelnost - i když hlavně kvůli tomu, jak nenuceně umějí svou mluvu prošpikovat vulgarismy. Kouzlo mají jaksi navzdory chabému režijnímu vedení i Jitka Ježková nebo Nela Boudová v roli paní Vohnoutové.
Více o filmu
- Po hlavě do prdele? Filozofická nadsázka - co říkají o filmu jeho tvůrci?
Filmy: Sedí názvy jako prdel na hrnec? - o vulgárních názvech českých filmů
Kam jdou po hlavě filmoví teenageři - více o filmu Po hlavě do prdele
Z vedlejších postav nemá smysl se zabývat Jiřím Mádlem ani Veronikou Žilkovou - protože se záhy z filmu vytratí jako pára nad hrncem. Překvapivě dobrý je kaskadér Petr Jákl v sebeironické roli tupého bouchače pana Hrany; i tady se nabízí srovnání s Ro(c)kem podvraťáků, kde se podobně zhostil své role Petr Janda.
Trapně ovšem vyznívá vyřizování osobních účtů z minulosti režiséra Bystroně. Spor s Deánou Jakubiskovou o film Post Coitum se tu transformuje v postavu hysterické režisérky pornofilmů Deány, což je stejně pochybná a pochybně zahraná postava jako svého času "chytilovská" režisérka Jany Synkové ve filmu Kamenný most.
Bystroň nezapomněl ani na to, jak před lety zmlátil kritika Jaroše za nepříznivou kritiku filmu Cabriolet: pamatuje na něj pěknou scénou análního zavraždění zmíněného homosexuálního recenzenta básnické knihy.
Po vizuální stránce tenhle film na Podvraťáky nestačí. Po hlavě do prdele se topí v temných tónech; kvalita obrazu - jakkoliv tónovaného - není valná. Chvílemi to zachraňuje dynamický klipový střih, ale ani tenhle trik není všemocný, zvláště když některé pasáže působí lehce chaoticky.
I hudebně je Po hlavě do prdele značně rozkolísané: od podprůměrných písní Petra Bendeho k zajímavé filmové hudbě rappera Gipsyho. Oba filmy jsou si nicméně podobné v tom, jak moc a zbytečně jsou hudbou zahlušené.
Bystroň do Po hlavě do prdele ostatně nacpal všechno, co se mu naskytlo: kromě prostituce, homosexuality, sexu nezletilých a fanatické víry i gangsterskou brutalitu a kdo ví co ještě.
Svým filmem totiž vyjadřuje svůj světonázor, že svět je v prdeli. "Je třeba bodnout injekci s lékem světu do žíly," pábí ve filmu velmi slabý Ondřej Vetchý alias pan Kontakt.
Tam, kde je podle Bystroně svět, je ovšem tak trochu i Bystroňův film - amatérský a naivní až hrůza, chtěně tarantinovsky brutální a absurdní. Ve výsledku je to spolu s tu horším, tu lepším Ro(c)kem podvraťáků další marný český pokus přiblížit se úspěšným zahraničním vzorům.
Jestli je tenhle film v něčem opravdově brutální, pak je to product placement - značná část Po hlavě do prdele se odehrává v pražském "online" night clubu Big sister (tak se měl původně snímek i jmenovat).
Po hlavě do prdele, ČR 2006, scénář a režie Marcel Bystroň, kamera Marek Tichý, střih Alois Fišárek, hrají Jitka Ježková, Nela Boudová, Jiří Vohnout, Ondřej Vetchý, Veronika Žilková, Petr Jákl, Jiří Mádl a další. 89 minut, distribuce Bioscop.
