U českých filmů jsou sprostá slova v titulu pořád spíše vzácností. "O názvu jsme s producenty samozřejmě diskutovali," říká Jitka Pekárková z distribuční společnosti Bioscop, která film Po hlavě do prdele posílá do kin.

"Nakonec jsme se přiklonili k téhle verzi. Je natolik netradiční, že určitě každého upoutá," vysvětluje Pekárková, proč při závěrečném výběru nakonec neuspěly "usedlé" tituly jako Big Sister nebo Snadné je žít.

Dědictví aneb Kurvahošigutntag | Foto: Aktuálně.cz

S názvem  je navýsost spokojen i režisér Marcel Bystroň. "Ten název mému filmu sluší," prohlašuje hrdě. "Za patnáct let bude směšný, že kolem toho byly nějaké diskuze."

Souhlasí i Ondřej Vetchý, který ve filmu ztvárnil postavu Pana Kontakta. "Bylo by pokrytecké, kdyby se to jmenovalo jinak. Název naprosto reflektuje film."

České prvenství ale Bystroňův počin nemá. "Průlomem asi bylo Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntag. To se tehdy hodně řešilo," vzpomíná filmový publicista Tomáš Baldýnský na první českou vlaštovku tohoto trendu z roku 1993.

Mnohem častěji jsou u nás vulgárními nebo aspoň silně explicitními tituly označovány zahraniční filmy zaměřené na mladé publikum: americké, německé i francouzské teenagerské komedie, ale také parodie, jejichž původní název je často docela nevinný.

Český distributor je ovšem opatřuje vlastní těžkotonážní variantou. Nejznámějším příkladem je bezesporu americká komedie American Pie z roku 1999, kterou tuzemští distributoři nemilosrdně překřtili na Prci prci prcičky.

Název zabral a v rychlém sledu následovaly další "volné" překlady: Klub sráčů (v originále Kevin & Perry Go Large), Amores Perros Láska je kurva (původně pouze Amores Perros), Holky to chtěj taky (Mädchen, Mädchen) a mnohé další.

Znamená to, že jsou Češi vulgárnější než dřív? "Nelze říct, že by mluva byla vulgárnější než třeba před dvaceti lety," myslí si Ivana Svobodová z Ústavu pro jazyk český. "Je to spíš problém generační. Vulgarita k mladým prostě patří. Chtějí odlišit svou mluvu od dospělých."

A rostoucí (i sofistovanější) zábavní průmysl, pro který jsou čím dál důležitější cílovou skupinou,  jim pěkně vychází vstříc, aby je přitáhnul do kin. Potvrzuje to i Baldýnský: "Pokud by to distributorům návštěvnost nezvyšovalo, tak to takhle masově nedělají."

Například ve Spojených státech by se ale žádný takový název na plakátech neobjevil. Filmy musí projít rukama regulačního úřadu FCC (Federal Communications Commision), který by tituly jako Prci prci prcičky hned zarazil. Podstatná je tu i úloha samoregulace.

Majitelé kin vědí, že americká společnost vnímá otázku vulgarity velmi citlivě, a proto názvy omezují. Hlavně velké řetězce kin si svou "neposkvrněnou" image důsledně hlídají.      

Názvy filmů v Česku ale neomezuje nikdo. "Film nazvete Kunda a může jít do kin," říká Baldýnský. "Žádné úřady tuhle věc neregulují. Mohla by to dělat třeba Unie filmových distributorů, ale nedělá."

Prci prci prcičky | Foto: Aktuálně.cz

Unie oponuje: "My do toho nemáme co zasahovat," tvrdí Anna Černá z UFD. "Distribuční názvy jsou na libovůli distributorů, u českých filmů samozřejmě i producentů."

 "V případě zahraničních filmů určuje český název distributor a konzultuje ho se zahraniční produkcí. Ovšem ne vždy - u Prciček název údajně vzešel z hlasování čtenářů na internetu," dodává Černá.

A co až film přijde na televizní obrazovky a v programu bude stát Po hlavě do prdele? Rada pro rozhlasové a televizní vysílání krčí rameny.

"Rada takový případ nikdy neřešila. Zabýváme se obsahem, ne názvem," říká místopředseda Rady Petr Pospíchal. "Asi by bylo těžké v rámci mediální regulace takhle někoho sankcionovat."