Právník Perry Mason strávil na televizních obrazovkách celé dekády. Jeho představitel Raymond Burr roli vzal v roce 1957, čtyři roky poté, co hrál v Hitchcockově Okně do dvora. A Masonem zůstal až do své smrti v roce 1993 - po 271 seriálových epizodách a spoustě televizních filmů.
Nová osmidílná série od HBO jako by to vše vymazala a zprvu začínala s úplně jiným hrdinou. A také s odlišným žánrem. Mason hraný Matthewem Rhysem sice pracuje pro renomovaného právníka, spíše je ale povalečem, který mezi loky whisky v terénu pátrá po důkazech. Na procedurální soudní drama může fanoušek původních knih Erleho Stanleyho Gardnera či adaptací s Burrem během počátečních hodin zapomenout.
Tvůrci se k ikonické postavě vracejí tak, jak je dnes v módě nejen u komiksových děl, ale napříč Hollywoodem i moderní televizí: vypráví příběh o původu a počátcích hrdiny. Jenže právě v případě Masona jeho stvořitel Gardner příliš stop k takovému vyprávění nezanechal.
Seriál začíná na sklonku roku 1931, ohavným zločinem, který zahrnuje smrt kojence. Od úvodní scény odehrávající se poblíž slavné losangeleské pozemní lanovky Angels Flight dává jasně najevo, že drsným tónem chce mít blízko úspěšným krimiseriálům v duchu Temného případu. Obraz mrtvého dítěte s horními víčky přišitými ke kůži tak, aby i po smrti upíralo svůj pohled, diváci nezapomenou až do konce.
Perry Mason zprvu víc času než u soudu tráví v márnici a mezi neortodoxní způsoby, jak shánět důkazy, neváhá zařadit ani krádež mrtvoly. A seriál při podobných scénách rozhodně neodvrací zrak. Odhalených mrtvých i živých, krásných, tlustých či deformovaných těl se během osmi epizod objeví spousta. Ještě odpornější jsou ale praktiky místní zkorumpované policie.
Seriál tematizuje mnohé, od korupce přes postavení černochů a žen až po sledování skutečností inspirovaných členů církve, která své evangelium šíří extatickými divadelními představeními a rozhlasovými vlnami. Právě ve scénách, kdy se energie nábožensky zfanatizovaného davu prostříhává se scénami zločinů a násilností, vzniká až delirická atmosféra, jíž se seriál blíží svým vzorům.
Jenže s celkem už je to horší. Celých pět dílů se příliš nevyšetřuje, mnoho scén pouze dotváří náladu a snaží se vysochat komplikovaného temného hrdinu, který však nikdy plně neožije. Střípky minulosti se křečovitě spojují, Perrymu Masonovi chybí sevřenost těch nejlepších dobových detektivek typu německého Babylonu Berlín.
Přitom ambice jsou zjevné. Například na několika málo minutách, které diváky zavádějí do zákopů první světové války při pátrání po Masonových traumatech, tvůrci nešetřili. Ale všechna energie jako by se pumpovala do oživení Masona uměle a zvenčí, navíc tato snaha o budování charakteru a vykreslení obrazu města, co nikdy nespí, brzdí samotné vyšetřování. Aniž by nabízela adekvátní protihodnotu.
Případ točící se kolem matky obviněné z podílu na smrti vlastního dítěte dovede vyvolat emoce, v závěrečných epizodách přinese i potěchu ze slovních přestřelek, nerozlučně patřících k žánru soudních dramat. Je to ale klopýtavá pouť, která jako by místy trochu z povinnosti nabízela vše, co patří k žánru současné temné kriminálky. Od brutálních policistů zabíjejících gangstery dupáním těžké boty na krk k pozvolnému propadání se do apatie pramenící z toho, že vyšetření zločinu či případné zproštění viny nepřináší skutečnou úlevu.
Herec Matthew Rhys v roli Masona působí přesvědčivě, ale jako bychom místo pozvolného zrodu slavného hrdiny sledovali muže, který není "tím" Perrym Masonem - a pak se jím mrknutím oka stane. V jedné scéně se novopečený právník zajíká a není schopný promluvit, následně už vládne soudní síni a šermuje se slovy jako suverén. To je jen jeden příklad rozkolísaného vyprávění příliš dlouho pobývajícího ve scénách, které nikam nevedou, a naopak vytvářejícího zkratky tam, kde by to chtělo zpomalit.
Perry Mason je zručně natočená, místy strhující, jindy však rozvleklá a zmateně vyprávěná podívaná. Drží ji herecké výkony, sráží ji pocit, že sledujeme televizní rutinu. Toto sousloví sice v době současné kvalitní televize, která se dovede rovnat Hollywoodu, není nadávka, s narůstající kvalitou ale rostou i nároky. A pak má tenhle lehce nadprůměrný seriál ještě jeden problém. Vůbec by se nemusel jmenovat Perry Mason.
