reklama
 
 

Oscara se nedočkáte bez Lásky, i když věří i dobrodruzi

18. 2. 2013 12:37
Jaké jsou filmy nominované na Oscara 2013 v cizojazyčné kategorii?

Preview - Oscara za nejlepší cizojazyčný film letos vyhraje Láska. Ne, nechci kazit překvapení, jen tu na nás zkrátka žádné nečeká. Festivalový blockbuster Michaela Hanekeho má na kontě i několik oscarových nominací mimo „svou“ kategorii, což značí, že zaujal zásadně víc než konkurenti. Snad se ještě nestalo, aby v této okrajové sekci nevyhrál snímek, co má (byť mizivou) šanci v sekcích hlavních.

Čtěte také
Recenze: O lásce vypráví Haneke střídmě a upřímně

Recenze: Chytrý evropský velkofilm? Královská aféra

Takže nepředstírejme napětí a rovnou se podívejme na čestné poražené, konkrétně trojice Kon-Tiki, War Witch a No. Poslední z výběru, Královská aféra, se relativní pozornosti již dočkala, byla u nás ostatně v klasických kinech, proto si ji není potřeba představovat.

Norské Pí se vším všudy

Ze zmíněného trojlístku má největší šanci zaujmout snímek mapující pověstnou výpravu přes Pacifik, kterou těsně po druhé světové válce zorganizoval archeolog-dobrodruh Thor Heyerdahl. Usmyslel si tehdy, že na replice voru, jaký mohli postavit Peruánci před patnácti sty lety, přepluje oceán směrem k Polynésii, čímž dokáže, že tyto cesty byly možné.

Odborníci možná dodnes považují Heyerdahla tak trochu za šarlatána, jemuž se málokdy povedlo něco vědecky dokázat, to ale nic nemění na tom, že jde o jednoho z největších popularizátorů archeologie a člověka hodného obdivu za jeho odvahu a vytrvalost.

Na tuto hru přistupuje i nejdražší snímek norské historie Kon-Tiki v režii Joachima Rønninga a Espena Sandberga, kteří se v Americe zviditelnili pseudowesternem Sexy Pistols. Pokud vás právě polil ledový pot, nebojte se. Dvojice výtečníků se tentokrát drží na uzdě a nabízí standardní, svému významu veskrze adekvátní podívanou.

Ze své podstaty nese námět jistou základní atraktivitu, takže nejde o snímek podprůměrný. Filmaři se však zastavili na půl cesty a na faktografický film nabízejí moc nepřesvědčivou, povrchní podívanou, z níž se mnoho nového nedozvíme, na fikční snímek zase rozvíjejí náměr moc klasicky a očekávatelně.

Nejvíc ze všeho se Kon-Tiki podobá americkému Pí a jeho život, ostatně jsou v něm stejní fosforeskující rejnoci, létající ryby i žraloci. Podobně se z větší části odehrává na malém prostoru uzamčeném v nekonečném oceánu. Shodně jde i o projekt, který by velmi chtěl být meditací nad životem, ale utápí se v povrchnosti a leda staví na odiv technické kvality.

Jde o první norský film, co byl nominován zároveň na Oscara i Zlatý glóbus. Člověk by vzhledem k záviděníhodné pověsti severské kinematografie čekal něco jiného než práci filmařů, co byli pro svou lacinost vypráskáni i z Hollywoodu. Tentokrát vyloženě nezklamali a není potřeba jim nadávat, Oscar je však mine zcela právem.

 

Africká Stvoření se bojí krve

Lepším filmem než Kon-Tiki je nenápadnější War Witch, česky Malá čarodějnice. Kanadské drama odehrávající se v nejmenované africké zemi vypráví o těžkostech života mimo technické a sociální jistoty západní civilizace, kde zbraň je vaše dítě i váš rodič.

Vietnamsko-kanadský režisér a scenárista Kim Nguyen má na kontě tři další filmy, přesto by se asi nemohl urazit, kdybych nadnesl, že až doposud o něm téměř nikdo mimo Kanadu neslyšel. Oscarová nominace pro něj musela být velkým překvapením. Pro nás pak může být nečekané, že film o Africe vzniká v Kanadě pod dohledem z poloviny vietnamského režiséra. Našeho Palacha na druhou stranu právě oživila Polka, tudíž je vidět, že kinematografie nezná hranice.

Příběh o dívce vydávané místními povstalci za čarodějnici je zároveň tvrdý (hrdinka musí například popravit vlastní rodiče), na stranu druhou se bojí fyzické syrovosti (sotva zahlédneme krev). Jde o drama, u nějž si vlastně nejsme jistí, jestli je umělecky zasněné, nebo diletantsky polovičaté. Přesto v sobě nese značnou sílu, vzhledem k multikulturní povaze spíš obecnou, netýkající se jen samotné Afriky.

Jde o typickou „festivalovou depku“, míněno tentokrát v dobrém. Film tuto svou povahu několikrát připomene – vždy když hrdinka téměř najde štěstí, její naděje nějaká násilná událost náhle přeruší. Malá čarodějnice tak funguje dostatečně, jen si ji nejspíš nebudete mít důvod zapamatovat.

 

Chilské Argo ve VHS kvalitě

Poslední, zatím nejméně dostupný snímek se honosí jednoduchým názvem No a vznikl v Chile. Režisér Pablo Larraín se k nám se svým Post Mortem dostal už minulou sezonu, přesto ani on nepatří mezi známé tvůrce. Občanské protesty proti Pinochetově diktatuře ale patří mezi dostatečně atraktivní témata, aby akademici nezůstali na slovo skoupí.

Na snímku zaujme především provedení. Polodokumentární vzhled střídá mezi stylem televizního vysílání a videokazety, což může zaujmout. Nejde vyloženě o found-footage jako Záhada Blair Witch, obraz se nesnaží tvářit autenticky, pouze přijímá výše zmíněnou estetiku.

No je nepochybně nejméně divácky vděčný kus z celé pětice. Už jen proto, že „estetiku VHS“ by nejspíš málokdo označil za „estetickou“. Proto překvapí, že v Cannes získal Art Cinema Award a američtí kritici ho přijímají velmi kladně.

Magazín Time Out přímo z Cannes referoval, že „zatím jde o snímek nejblíže k mistrovskému kusu, co jsme tu viděli“. Což jsou silná slova. Variety pak chválilo latinskoamerické filmaře, že jako jedni z mála svých kolegů zvládli natočit dílo přerůstající hranice regionu.

Uvidíme, jestli No přesáhne hranice regionu až k nám, zatím se to zdá pravděpodobné nejméně z nominovaných. Ale nechme se překvapit.

autor: Martin Svoboda | 18. 2. 2013 12:37

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama