Dvěma Oscary oceněný pětaosmdesátiletý Hopkins a čtyřicetiletý Flynn, známý například ze snímku Vykopávky, ti oba ztvární Wintona v různých fázích života.
Helena Bonham Carter hraje jeho matku, která pomáhala shánět nové domovy pro děti odvezené z nacisty ovládaných českých zemí.
Scénář napsali anglická dramatička Lucinda Coxon a Nick Drake, film nicméně vychází z knihy Wintonovy dcery Barbary. Tu pod názvem Není-li to nemožné: Život sira Nicholase Wintona v českém překladu Tomáše Vrby vydalo nakladatelství Argo. Režie se ujal James Hawes, kromě televizních filmů podepsaný pod seriály Slow Horses nebo Ledová archa.
Winton s britskými a kanadskými kolegy pracoval jako dobrovolník v pražské židovské komunitě už koncem roku 1938, do Británie se vrátil v lednu 1939. Významným impulzem pro zorganizování převozu československých dětí byl v listopadu 1938 protižidovský pogrom, v Německu známý jako Křišťálová noc, a následné rozhodnutí britské Dolní sněmovny začít přijímat dětské uprchlíky za podmínky, že budou mít u koho zůstat.
První transport převážně židovských dětí z Prahy do Londýna zorganizoval Winton 14. března 1939, a to letecky. Společně s dalšími výpravami po železnici se Angličanovi a dalším dobrovolníkům podařilo z Československa a následně z nacisty okupovaného protektorátu Čechy a Morava odvézt 669 dětí a nalézt jim domov v Británii. Mnozí rodiče těchto dětí za války zahynuli v koncentračním táboře Osvětim.
Wintonovi se za jeho činy dostalo ocenění až po desítkách let, jelikož sám o nich veřejně nemluvil. Až roku 1988 jeho žena Grete našla na půdě zápisník, seznamy dětí i fotografie, které tehdejší události dokumentovaly. Wintona krátce nato pozvala do živého vysílání pořadu That's Life stanice BBC. Toho času už téměř osmdesátiletého Wintona producenti překvapili tím, že kolem něj do hlediště posadili již dospělé účastníky jeho předválečných transportů.
V roce 2002 jej britská královna Alžběta II. pasovala na rytíře a Winton obdržel titul sira, dostal také děkovný dopis od bývalého izraelského prezidenta Ezera Weizmana a byl čestným občanem Prahy. Zemřel ve věku 106 let v roce 2015.