Režisér Dan Pánek před dvěma lety natočil příjemný retro snímek Děti Nagana o chlapecké rivalitě na plácku pozemního hokeje. Skloubil v něm tradici československého dětského filmu s konvencemi hollywoodského vyprávění. Do hokejového prostředí se vrací i tentokrát. S větším rozpočtem i hlasitějšími ambicemi, byť teď jde především o "producentský film". Scénář zvučně nazvaných Neporazitelných volně vychází z událostí roku 2019, kdy Česká republika hostila mistrovství světa v para hokeji, jemuž se dostalo nečekané masivní podpory několikatisícových davů fanoušků.
Vyprávění kráčí po vyšlapaných cestách "zero to hero" narativu cepovaného hollywoodskou kinematografií. Čerpá z tradice velkých příběhů zdánlivě obyčejných lidí, které upřednostňují burcující motivaci, strhující osudy a oslavný humanismus. V mnoha ohledech jde o film, jenž jako by vypadl z trendu hollywoodských filmů 90. let. Neporazitelní cílí na co nejširší publikum, což se jim díky všudypřítomné konformitě daří.
Řešení vlastních problémů skrze boj za správnou věc
Protagonisty potkáváme na jejich životním dně. Petr (Hynek Čermák) je sice zámožný majitel prosperující marketingové firmy, ale zaplatil za to ochlazením vztahu s manželkou a handicapovaným synem upoutaným na vozíčku. Robert (Ivan Trojan) si nese trauma z hokejové minulosti a trpí trenérskými neúspěchy para hokejové reprezentace, jež ji přivedly k zániku. Petr se v zoufalé snaze o sblížení se synem dostane k revitalizaci národního družstva, přičemž jej začne financovat z vlastní kapsy. Cíl je jasný: získat medaili z mistrovství světa.
Sportovní linie je silně propletená s tou osobní. Klikaté cesty dvou ústředních mužů lemuje osud Radima, jenž si zvyká nejen na život bez nohy, ale také se musí adaptovat na úplně jiný sport. Zřetelně načrtnutá trajektorie vyprávění sleduje životní propady a vzestupy. Postavy k řešení svých osobních problémů docházejí skrze sportovní výkony a boj za tu správnou věc. Byť určitá rozhodnutí a činy jednotlivců jsou do struktury včleněné až příliš mechanicky a účelově, bez ohledu na psychologickou drobnokresbu.
Obecně jsou postavy spíše nositeli konkrétní typologie a emocí než ambivalentní rozervanci, jakkoli se je film na začátku tak snaží vykreslit. Tvůrci spoléhají na figury, s nimiž se divák může snadno ztotožnit. Akcent kladou především na osvětový rámec. Poukazují na podfinancovanost přehlíženého sportovního odvětví a celkovou absenci pevných struktur, které spoléhají takřka pouze na dobročinné aktivity.
V rámci těchto aspektů zůstávají v roztomile naivních a romantizujících konturách. Hlavním cílem je burcovat a inspirovat. Tvůrci na natáčení spolupracovali se skutečnými para hokejisty, kteří se ve filmu také objevují. Několik scén je pak zahrnuto evidentně proto, že pro ně štáb chtěl udělat hezkou a záslužnou věc, třeba jako setkání s reálnými hokejovými personami. Film tak nějak celkově zapomíná, kdy ještě vypráví a kdy naopak pouze plní svou vytyčenou agendu.
Film se dojímá a je to tak dobře
Tvůrci proplétají inscenované sportovní záběry s televizním archivem skutečných zápasů. Druhou glorifikovanou skupinou jsou pak nezištní a podporující fanoušci. Závěr filmu se tak kromě kabiny dojímá i nad samotným hokejovým národem. A je to tak dobře. Tento typ patos vyzdvihujících filmů v české nabídce přece jen chybí, byť idylická přímočarost naráží do spousty mantinelů a záslužného poplácávání se po ramenou je někdy až příliš. Eklektický a na jistotu hrající snímek má ale od vykalkulované strojenosti daleko.
Upřímný zápal tvůrců pro danou problematiku je stejnou měrou průzračně strhující i iritující. Pánek dokáže zachytit emocemi překypující atmosféru a bezelstně dojmout. Opírá se především o intenzivní zvukový design a někdy až laciný hudební podkres. Kamera v kabině a na kluzišti euforicky dynamicky krouží, zatímco v křehkých a intimních pasážích zůstává statická. Svícení a barevné paletě se navíc daří oklikou vyhnout kýčovité reklamní estetice.
Celkově jsou Neporazitelní možná až příliš spokojení ve vlastnoručně vytvořené škatulce. Dodávají přesně to, co heroický plakát a přepjatě vážný trailer slibují (naštěstí je výsledek mnohem lepší než tato tragicky střižená a hudebně naaranžovaná ukázka). Sebedojímání se do filmu propisuje především skrze žánrové konvence a otravnou národní hrdost. Přesto je díky zručnosti tvůrců a funkčnímu vyprávění jednoduché nechat se strhnout. Příběhy o životním restartu, přerovnání vlastních hodnot a potlačení sobeckosti díky inspiraci okolím budou vždy vděčné. A Neporazitelní jim ostudu rozhodně nedělají.
Film
Neporazitelní
Režie: Dan Pánek
Falcon, premiéra 20. listopadu