Praha - Ve věku osmašedesáti let nečekaně zemřel na infarkt scenárista Jiří Křižan, autor předloh k filmům Signum Laudis, Stíny horkého léta nebo Je třeba zabít Sekala, a také někdejší poradce prezidenta Václava Havla.
"Náhlým odchodem Jiřího Křižana jsem hluboce zasažen, protože jsme byli velmi dobří kamarádi. Od jara 1989 patřil mezi mé nejbližší spolupracovníky, spoluorganizoval petici Několik vět, byl v nejužším vedení Občanského fóra a velmi mi pomáhal ve funkci poradce na Pražském hradě. Česká společnost přichází o možná méně nápadnou, ale svébytnou osobnost s pevnými postoji," vzkázal Havel.
Křižan se narodil v roce 1941 ve Valaškém Meziříčí, jeho otec byl v politickém procesu odsouzen za "velezradu" a v roce 1951 popraven. A tato osudová událost formovala jeho umělecké i politické názory.
Své zážitky z té doby a vůbec padesátých let pak popsal ve scénáři k filmu Tichá bolest, který byl natočen krátce po revoluci v roce 1990. Roli dědečka, se kterým vyrůstal, si zahrál jako jednu ze svých posledních filmových rolí Rudolf Hrušínský.
Křižan se nikdy se netajil svým antikomunistickým přesvědčením, pojímal ho však podobně jako jeho filmové figury svá poslání i dilemata - tedy coby "chlapskou záležitost, věc morálky a cti, od níž nakonec nejde ustoupit". Jeho scénáře nejčastěj pojednávaly právě o vymezení individuality vůči nečekaným situacím, vůči okolí i vůči celé společnosti; před revolucí musel často o výsledné podobě vyjednávat a vyzdorovat ji.
"Má se dnes za povinnost, aby byl člověk antifašista. Být zásadně a tvrdě proti fašismu, rasismu a antisemitismu je v pořádku. Ale být antikomunistou, to se zvlášť v poslední době nepovažuje za košer. Ale copak napáchali méně zla a hrůz než fašisti? Jsem jednoduchý typ, nejsem žádný intelektuál, který nahlíží všechno z devíti stran, mám rád kovbojky, vyrostl jsem na rodokapsech a vidím věci docela jasně," řekl v rozhovoru K věci Barboře Tachecí před necelým rokem.
Sám se s režimem potýkal už od mládí. V roce 1958 byl vyloučen z politických důvodů z gymnázia. Pracoval pak jako havíř a v řadě dělnických profesí, v období pražského jara byl novinářem. V letech 1964-1968 současně vystudoval scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU.
V roce 1971 mu vyšel v Holandsku a ve Švédsku román Exercicia, napsal scénáře celkem ke třinácti realizovaným filmům. Z nich dva zvítězily v Karlových Varech: Stíny horkého léta (1977, režie František Vláčil) a Signum laudis (1980, režie Martin Holý) - za který ovšem odmítl převzít Státní cenu Klementa Gottwalda.
Velké sólo pro Miloše Kopeckého coby umírajícího profesora umění zajistil herci v psychologickém snímku Prodloužený čas od Jaromila Jireše z roku 1984. V dramatu Iná láska, který o rok později natočil Dušan Trančík, načrtl Křižan dobově nepřívětivý obraz společenského rozkladu na slovenské vesnici. Atmosféru Divokého západu pak vnesl do scénáře k filmu podle Jacka Londona Cesta na jihozápad, který natočil v roce 1989 Zdeněk Sirový.
K největším porevolučním filmařských úspěchům Jiřího Křižana patří "moravský western" Je třeba zabít Sekala označovaný za jeden z nejdůležitějších snímků 90. let. Drama z moravské vesnice za protektorátu natočil v roce 1997 režisér Vladimír Michálek a film získal celkem 10 Českých lvů, což je doposud historický rekord.
Na kontě má Křižan i předlohy k televizním Na lavici obžalovaných justice (1999) a Záchranáři (2003). V roce 2003 získal 1. cenu Sazky za nerealizovaný scénář Britský pas. Jeho posledními realizovanými scénáři byla adaptace generačního románu Emila Hakla O rodičích a dětech, který předloni natočil Vladimír Michálek, a pak loňské drama z prostředí slovenských hor Pokoj v duši od Vladimíra Balka.
Křižan pře své zásady nebyl klasickým disidentem ani nepatřil k chartistům, nicméně v roce 1986 se ocitl na "černé listině" a začal se politicky angažovat mimo oficiální struktury. V lednu 1989 založil petiční výbor za propuštění Václava Havla. Spolu s Václavem Havlem a Alexandrem Vondrou spoluautorem petice Několik vět a po listopadu 1989 zakládajícím členem Občanského fóra, po zvolení Václava Havla prezidentem se stal jeho poradcem.
"Odešel můj kamarád a jeden z mně nejbližších lidí z přelomového roku 1989. Bez něj by petice Několik vět nebyla nikdy tak úspěšná. Jirkovi Křižanovi zabili komunisti tátu, takže věděl s kým máme tu čest. Byl to frajer, kovboj, prima chlap. Takových je v naší zemi bohužel málo. Teď jich je zase o jednoho méně," uvedl v reakci Vondra.
Po volbách v červnu 1992 byl pak Křižan náměstkem ministra vnitra. V lednu 1995 se vrátil k práci filmového scénáristy. Přednášel i na pražské FAMU. Před dvanácti lety se odstěhoval do valašské vesnice Branky, kde se staral o rodinný les, letos kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny za TOP 09.
Čtěte také:
Recenze: Pokoj v duši oslavuje slovenská národní klišé
