reklama
 
 

Kupředu rudá, kupředu modrá. Do kina

3. 11. 2006 0:00
Recenze - Někdo má v pokoji Laru Croft. Hrdinové filmu Kupředu levá, kupředu pravá Marxe, Stalina nebo Václava Klause. Uvnitř: DVĚ VIDEA

Začíná se archivními záběry z dob, kdy boj mezi politickými stranami probíhal vcelku poklidně. Po titulku "O 60 let později" následuje ostrý střih a na scénu přicházejí dvě konkurenční partičky mládežníků - členové levicového Komunistického svazu mládeže a Mladí konzervativci.

Konzervativci jsou pragmatici, komunisté jsou větší exoti a mluví zapáleněji o své "víře". Jedni milují Thatcherovou, Reagana a Klause, druzí vzývají Lenina, Stalina a Che Guevaru. Jedni rozdávají rudé třešničky, druzí daňová kolečka.

Ve výsledku je to ale skoro jedno - přestože obě skupiny hájí opačné konce politického spektra, jejich způsoby chování jsou podobné. Přebírají rétoriku svých politiků, mluví v nic neříkajících frázích a v zásadě rezignují na vlastní názor .

Vzájemně se do sebe navážejí, ty druhé nazývají komouši nebo konzervy. "Ani transparenty nemaj nový," znechuceně zhodnotí výzbroj konkurentů komunisté před 17. listopadem. S transparenty pak obě skupiny pochodují ulicemi a agitují za svou pravdu.

Kupředu levá, kupředu pravá je film zábavný, ale ve výsledku z něj mrazí. Z několika důvodů: hrdinové z obou uskupení netají své politické ambice, při jejich prosazování si stejně jako jejich "starší a zkušenější kolegové" neberou servítky - a jednou je nahradí. Ostatně Pavel Bém tu mladé konzervativce prohlašuje za inkubátor budoucích politiků.

Jinak jsou ale ve filmu současní politici spíš v pozadí. Krom Béma se filmem mihne Mirek Topolánek v rámci předvolební kampaně, jindy se na komunistických oslavách mezi tančícími stařenkami proplétá Miroslav Grebeníček.

Režisérka své hrdiny sledovala v průběhu necelého roku: od 17. listopadu přes jejich sjezdy a demonstrace, oslavy 1. máje až po červnové volby. Od začátku dává oběma stranám stejný prostor a zobrazuje je v podobných situacích - třeba na oblastních plesech, kde mladí komunisté vytáčejí při dechovce, zatímco konzervativci křepčí při odrhovačce Chinaski o Husákových dětech.

Přístup filmu je až úzkostlivě vyvážený, obě strany se stačí nezáměrně zesměšnit samy. Jednoho z komunistů sledujeme v lese, kde plamenně řeční k jakýmsi pubescentkám o padlém ruském vojákovi, jeho konzervativní protějšek s nezaměnitelným vzhledem mezitím vyráží do solárka a dlouze si geluje ofinu.

Režisérce lze vyčíst snad jen to, že si vybrala příliš snadné cíle: trojlístek zástupců z každého sdružení je natolik bizarní, až to budí dojem, že hoši to nemají v hlavě úplně v pořádku a poněkud sugeruje názor, že takoví jsou všichni. Pro naše budoucí blaho doufejme, že tomu tak není.

Kupředu levá, kupředu pravá, ČR 2006. režie Linda Jablonská, kamera David Cysař, zvuk Ivan Horák, střih Jakub Voves, producent Negativ (Milan Kuchynka). Distribuce Aerofilms.

autor: Irena Hejdová | 3. 11. 2006 0:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama