Silicon Valley - V kalifornském kině Camera Cinemas má v pátek zámořskou premiéru český film Obsluhoval jsem anglického krále režiséra Jiřího Menzela.
Do Ameriky se držitel čtyř Českých lvů a ceny FIPRESCI z festivalu v Berlíně dostává s téměř dvouletým zpožděním pod křídly společnosti Sony Classics. Mezitím už ho viděli ve dvacítce zemí Evropy a asi tuctu zemí Jižní Ameriky, či Jižní Koreji a Tchajwanu.
Zámořské uvedení v "limitované distribuci" stovky kopií už nemá jen prestižní charakter. Každopádně později může pomoct autorům i producentům při dalších projektech. Z amerických recenzí je navíc možné umístit výňatky na přebal plánovaného DVD.
Z dosavadních textů čiší převážně vděčnost amerických kritiků za to, že také jednou za čas mohou zhlédnout nějaký film z okolního světa a že se před nimi znovu objevuje tvůrce, o němž naposledy slyšeli na vysoké škole, když probírali českou novou vlnu.
V dobře naladěném duchu
Na serveru Rottentomatoes.com je žánr Anglického krále evidován pouze jako "zahraniční film" a ze čtrnácti dosud zveřejněných recenzí je pouze jedna nenadšená - nikoli přímo záporná. Průměrné hodnocení jsou horší čtyři hvězdičky z pěti, případně autoři kolísají mezi "školním" známkováním A- a B+.
Relativně nejméně nadšená recenze Jeffreyho M. Andersona ze serveru Combustile Celuloid obsahující větu: "Při první hodině sledování jsem byl přesvědčen, že se jedná o dílo mistra. Příběh se pohybuje s tak vznešenou grácií, až to přivádí na mysli Ernsta Lubitsche."
Ale pak podle něj Menzel začne s 2. světovou válkou a do děje vklouznou nacisti a film začíná pod tíhou toho všeho zabředávat do bahna. "A když přejde do cílové rovinky, tak se téměř zastaví a zmrtví."
Jinak recenzenti vysloveně vítají, že se nějaký film zabývající vážnou historií odehrává v tak dobře naladěném duchu. Steve Rhodes z InternetReviews.com dokonce o hlavním hrdinovi říká: "Dítě je úžasně roztomilá postava, která vede zajímavý život. Když pak začnou běžet závěrečné titulky, budete rádi, že jste s ním byli schopni projít jeho malými dobrodružstvími."
Hrabal roztomilý
Tím stojí zcela v rozporu proti názorům některých českých recenzentů. Alena Prokopová v Cinemě napsala: "V podání bulharského herce Ivana Barneva (se strašnou parukou, ale pohybově přesného a skvěle nadabovaného Kaiserem) Dítě bohužel není pomilováníhodným štěňátkem, ale protivným skrčkem."
Prokopová měla zjevně pravdu i v tom, když před dvěma lety tvrdila: "Hodláte-li film poměřovat Hrabalovou kanonickou předlohou, budete na tohoto Anglického krále nejspíš nevražit. Scenárista a režisér Menzel syrově bolestnou, surrealisticky živelnou předlohu starostlivě uhladil v roztomilé, pro tuzemce i cizince stravitelné dílko."
Tomu zcela jasně odpovídá reakce Davida Edelsteina z New York Magazine, jenž se ptá: "Proč neumějí Američané točit komedie tak hravé, ale přitom vážné jako to umí Jiří Menzel? Je to proto, že neumíme vystát myšlenku, že by hrdina mohl být zároveň netečný k politice a přitom jí byl utvářený?"
| Čtěte také: Anglický král nebude bojovat o Oscara Producent Trojan: Amerika se recenzemi řídí Recenze: Menzel obsloužil krále. Po česku Trapný lev obsloužil Menzela čtyřikrát |
Český Forrest Gump
Předvídatelně chválí Anglického krále recenzent Eddie Cockrell z Variety, který má pro české filmy slabost. Je pravidelným hostem karlovarského festivalu, kde často paradoxně před českými novináři hájí tuzemské snímky, které sklidily tvrdou kritiku.
Cockrell prohlašuje, že "mix sebekritického černého humoru a osobní tragédie patří k běžnému zboží v obchodě, které nabízí české filmy již od 60. let, a Jiří Menzel je klíčovým hráčem na tomto poli". Anglického krále ve smršti analogií neváhá přirovnat k Forrestu Gumpovi a "ságu o oportunismu, identitě, penězích, sexu, a samozřejmě pivu" označuje za "destilovanou esenci" Hrabalova a Menzelova díla.
Akademicky vzdělaný Emanuel Levy se projevil jako jediný z amerických kritiků, který zná i jiné Menzelovy filmy než Ostře sledované vlaky; jmenuje rovněž Skřivánky na niti, Postřižiny a Slavnosti sněženek. V pečlivě převyprávěném ději prokáže orientaci v evropských dějinách, nicméně tvrdošíjně říká hlavnímu hrdinovi "Jan Diti".
Hlavní Levyho myšlenka je: "Stejně jako všechny ostatní režisérovy filmy i tento nový nabízí menzelovsky uštěpačnou perspektivu i jedinečně černěhumornou citlivost, která je umístěna do více či méně realistického kontextu, nikdy neztrácí smysl pro hravost."
Češi hodně jedí
Dosavadní převládající pohled amerických kritiků tak notně zjednodušuje vztah mezi Hrabalovými předlohami a Menzelovými filmy a poněkud stereotypně si spojuje poetiku českých filmů a obecně národní povahu s několika málo díly.
V zámoří neexistuje ochota a odvaha věnovat námahu a pozornost tomu, proč Anglický král neměl doma - ani přes vysokou návštěvnost - tak pozitivní divácký a kritický ohlas. Co se cizinci může jevit jako roztomilé a vřelé, může našince naopak dráždit.
Helena Zikmundová na serveru Filmpub.cz například napsala: "Menzel nám jednoduše svého posledního Hrabala tak dlouho a zodpovědně předžvýkával, až mu z toho vyšlo něco, co nemá černého humoru snad ani za nehet, erotické provokace (přestože se film bradavkami jen hemží) ani špetku, a o Češích nevypovídá víc, než že hodně jedí."
Vojtěch Rynda se do filmu pustil ještě příkřeji: "Menzel se do filmu pokouší přenést spisovatelovu poetiku tím nejtopornějším způsobem: častým vyprávěním mimo obraz, které obraz pouze ilustruje a zdvojuje. Za celkovým ořezáním Hrabalovy poetiky jistě stojí i nekorespondující filmové výrazivo. Spisovatel ze sebe svou prózu vychrlil spontánně, v deliriu žhavého léta a pod vlivem Dalího a Freuda, čímž dal vzniknout experimentálnímu textu se surrealistickým laděním. Menzel režíruje až televizně rutinně, jako by chtěl zavřít ohňostroj do sklenice od okurek".
V zámoří mohou uniknout recenzentům mnohé dějinné detaily, u nichž nepociťují nepatřičnost. Citlivější český divák si však u Anglického krále všimne například nepoměru, s jakou vážností Jiří Menzel vykresluje nacistickou a komunistickou éru vcelku bezstarostně, zatímco odsun sudetských Němců líčí mnohem tragičtěji.
Zda v tom je víc ukryto opěvování "starých zlatých časů" blízkých první republice, nebo objednávka německých koproducentů, nelze říct. Jisté pouze je, že to, co může doma vyvolat potřebnou a zdravou polemiku, se v zahraničí setře a zůstane pouze "hezký český film" jako dobře prodejné zboží. V tom se Eddie Cockrell z Variety nemýlil.
