Můžeme se opět podivovat nad jednou z nejdivnějších filmových adaptací, jejíž pozadí dává zhruba stejně smyslu jako pobíhání Toma Hankse po nejvytíženějších turistických památkách, které jsou naštěstí vždy náhodou mimo provoz, takže v nich může zkoumat šílené konspirační teorie bez návalu vyrušujících turistů se selfie tyčemi.
Vznik Langdonových dobrodružství provází divně nezastíraná aura nucenosti a kalkulu. Předně bylo přeházeno pořadí knih, takže první byla adaptována nejúspěšnější Šifra, pak se tvůrci vrátili k Andělům a démonům, jež ale dějově posunuly za Šifru, aby pak přeskočili Ztracený symbol a vrhli se rovnou na nejnovější Inferno.
Režisér Ron Howard pak může těžko předstírat, že chce odvyprávět zajímavý příběh, když o tom, o čem bude vyprávět, rozhoduje výhradně počet prodaných výtisků, i kdyby se kvůli tomu měly některé díly vynechat.
Tím ale podivnosti nekončí. Zvláštní je už jen to, jak dlouho trvá Sony natočit nový díl. Po de facto ztrátě Spider-Mana ve prospěch Marvelu jde o jednu z posledních silných značek studia, přičemž právě silné značky jsou tím, o co dnes producenti usilují – proto skoupil Disney studia Marvel, Pixar a Lucasfilm. Jenže od Šifry uplynulo deset let a Sony chystá teprve třetí díl. Pětileté rozestupy si spotřební značka jako Dan Brown sotva může dovolit a odhaluje se velmi špatný smysl pro obchodní strategii.
Laxnost a bezradnost producentů Sony odhalila známá kauza Sony Leaks, během níž unikla vnitřní korespondence studia. Samotný Hanks se v ní podivoval tomu, proč přípravy tak dlouho trvají, když všichni tvůrci jsou připravení. Jak pro něj, tak pro Howarda jde o finančně nejlukrativnější produkce jejich současné kariéry, takže nervozita dává smysl. Stejně jako dává v důsledku smysl, že se oba účastní projektu, do něhož vědomě vkládají sotva zlomek svých schopností.
Čímž se dostáváme ke třetí podivnosti filmových brownovek, která na nás křičí ze samotných upoutávek. A sice jak moc tvůrci odmítli aktivně reagovat na to, že mají v rukou zábavné oddechové čtivo. Dravě bulvární knižní dobrodružství se v rukou Howarda mění ve strnulé drama, jež jako by se bralo smrtelně vážně – chybí v něm tempo, vzrušení, člověk si ani nemůže užít ty za vlasy přitažené konspirace, protože filmaři se tváří, že podávají závažný výklad dějin.
Celá produkce je pro ně natolik pragmatickým způsobem výdělku, že volí "bezpečné" vážné pojetí a na autopilota ho prostě realizují.
Není z principu hřích nabízet uvolněnou vzrušující zábavu, hřích je nechat se během toho oslovovat „vážený pane“, což právě brownovské filmy dělají. Proto jde jen o unylou nudu těžící z pověsti předlohy. Samozřejmě že Inferno jsme zatím neviděli, ale vzhledem k tomu, že na něm dělá stejný štáb, nás nejspíš 13. října nebude čekat milé překvapení.
Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!
