Recenze: Most špionů je dalším důkazem, že Spielberg špatné filmy netočí

Martin Bubrín
5. 12. 2015 7:00
S využitím žánrových předobrazů, režijní profesionality a sebejistého scénáře bratří Coenů natočil Steven Spielberg další mistrovský snímek, který se řadí k jeho nejvýznamnějším počinům posledních let. Funguje totiž jako divácký crowdpleaser, stejně jako dílo, které svou komplexností vybízí k hlubším rozborům. Více v recenzi Martina Bubrína.
Most špionů
Most špionů | Foto: CinemArt

Filmy podle skutečných událostí většinou vybízejí k akademickému kýči, pokud za nimi však stojí někdo jako Steven Spielberg, je jasné, že očekávání se i díky neatraktivitě látky automaticky zvyšuje.

I když jeho novinka Most špiónů dle trailerů a dostupných informací může připomínat precizní dramatickou rekonstrukci událostí jako v případě Mnichova, pravdou však je, že se jedná o snímek, který díky využívání zavedených žánrových vzorců a postupů z předchozích Spielbergových děl opět vyznívá nově a nepodobá se tak ničemu, co klasik kinematografie dosud natočil.

Most špionů
Most špionů | Foto: CinemArt

To stejné by se ostatně dalo říci i o konverzačním politickém dramatu Lincoln nebo melodramatickém Válečném koni, kde Spielberg spojil zkušenosti prověřeného filmaře, který ví, co chce sdělit, se znalostí kinematografické historie, díky čemuž dal jinak patetickým či kýčovitým příběhům zcela nový tvar. Z hlediska odborné či laické veřejnosti však šlo v prvním případě o vcelku nedivácký a „dějepisný“ snímek, v druhém případě zase o extrémní navázání na klasická válečná melodramata (navíc se zvířetem v hlavní roli), které okem dnešního diváka působilo až příliš zpátečnicky.

Důvod, proč Most špiónů získává několikanásobně vyšší hodnocení než dva výše zmíněné snímky (a vlastně i další režisérovy filmy posledních let), vyvstává hlavně ze Spielbergovy osoby jako „lidového“ vypravěče a také lehkonohého scénáře bratří Coenů, kteří přepracovali složitou zápletku o výměně válečných zajatců do strhujícího a zhuštěného vyprávění, v němž má každá postava a motiv význam.

Divácká atraktivita je o to silnější, když film nabízí přímočaré vyprávění se zaměřením na dávkování zvratů a napětí, silné téma o záchraně lidských životů za každou cenu, více či méně se dotýkající každého člověka, a jednoznačnou a morálně přesvědčivou postavu k identifikaci.

Pan Donovan přichází

Reálné historické pozadí o newyorském advokátovi Jamesi Donovanovi, který nejprve obhajoval sovětského špiona a následně se pokusil vyjednat jeho výměnu za dva americké válečné zajatce, slouží Spielbergovi a bratrům Coenům pouze jako nástroj k rozehrání jak ideologické, tak i žánrové hry, jejíž kořeny lze vysledovat například až ke klasickým snímkům Franka Capry nebo legendárnímu soudnímu dramatu Jako zabít ptáčka.

Most špiónů se tak nesnaží dle aktuálních trendů kinematografie moderně přizpůsobovat divákovi, vytváří spíše přesvědčivý, ale lehce staromódní obraz světa za doby studené války, v němž jsou v idealistickém duchu zachovány neotřesitelné hodnoty, pravdy a přesvědčení.

To zejména reflektuje vrchol první poloviny snímku v podobě Donovanova projevu před soudem, který si v sobě zachovává mrazivou aktuálnost, zároveň i idealistickou naivitu z Caprova Pan Smith přichází. Jakoby nám tvůrci říkali, že takto by měl vypadat ideální svět, i když sami vědí, že se takový obraz nikdy nemůže naplnit – na což poukazuje hlavně druhá půle snímku, která se z hřejivými barvami hýřících soudních síní přesune do mrazivého Německa.

I v ní se však scenáristické duo neztrácí v bezbarvé depresi Východního Berlína a šperkuje nebezpečné vyjednávání mezi znepřátelenými mocnostmi humornými vsuvkami, které po vzoru svých předobrazů odlehčují dění. Nejde však říci, že by Most špiónů byl až tak pevně zakořeněn v caprovském odkazu, Spielberg umně používá i postupy paranoidních či špionážních thrillerů, případně filmů noir, k nimž odkazuje zejména stylistická stránka (kostýmy v podobě dlouhých kabátů a klobouků, hra se stíny a podobně). Třeba několikaminutový bezeslovný úvod, který jako by vypadl z filmu Alfreda Hitchcocka, je vyslovenou lahůdkou nejen pro filmové nadšence.

Bez konkurence

O řemeslné stránce samozřejmě nemůže být řeč, jelikož ta je čirou esencí spielbergovského perfekcionismu a opět těží z dokonalé souhry obrazu a zvuku. Plodná spolupráce s kameramanem Januszem Kamińským opět dává vzniknout pečlivě komponovaným záběrům, které dokonale korespondují s náladou filmu a svou barevnou paletou například evokují, jak bylo již výše zmíněno, různé dobové žánry či prostředí.

Most špionů
Most špionů | Foto: CinemArt

O hudbu se poprvé za třicet let nepostaral Spielbergův dvorní skladatel John Williams, který byl nucen kvůli zdravotním problémům předat své povinnosti Thomasi Newmanovi – tomu se sice daří Williamse zdatně imitovat, nicméně zamrzí, že se raději nevydal vlastní cestou.

Stále jde však o skvělý hudební doprovod, který brilantně dokresluje scény, a to zejména ty nejemocionálnější. Svou výpravou, kostýmy, rekvizitami a samozřejmě i hereckými výkony (Tom Hanks zde stvořil typického spielbergovského hrdinu a zároveň jednu z nejlidštějších rolí své kariéry) se Most špiónů řadí k naprosté extratřídě, která o to silněji vyzní na formátu velkého plátna.

Steven Spielberg zkrátka dokazuje, že jeho filmy jsou stále jinde než většina žánrové konkurence. V jiném tvůrčím uchopení by Most špiónů mohl snadno klesnout k vypravěčské impotenci či řemeslné rutině, která by nedokázala srozumitelně postihnout příběh i jeho témata, nebo jen k průměrné neurážející rekonstrukci událostí.

V rukou Spielberga však jde o další mistrovský kus práce, v němž jedinečná souhra všech složek tvoří napínavé a dokonale srozumitelné vyprávění, z jehož sledování si divák neodnese jen pocit skvělého zážitku, ale také nenásilně podanou myšlenku o hodnotách, které v minulosti ještě nebyly k smíchu.

Hodnocení: 95 %

Most špionů trailer | Video: YouTutbe
 

Právě se děje

Další zprávy