Legendární americký western Sedm statečných a japonské akční drama Sedm samurajů (1954), které ho iniciovalo, jsou pozoruhodným dokladem oboustranné žánrové inspirace. Film Johna Sturgese je sice remakem historického snímku Akiry Kurosawy, ten byl však ovlivněn slavnými westerny Johna Forda. Sedm statečných zároveň předznamenalo konec zlaté éry klasických amerických westernů, které již zanedlouho vystřídaly spaghetti westerny Sergia Leoneho.
Příběh o sedmi neohrožených dobrodruzích, jimž přijde "jako dobrej nápad" postavit se mnohonásobné přesile desperátů, kteří okrádají chudé mexické vesničany o úrodu, v zásadě zachovává dějovou kostru svého předchůdce. A to i přesto, že protagonisté obou příběhů mají odlišné morální kodexy, Sturgesův film se neodehrává na japonském venkově v 16. století, ale o tři sta let později na americko-mexickém pohraničí, a samurajské meče v něm nahradily kolty.
Dokonalý western v japonštině
Práva na remake Kurosawova filmu zakoupila za 10 000 dolarů produkční společnost Yula Brynnera, hereckého představitele holohlavého pistolníka Chrise. "Když jsem viděl Sedm samurajů, měl jsem pocit, že je to jeden z nejlepších westernů všech dob," vysvětloval svůj zájem herec. "Sice ho natočil Japonec v japonštině, ale svou formou i námětem to byl naprosto dokonalý western."
Vznik filmu se neobešel bez právních sporů. Vedly se s hercem Anthonym Quinnem, jenž se s Brynnerem podílel na původní koncepci filmu. Natáčení začalo 1. března 1960 v Mexiku, aniž by přitom byla hotová konečná verze scénáře. Postupně na něm pracovali tři scenáristé, v titulcích je ale nepatřičně uveden jen ten poslední z nich - William Roberts.
Mnohé nápady tak spadly pod stůl - hlavními postavami filmu měli původně být stárnoucí a ošuntělí veteráni občanské války, kteří měli "čisté jen dvě věci: své pušky a své duše". Kvůli místním úřadům se muselo úzkostlivě upravovat všechno, co by mohlo urazit mexickou národní hrdost. Řada scén byla napsána jen několik hodin před natáčením, což bylo pro herce i štáb stresující. Zároveň to však hereckým výkonům dodalo spontánnost.
Důvodů, proč si Sedm statečných dodnes udržuje status jednoho z nejlepších amerických westernů všech dob, je několik. Není to jen proto, že se tvůrcům podařilo nenásilně převést samurajský příběh do westernových kulis nebo že se hudba Elmera Bernsteina stala ikonickým poznávacím znamením žánru. V žádném jiném westernu se neobjevuje tolik pamětihodných scén a nezaznívá v něm takové množství nezapomenutelných replik jako právě v Sedmi statečných.
Rivalita mezi hlavními hvězdami
Film dodnes fascinuje nejednoznačnými charaktery povahově různorodých dobrodruhů bez domova a rodiny i strhujícími výkony jejich představitelů. Právě mezi nimi ale během natáčení panovala značná rivalita, zejména mezi Yulem Brynnerem a Stevem McQueenem. Ten tehdy ještě jako televizní herec o roli v tomto filmu natolik stál, že dokonce zinscenoval autonehodu a předstíral zranění krční páteře. Díky své údajné rekonvalescenci se tak mohl na čas vyvázat z herecké účasti na westernovém seriálu Wanted: Dead or Alive (1958-1961).
Hlavní hvězdou filmu byl Yul Brynner, mimořádně soutěživý Steve McQueen se mu však řadu scén pokoušel "ukrást". Protože jeho postava pistolníka Vina měla ve scénáři mnohem méně vět než Chris, snažil se ve společných scénách s Brynnerem různými drobnými gesty strhnout pozornost diváků na sebe. Proto si opakovaně pohrával s kloboukem, chrastil s náboji do brokovnice a tak podobně.
V USA byl film zpočátku přijat spíše zdrženlivě - vydělaných 2,25 milionu dolarů jen lehce převýšilo dvoumilionový rozpočet. V Evropě ale vydělal třikrát tolik a celosvětově se stal velkým hitem (mimo Ameriku ho zhlédlo takřka 90 milionů diváků). Do tuzemských kin se snímek dostal téměř se čtyřletým zpožděním. Premiéru měl 21. srpna 1964 a v českých biografech ho vidělo více než šest milionů diváků, což mu zajistilo páté místo v žebříčku nejnavštěvovanějších filmů do roku 1989.
Dobové recenze byly smíšené a často snímek srovnávaly s japonským originálem. Nicméně například newyorský týdeník Harrison's Reports film charakterizoval jako "vynikající western, který je dobře zahraný a nabitý akcí, lidskostí, patosem, napětím, a navíc trochou romantiky a humoru". Nejlepším důkazem výjimečnosti Sedmi statečných byl samurajský meč, který Akira Kurosawa daroval Johnu Sturgesovi.
Nesmyslné návraty
V následujících letech popularita filmu stoupala i v Americe. Bylo to mimo jiné důsledkem toho, že nastartoval hvězdnou kariéru nejen Stevu McQueenovi, ale i dalším charismatickým hercům: Jamesi Coburnovi (vrhač nožů Britt), Charlesi Bronsonovi (dětmi obdivovaný Bernardo O’Reilly) nebo Eli Wallachovi (bandita Calvera).
Přiživit se na tomto úspěchu snažili i tvůrci tři fádních pokračování Návrat sedmi statečných (1966), Pistole sedmi statečných (1969) a Jízda sedmi statečných (1972), která jen nenápaditě rozmělňovala původní motivy. V prvním si roli Chrise zopakoval Yul Brynner, i jeho však následně nahradili dva jiní herci.
V letech 1998 až 2000 se vysílal tuctový televizní seriál a před devíti lety měla premiéru nová filmová verze, kterou natočil Antoine Fuqua. Ani ta se ale zdaleka nepřiblížila originálu. Mezi pistolníky se - kromě trojice bělochů - tentokrát objevili i černoch, indián, Mexičan nebo Asiat. "Osmou statečnou" se v akčně reinterpretovaném příběhu stala mladá vdova.