Osmnáct minut. To je doba mezi odpálením jaderné rakety z blíže neurčeného místa v Tichém oceánu a jejím pravděpodobným dopadem na některé z velkých amerických měst. Nikdo neví, kdo a proč na jednu z globálních velmocí útočí. Možná Severní Korea, možná Čína, Rusko nebo jiná země disponující jaderným arzenálem. Nedomyšlená reakce na útok proto může rozpoutat třetí světovou a vést k atomové apokalypse. Experti Bílého domu, vysocí důstojníci Pentagonu i prezident Spojených států se ale musejí rozhodovat rychle. Na trailer z filmu se můžete podívat ZDE.
Nastalá krize je rozložena do tří příběhových bloků. Každý z nich sleduje, jak na hrozící katastrofu reaguje jiná skupina aktérů. Pár vteřin před vypršením časového limitu a učiněním nezvratného kroku se vyprávění vždy vrací na začátek a ukazuje tytéž události z odlišného úhlu pohledu, což znásobuje už tak vyšponované drama. Scénář je sice fiktivní, ale různými odkazy k válce na Ukrajině nebo izolaci Pchjongjangu věrně reflektuje současný geopolitický kontext, jehož rovnováha závisí na tom, jak se zachová pár stárnoucích mužů.
Válka vedená z klaustrofobních místností
Bigelowová a scenárista Noah Oppenheim s obdivuhodnou účinností zachycují gesta a reakce lidí, kteří by nejlíp měli vědět, jak v podobné situace jednat. Celý svět na to spoléhá. Jenomže oni netuší. Jsou stejně nervózní a nejistí jako observační kamera Barryho Ackroyda, která s dokumentaristickou pohotovostí švenkuje a zoomuje z tváře na tvář, ale nenachází žádný pevný bod. Naléhavosti dění odpovídá i dynamický střih mezi různými herci a lokacemi, díky němuž se dvouhodinový snímek na chvíli nezastaví.
Film si takřka nevypomáhá hudbou ani emočně vyhrocenými momenty. Jde o čistý procedurální thriller, který na nás valí fakta odpovídající i podle názorů bezpečnostních expertů tomu, jak by krizový štáb jednal ve skutečnosti. Vše se přitom odehrává skoro v reálném čase a převážně v klaustrofobních kontrolních místnostech. Takhle se dnes vedou války. Během zoom talku s prezidentem, daleko od bojišť a těl roztrhaných explozemi.
Kontrastně k této odlidštěné podobě válčení byla do filmu začleněna boční dějová linka s postavou, která sleduje rekonstrukci bitvy u Gettysburgu z dob americké občanské války. Zahynulo během ní skoro 10 tisíc vojáků. Přítomní generálové sledovali jejich smrt na vlastní oči. Dnes namísto koordinace početných vojsk rozhoduje správné vyhodnocení statistik a získání všech potřebných povolení ke stisknutí červeného tlačítka. Jenomže při navrhování bezpečnostních protokolů se nepočítalo s tím, že lidé mají emoce a dělají chyby.
Všichni jsou bezmocní a bez odpovědi
První segment začíná v krizovém centru vedeném kapitánkou Olivii Walker (Rebecca Fergusonová). Stejně jako ostatní postavy je představena tím, jak plní své povinnosti, bez sentimentálních odboček do jejího soukromí. Postavy jsou zlidšťovány drobnými detaily, které nezpomalují děj. Třeba plyšákem ve skříni jednoho z vojáků nebo figurkou dinosaura, kterou Olivia objeví v kapse. Praktičnost dostává přednost před estetickým dojmem. Podobně jako když se kapitánka přezuje z bot na podpatcích do pohodlnějších tenisek.
Postupně se v mocenské hierarchii posouváme výš, přes generála odhodlaného za každou cenu zahájit odvetu (Tracy Letts) až k prezidentovi, který je víc showman než stratég (Idris Elba). Rozpor mezi státníkovou veřejnou prezentací a realitou se projeví v momentu, kdy je narychlo odveden ze školního basketbalového zápasu, což připomíná slavnou fotografii George W. Bushe, který se dozvěděl o útocích z 11. září 2001 během čtení pohádky dětem.
Divák by čekal, že s každou další úrovní budou okolnosti útoku konkretizovány, ale místo toho se ukazuje, že reálný svět nemá své vševědoucí a všemocné superhrdiny a že všichni jsou stejně bezmocní a bez odpovědí. To samé platí pro celý film. Nastoluje řadu zásadních otázek, ale záměrně nepřináší katarzi, nechává nás, abychom se sami vypořádali s vědomím, v jak labilním systému žijeme a jak málo stačí k tomu, aby nic nebylo.
Strohý, přitom strhující thriller, kterým Bigelowová organicky uzavírá svou trilogii o americkém vojensko-průmyslovém komplexu (po snímcích Smrt čeká všude a 30 minut po půlnoci), svým obsahem i vyprávěcí strukturou ukazuje, že ani nejvyspělejší technologie a sebevětší množství informací nás neochrání před tragédií, pokud do hry vstoupí lidský faktor.
