Glosa - Slavnostní premiéry se netýkají jen Londýna a Los Angeles, v případě očekávaných filmů můžeme s jejich, většinou samozřejmě skromnější, obměnou počítat v každé zemi, kde se chodí do kina. A výjimkou není ani Česká republika a Praha, jejíž IMAX včera hostil první projekci Skyfallu, třiadvacátého řádění čerstvého padesátníka s povolením zabíjet, Jamese Bonda.
Získat akreditaci nebylo snadné. V první řadě proto, že o ni mělo zájem nezvykle mnoho žurnalistů, distribuční společnost Film Forum totiž neuspořádala pracovní projekci. Filmoví novináři se tak setkali s tuzemskými celebritami, aby film mohli zhlédnout s předstihem oproti široké veřejnosti. Není to rozmar, ale služba čtenářům, kteří se mohou těšit na recenzi blockbusteru pokud možno současně s premiérou.
Skromný červený kobereček a hostesky místo šampaňského nabízející k ozkoušení nový telefon, který by jeden ze sponzorů rád prodal v co nejmasovějším počtu, neevokují zvlášť slavnostní atmosféru. Stejně jako nebezpečně vyhlížejí holohlavý muž v obleku, který se během promítání neváhá několikrát prodrat do poloviny plně obsazené řady, aby jednomu „hříšníkovi" zatrhl kontrolování času na mobilu, a zvládl tak obtěžovat zhruba třicet nevinných lidí najednou. Opravdu by mě zajímalo, jestli šel někdo někdy takhle „proplesknout" Angelinu Jolie.
Co naplat, Imax je Imax, Charles Gott, jak uvádějící Leoš Mareš uvedl jednoho z hostů coby náhradu za druhého následníka anglického trůnu, je Charles Gott a atmosféra se nakonec sbírá jaksi sama. Těsně před začátkem promítání ještě vybírá další VIP návštěva, letošní olympijský vítěz v moderním pětiboji David Svoboda, „náhodně" řadu, v níž sedí výhradně celebrity, takže vítězem pěti bas sponzorského piva se stává Michal Dlouhý. Výčet dalších přítomných celebrit a drby z afterparty už ale patří do jiné rubriky.
Radši bych tu vysypal řadu superlativů o filmu samotném, to ale samozřejmě přísluší až recenzi. Proto jen naznačím, že pověst Skyfallu coby „nejlepší bondovky" je (když si uvědomíme objektivní neověřitelnost takového titulu) skutečně odůvodněná a jistě bude mnoho diváků, kteří se v něm najdou víc než v jakémkoliv jiném dobrodružství 007. Zároveň se ale leckdo bude vztekat, že buď „tohle do Bonda nepatří", nebo naopak „tohle je až moc sentimentální ohlížení za celou sérií". Ano, skutečně jde o film plný paradoxů, které ale tvoří zajímavé a celkem nezvyklé „uzavření padesátiletého kruhu". Drsné, hravé, vtipné i dramatické. Každopádně hodné pozornosti.
James Bond vstupuje do našich kin pozítří a já doporučuji, abyste si udělali, nejlépe v IMAXu, vlastní, klidně i podle uvážení slavnostní projekci, protože snímek za to rozhodně stojí. Myslím, že si ho užijete i bez úvodního slova Leoše Mareše.
