Seriál, který natočila dvojice australských režisérek Emma Freemanová a Jocelyn Moorhouseová, z atypického úhlu diagnostikuje jeden z nejpalčivějších problémů současného světa - globální migraci. Ačkoli se odehrává na začátku tisíciletí, je kritickým komentářem i ke stávající, přísné australské imigrační politice, jež projevuje nulovou toleranci vůči uprchlíkům připlouvajícím po moři.
Tento přístup si vysloužil ostrou kritiku od lidskoprávních organizaci i OSN. Australské námořnictvo zachytává lodě s běženci ještě na moři a vrací je zpět do zemí, odkud připluly. Migranti, kterým se podaří dostat na australskou půdu, jsou zadržováni ve speciálních táborech, v nichž - vinou zkostnatělého úřednického systému - někdy i několik let čekají na vyřízení žádosti o azyl. A právě v jednom takovém fiktivním záchytném středisku se v seriálu protínají příběhy čtyř hlavních postav.
Drama je částečně inspirováno skutečnými osudy schizofreničky Cornelie Rauové, která byla před 15 lety takto v Austrálii nezákonně zadržována deset měsíců. Tvůrci se proto od prvního dílu soustředí především na její seriálový ekvivalent - půvabnou australskou letušku, kterou ztělesňuje Yvonne Strahovskiová.
Byť se na první pohled zdá vzorem úspěšné, svobodomyslné a nezávislé moderní ženy, v jejím životě je všechno jinak. Prchá před sektou vymývačů mozků, stejně jako před svou rodinou i sebou samotnou. Útěk ji dovede až do imigračního centra v australském Bartonu, pro něž se posléze stane jakýmsi nezamýšleným trojským koněm.
Paralelně s jejím příběhem, který v dalších částech dostává jasnější kontury díky flashbackům i novým souvislostem, se odvíjejí osudy dalšího utečence. Je jím afghánský učitel, jenž s manželkou a dvěma dcerkami prchá do Austrálie a stane se obětí podvodu pašeráků lidí.
Oba zadržení uprchlíci, kteří - každý jiným způsobem - přišli o pas, peníze, domov i svoji identitu, personifikují dvě protikladné a zároveň dvojjediné tváře globalizace. Zatímco australská letuška díky ní mohla cestovat takřka po celém světě a poznávat nové kultury, afghánský uprchlík hledá v západní civilizaci útočiště před členy hnutí Tálibán, kteří v rodné zemi ohrožují jeho nejbližší.
Život v záchytném středisku však tvůrci sledují i očima dvou jeho nových zaměstnanců. Tím prvním je empatický mladý otec rodiny, který z finančních důvodů přijme práci jako ostraha a zanedlouho je vystaven tíživým morálním dilematům.
Druhou novou příchozí do Bartonu pak je ambiciózní generální ředitelka z imigračního odboru. Rezervovaná workoholička s byrokratickou zaťatostí čelí řadě problémů, respektive je zametá pod koberec. Úniky fotografií, zachytávající brutálně zbité běžence, demonstrace před branami zařízení, pokusy o útěk nebo hrozící vzpoura by těžce poškodily PR "programu na ochranu hranic země".
Seriál Bez státní příslušnosti je specifickým vězeňským dramatem. Australský imigrační systém podle jeho architektů i zastánců sice umožňuje efektivně zjišťovat totožnost i legitimnost žadatelů o azyl, ti jsou však v důsledku zadržováni za ostnatými dráty jako kriminálníci.
Tvůrci věrohodně vystihují podstatu prostředí, ve kterém - jak říká jedna z postav - "míra frustrace dlouhodobě zadržených odpovídá tempu, jakým imigrační zpracovává žádosti". Někdo se propadá do stále hlubšího šílenství, jiného pod vnějším tlakem stahuje vír bezuzdného násilí.
Více než pětihodinové napínavé drama prozkoumává problém migrace relativně komplexně, z různých hledisek čtveřice postav. Příběh každé z nich by byl dostatečně nosný i pro celovečerní film. Žádná není vykreslena černobíle a každá má vcelku věrohodný psychologický vývoj.
Filmaři však přece jenom chvílemi vytvářejí zbytečně schematické konflikty - například sestra strážného z detenčního zařízení stojí v čele demonstrantů, kteří protestují proti jeho existenci. Nepatřičně mnoho je také slz, dojemně prolitých v průběhu posledního, šestého dílu.
K autentickému vyznění naopak přispívají herci. Kromě Yvonne Strahovskiové, známé ze seriálu Příběh služebnice, zaujme charakterově proměnlivý výkon Jaie Courtneyho v roli začínajícího dozorce. Cate Blanchettová ve vedlejší, ale důležité roli partnerky gurua "ezoterického" kultu za líbezným úsměvem chladnokrevně skrývá zákeřně manipulativní zlo.
Odpůrci globalizace i migrace nejspíš seriál označí za "vítačský". Vyzněním ale v zásadě koresponduje se svědectvím, které poskytla australská sociální pracovnice a terapeutka Lin Lee Pohová v dokumentu Ostrov hladových duchů, loni uvedeném na festivalu Jeden svět.
Terapeutka tři roky pracovala na Vánočním ostrově jako sociální poradkyně imigračního střediska pro žadatele o azyl. Sezení s nimi potvrzují, že život v těchto táborech často připomíná spíše pobyt ve vězení s přísnou ostrahou. Jenomže na rozdíl od skutečných zločinců, kteří mají pevně stanovený termín, kdy věznici opustí, pro zadržené migranty zůstává datum propuštění neznámé.
Bez státní příslušnosti
Režie: Emma Freemanová, Jocelyn Moorhouseová
Seriál je k vidění na Netflixu.
