Ten druhý se stává případem pro vyšetřovatele Gereona Ratha a jeho kolegyni Charlotte Ritterovou, neboť neštěstí na place zjevně nebylo náhodou. Krach burzy je zatím několik měsíců v budoucnosti a funguje jen jako připomínka, že svět se brzy začne řítit směrem, z něhož není návratu.
"Vplétáme do vyprávění zásadní události jako krach na burze, právě v takových bodech se může historie vydat po různých cestičkách. Třeba od relativně stabilní demokracie do mnohem temnějšího světa," poznamenal jeden z trojice režisérů a scenáristů Tom Tykwer po berlínské premiéře prvních dvou epizod.
Už z nich je zřejmé, že on a jeho kolegové Henk Handloegten a Achim von Borries pokračují v nastaveném tónu. Mísí napínavou kriminálku s výpovědí o době plné kontrastů, kdy se svět - aniž by o tom věděl - rozhodoval, kudy se vydá v následující dekádě. Zdá se, že v nové řadě ten sešup do temnot bude ještě intenzivnější.
Seriál pokračuje ve vykreslení Berlína jako kosmopolitního města kontrastů, plného života i chudoby a dekadence. K tomu přibývá symbolů hákových křížů a také se prohlubují potíže hrdinů. Nikoli jen s novým případem, ale s vlastní minulostí či postavením.
Detektiva Gereona Ratha, hraného Volkerem Bruchem, pronásledují znepokojivé vize. A bývalá policejní zapisovatelka a Gereonova neoficiální pobočnice Charlotte v podání Liv Lisy Friesové si sice dříve přivydělávala jako společnice v nočních klubech, teď ale coby skutečná vyšetřovatelka musí čelit ryze mužskému světu.
Kolegové a nadřízení jí nedají nic zadarmo, jak ukazuje třeba scéna policejních zkoušek, kdy je coby jediná žena, schopnostmi převyšující spoustu mužů, vystavena nadstandardnímu "grilování" v nepodstaných terminologických detailech.
Tady Babylon Berlín přirozeně vypráví nejen o těžkém postavení tehdejších žen, ale funguje i jako cenný příspěvek do dnešních debat o genderové nerovnosti. Charlotte reprezentuje silnou ženu, která bojuje hlavně za sebe, která spíše koná, než řeční. V tom může jít příkladem. Ona i Gereon jsou komplikovaní hrdinové, se spoustou slabin a temných míst, avšak ve světě, který se chystá zbláznit, to stále jsou ti "správní".
Babylon Berlín se v nové řadě propadá do až nereálného světa. Tvůrci, kteří se dosud hodně věnovali médiu fotografie, jež byla předmětem zkoumaného zločinu i důkazním materiálem, přesouvají pozornost ke kinematografii. Filmařské prostředí je centrem ústředního zločinu a seriál jako by se začínal podobat dobovým snímkům. Po městě se pohybuje tajuplný fantom a iluze stříbrného plátna se začínají mísit se skutečností.
"Snažíme se od první řady ukázat společenský rozměr kinematografie a tu obrovskou schopnost filmu pohltit diváky," říká jeden z režisérů Tykwer. "Ale právě takováto mocná iluze je také vhodným nástrojem propagandy."
Tvůrci vycházejí mimo jiné ze zásadní knihy o tehdejší německé kinematografii jménem Od Caligariho k Hitlerovi, jejíž autor Siegfried Kracauer poukazoval na spojení mezi charakterem dobové filmové tvorby a nástupem totalitarismu.
Právě schopnost nenápadně prošpikovat žánrové kriminální drama podobnými promyšlenými společenskými postřehy činí ze seriálu výjimečnou podívanou. Tím spíš, že divák nemusí nic vědět například o Kracauerovi. To vše je jen myšlenkové pozadí seriálu, který se nezdržuje zbytečnými řečmi a o všem podstatném vypráví především obrazem.
Berlín tu ožívá jako město přízraků, přitom město až nebezpečně skutečné. Už proto, že nelze nevidět některé paralely s dneškem. Také se světu zdánlivě dobře daří, také sílí některé extremistické tendence. A tvůrci Babylonu Berlín ukazují právě onen rozcestník, kdy se mohlo stát cokoli, kdy ještě lidstvo nebylo předurčeno řítit se do nejkrvavější války v dějinách.
