Někteří hollywoodští herci se stali legendami, o jiných se legendy vyprávějí. Charlie Sheen patří do té druhé party. Syn Martina Sheena a bratr Emilia Esteveze (oba v aktuálním dokumentu odmítli vystupovat) se prosadil v 80. letech. Uznání kritiků získal coby mladý vojín v Četě nebo arogantní makléř v dramatu Wall Street. Později se stal nejlíp placeným televizním hercem díky sitcomu Dva a půl chlapa. Za epizodu inkasoval až tři miliony dolarů.
Sheenovo herecké působení ale po celou kariéru zastiňovaly skandály: závislost na drogách a alkoholu, domácí násilí, šíření konspiračních teorií o teroristických útocích z 11. září, diagnóza HIV a obvinění, že virem nakazil některé své sexuální partnerky. Jeho příběh by stál za hloubkový psychologický rozbor, který bude herce alespoň trochu konfrontovat s jeho mnohými hříchy. Přesně tím ale dokument režiséra Andrewa Renziho není.
Stejně jako jiným dokumentárním počinům ze stáje Netflixu nelze filmu upřít profesionální zpracování. Ve svižném tempu se v něm střídají amatérské záběry ze Sheenova mládí s inscenovanými sekvencemi, ukázkami z jeho filmových a televizních rolí a mluvícími hlavami protagonistových bývalých manželek, hereckých kolegů nebo jeho někdejšího drogového dealera. Hlavní slovo patří samotnému Sheenovi, který sedí v kavárně a s předstíranou ležérností vzpomíná na divoké večírky, kolapsy a pokusy o comeback.
Ze závažných přešlapů jsou úsměvné historky
Letos šedesátiletý Sheen v průběhu svého života evidentně napáchal spoustu škod a ublížil mnoha lidem. V dokumentu z toho dělá úsměvné historky, které z velké části nejsou nikým zpoza kamery korigovány. Tvůrci po něm nechtějí, aby za cokoli převzal zodpovědnost, nešťourají se v nesrovnalostech. Sheen se tak zlehka vyhýbá nepříjemným obviněním a odpovídá selektivně. V zásadě má větší kontrolu nad příběhem než tvůrci filmu.
Jeho zhroucení z roku 2011, kdy byl kvůli drogám, manželským sporům a urážlivým výrokům na adresu tvůrců vyhozen ze seriálu Dva a půl chlapa, je prezentováno spíš jako virální moment než děsivý pád do závislosti. Obvinění z domácího násilí jsou zmíněna jen krátce a hned zlehčena. Dokonce i hercovo přiznání, že je HIV pozitivní, je rámováno hlavně z hlediska osobních těžkostí, které mu to způsobilo, bez širšího společenského kontextu.
Sheen sice vypráví o sexuálních zážitcích během drogových orgií nebo popisuje, jak si do zadku strčil kostku ledu, aby pod vlivem kokainu dokázal odehrát dialog, ale u podobně bulvárních zpovědí to končí. Nenásleduje investigativa nebo analýza. Žádné rozkrývání kulturních a etických souvislostí. Jde jen o povrchní pobavení, které neklade složitější otázky.
Momenty, které by mohly být bránou do Sheenova vnitřního světa, jsou extrémně vzácné. Nejcennější postřehy zaznívají z úst jeho přátel, přítelkyň a spolupracovníků, popisujících jeho destruktivní chování a chaos vládnoucí doma i na place. Film ale vždy rychle stočí pozornost zpět k Sheenovi, který dostává výrazně větší prostor, aby sebejemnější kritiku přerámoval jako další legrační příhodu z let, kdy si užíval život jako ten největší frajer.
Utlumit kontroverze, posílit mýtus
Není proto divu, že se tříhodinový dokument postupně stává otupujícím. Nekonečné cykly drog, sexu, relapsů a střízlivění se slévají dohromady. To, co může být zprvu šokující, se stává repetitivním. Skandální epizody přitom nic nového neodhalují, neumožňují Sheena poznat blíž. Film navíc věnuje jen minimum prostoru samotné herecké profesi. Autoři vůbec nepátrají po tajemství Sheenova talentu, které z něj udělalo tak obsazovaného herce.
Renziho film se ve většině ohledů bohužel drží stejného vzorce jako jiné nedávné portréty celebrit vytvořené v úzké spolupráci s hlavními aktéry. Film Pamela: Příběh lásky portrétuje Pamelu Anderson výlučně jako oběť. Beckham se soustředí na rodinný život slavného fotbalisty a jen letmo se zmiňuje o jeho obchodních aktivitách. Podobně vybroušených autoportrétů se dočkali i Janet Jacksonová, Jennifer Lopezová, Kanye West a v Česku třeba Gabriela Soukalová. Cíl je tentýž - utlumit kontroverze, posílit mýtus. Záběry ze zákulisí a intimní rozhovory vytvářejí dojem upřímnosti, ale výsledek často připomíná dobré PR.
Sheenova kariéra by přitom nemusela sloužit jen jako varovný příklad. Odráží mnohé kulturní a společenské změny v Americe: vzestup maskulinních hrdinů v 80. letech, dominanci misogynního humoru v sitcomech po novém miléniu, proměnu toho, jak je prodávána sláva. Medializace jeho pádu pak předznamenala způsob, jakým dnes influenceři vydělávají na sebelítosti a sebedestrukci. Alias Charlie Sheen je promarněnou šancí cokoli z toho prozkoumat. Jeho sledování nemá o moc větší přínos než listování bulvárním deníkem.
