Recenze: Ondřej Sokol se novou inscenací vrací k osvědčené linii Činoherního klubu

Václav Šanda jako autistický Jack a Sandra Černodrinská coby sexuální asistentka Julie.
Snímek z inscenace K.Š.E.F.T. v pražském Činoherním klubu.
Foto: Pavel Nesvadba
Marie Reslová Marie Reslová
9. 9. 2019 19:56
V divadelní hře nazvané K.Š.E.F.T. milující rodiče svému autistickému synovi pozvou domů jako dárek prostitutku. Změní tím nejen jeho život, ale také svůj.

Text mladé, úspěšné britské dramatičky Sarah Pageové je další režií Ondřeje Sokola v pražském Činoherním klubu, kde se před rokem stal uměleckým šéfem. Zručně napsaná "konverzačka", která měla premiéru předevčírem, a její vážné, choulostivé i trochu bizarní téma se zdají být jako stvořené pro Sokola a jeho zálibu objevovat temná zákoutí lidských vztahů skrze trapnost a černý humor.

Pětadvacetiletý Jack v plyšovém kostýmu Mistra Yody se za zvuku dramatické hudby vžívá do oblíbené postavy z Hvězdných válek. Máchá o život světelným mečem a jeho mondénní matka Antonie, jako vystřižená z reklamy na zubní pastu, mu mezitím organizuje první sexuální zkušenost: "Umyl sis famfulína?"

V obrazech, jako je úvodní scéna, Sokol k textu přidává téma náhradní reality, do níž utíká Jack i jeho rodiče se svým sexuálním životem. Především si ale režisér dal záležet na detailně propracované gestické stránce dialogů. Velké hráče, Martina Fingera a Lucii Žáčkovou, obsadil do rolí rodičů Antonie a Alastaira. Václav Šanda se musel vyrovnat s obtížnou rolí autistického Jacka a snadné to v choulostivých scénách nemá ani Sandra Černodrinská coby sexuální asistentka Julie.

Při psaní hry, která se přidržuje osvědčeného anglosaského vzoru, se Sarah Pageová inspirovala rozhovory s prostitutkami. Inscenace K.Š.E.F.T. otevřeně poukazuje na sociální aspekty sexuální asistence i prostituce. Autorku zajímá svět znevýhodněných i těch, jejichž problémy nejsou ve veřejném prostoru slyšet. Pomáhala například vysloužilým vojákům zpracovat zkušenosti z války do krátkých her.

Když Pageová konfrontuje spořádané, citově vyprahlé a obětavě se starající rodiče mladého autisty s přirozenou empatií, spontánností a otevřeností Julie, nachází víc polehčujících okolností pro to, že mladá žena prodává svoje tělo, než pro matčinu a otcovu uzavřenost, společenskou sterilitu a předsudky. Autorka si prostě vybrala stranu, na které stojí, což z dramatického hlediska není úplně výhodné.

Kdo je větší magor

Matčiny pečující rituály a odosobněná laskavost v úvodním rozhovoru se synem působí chorobněji než Jackův autismus. O chvíli později otec Alastair přijímá na kost promoklou sexuální pracovnici Julii. Když vypočítává druhy čaje, které mají v kuchyni, rovná sušenky do pyramidky nebo utírá každou kapičku vody stékající mladé ženě z kabátu a vlasů, je to vtipné, ale vsadili bychom na diagnózu obsedantně-kompulzivní poruchy.

Sokol relativizuje hranice toho, co je normální. Působí to zábavně, i když někdy překombinovaně.

Lucie Žáčková představuje matku vyčerpaně plnící vše, co považuje za povinnost v péči o autistického syna.
Lucie Žáčková představuje matku vyčerpaně plnící vše, co považuje za povinnost v péči o autistického syna. | Foto: Pavel Nesvadba

Inverze vrcholí v přízračné scéně, kdy rodiče v erotických hrátkách, které předcházejí jejich sexu, dávají najevo své skutečné představy a touhy. Korektní otec se mění v sexuálního predátora, upjatá matka ve vyzývavou děvku. Legrační i dojemná scéna obě postavy svým způsobem zlidšťuje.

Oproti tomu se ovšem placený sex Jacka s Julií jeví jako to nejpřirozenější na světě.

V luxusním rodinném domě, o němž se mluví, ale který scéna Adama Pitry s linem na podlaze a levnými dřevěnými deskami po obvodu asociuje přinejlepším napůl, dění pozoruje dívka z Vermeerova obrazu. Sedí na černobílé šachovnicové podlaze, reflektor občas v tichu zamíří na její tvář, která vyzařuje soustředěnost a klid. Ten, kterého se aktérům hry nedostává.

Herci

Lucie Žáčková představuje matku vyčerpaně plnící vše, co považuje za povinnost v péči o autistického syna. Navenek manipulativní, chladná mondéna, perfektně upravená za každých okolností. Moc šancí ukázat skutečné emoce jí nedávají ani dramatička, ani režisér. V žárlivém rozhovoru s Julií vnímáme spíš pocit rivality, předsudky, nutkavou touhu ublížit ženě, která syna připravila o panictví, než obavu, nejistotu nebo strach, které nejspíš skrývá pod dokonalou slupkou.

Optimisticky otevřený konec, kdy synovi dává svobodu, je natolik dramaticky nešikovný, že se zdráháme mu uvěřit.

Martin Finger jako Alastair.
Martin Finger jako Alastair. | Foto: Pavel Nesvadba

Větší sympatie vzbuzuje Alastair, k synovi empatičtější. I na Julii reaguje o poznání vstřícněji - koneckonců se jedná o přitažlivou mladou ženu. Finger je vtipný, v hereckém projevu jde do tak rafinovaných psychologických detailů, až fascinuje, ale vzhledem k charakteru předlohy, která nepřesahuje slušně napsanou konverzační hru, skoro nepřiměřené.

Prostitutka Julie má jako postava sympatie autorky a režie na tom mnoho nemění. Sandra Černodrinská vystihla její opravdovost, spontaneitu, ženské sebevědomí i nejistotu, spojenou se společensky ošemetným postavením. Za to, že je v textu pár míst, u kterých se ošíváme, herečka nemůže.

Jak věrohodně zahrál Václav Šanda autistu, když třeba žádného neznáme, lze hodnotit stěží. V rámci inscenace jeho mile naivní figura s několika prudkými reakcemi funguje uvěřitelně. Jack je spíš velké dítě, neschopné přetvářky a nastavující zrcadlo svému okolí. V rámci hry možná trochu idealizovaný obraz nejednoduché psychiatrické diagnózy.

Co dál

Je sympatické, že Ondřej Sokol odvážně sáhl po tři roky starém a inscenačně dosud nevyzkoušeném titulu, se kterým se mohlo české publikum zatím seznámit jen ve scénickém čtení v pražské Meetfactory.

Na první pohled to vypadá, že režisér se - po problematickém úkroku k rozjívené hudební komedii v inscenaci Sopranistky - pokorně vrátil ke své osvědčené činoherácké linii, tvořené současnou anglosaskou dramatikou. Jenže Sarah Pageová není Martin McDonagh, kterého právě Sokol objevil pro česká jeviště.

Sarah Pageová: K.Š.E.F.T.

Režie: Ondřej Sokol
Činoherní klub, Praha, premiéra 7. září, nejbližší reprízy 9. září a dále 3., 18 a 23. října

Její hře něco podstatného chybí - originální obrazivost i přesah. Pageová nezobrazuje svět, ale říká svůj - respektuhodný - názor. A něco také přebývá: sentiment. Režie ho spíš potlačuje, ale nedůsledně, a nepravděpodobně dobrému konci se nevyhnula.

Ve své první sezoně Ondřej Sokol jako umělecký šéf uvedl pouze jeden nový titul ve vlastní režii, Sopranistky, a zatím nedal režijní šanci žádnému z kolegů. K.Š.E.F.T. má svoje kvality, na inscenaci je vidět spousta odvedené práce, u diváků může uspět. Co se ale týče směřování divadla, žádné nové výhledy nenabízí. Je to jako se současným interiérem Činoherního klubu: vypadá jako byt, ze kterého se někdo vystěhoval a zatím ho nikdo neobydlel.

 

Právě se děje

před 4 hodinami

České házenkářky na úvod Eura prohrály se Švédskem

České házenkářky vstoupily do mistrovství Evropy v Dánsku porážkou 23:27 s favorizovaným Švédskem. Svěřenkyně trenéra Jana Bašného v úvodním utkání základní skupiny B v Herningu dlouho držely krok, na startu druhého poločasu dokonce vedly o tři branky, ale závěr patřil Seveřankám.

V dalším duelu se český tým v sobotu utká s Ruskem a v pondělí zakončí skupinu proti Španělsku. Do další fáze turnaje, kterou budou dvě šestičlenné skupiny, postoupí první tři celky.

Švédsko a Česko se měly utkat už v březnu v kvalifikaci, kvůli koronaviru ale byly oba zápasy zrušeny a na šampionát se dostaly stejné týmy jako předloni. Kvůli přetrvávající pandemii se celý turnaj hraje bez diváků.

Zatímco český tým kvůli koronaviru nehrál zápas více než rok, Švédky stihly před šampionátem čtyři přípravná utkání. Svěřenkyně kouče Bašného se ale favoritek, s nimiž se jim v posledních letech nedařilo, nezalekly a od úvodu držely krok.

Seveřanky, šestý tým z předloňského Eura, sice v prvním poločase většinu času vedly, ale maximálně o dva góly. Mezi tyčemi v české brance se dařilo Kudláčkové, která působí ve švédském Kristianstadu, a i díky jejím zákrokům držel outsider v poločase nadějnou remízu 13:13.

Vstup do druhého dějství vyšel českému celku ještě lépe. Národní tým dal úvodní tři branky a chvíli měl překvapivý třígólový náskok. Pak přišla rozhodující fáze utkání.

Švédky po sérii čtyř branek otočily stav a ve 42. minutě vedly 19:18. Seveřanky se uklidnily a postupně navyšovaly náskok. V 56. minutě upravila Strömbergová už na 27:21 a bylo rozhodnuto.

Utkání skupiny B mistrovství Evropy házenkářek v Dánsku:

Švédsko - Česko 27:23 (13:13)

Sestava a branky Česka: Kudláčková, Novotná - Knedlíková 2, Konečná, Maňáková, Kvášová 2, Kordovská 2, Mikulášková, Hurychová 2, Šustková, Marčíková 3, Stříšková, Zachová, Kovářová, Jeřábková 8, Malá 4.

Nejvíce branek Švédska: Blohmová 5. Rozhodčí: Antičová, Jakovljevičová (obě Srb.). Sedmimetrové hody: 10/5 - 6/4. Vyloučení: 7:4. Bez diváků.

Rusko - Španělsko 31:22 (13:11)

Skupina D:

Německo - Rumunsko 22:19 (13:10), Norsko - Polsko 35:22 (17:13).

Zdroj: ČTK
Další zprávy