Název divadelní novinky, jejímž autorem je Martin Františák, poukazuje na jméno nejslavnější grungeové skupiny Nirvana. Její zpěvák a kytarista Kurt Cobain spáchal v roce 1994 v sedmadvaceti letech sebevraždu a pomyslně tím vstoupil do tzv. Klubu 27. Po představení Kurt a Sid, které se hraje v Malostranské besedě, tak během letošního roku vznikla na pražských jevištích již druhá inscenace, k níž dal podnět právě on.

Představení, které režíroval Thomas Zielinski, však není inspirováno pouze Cobainovým životem, ale také osudy dalších dvou již nežijících grungeových hvězd. Jednou z nich je Layne Staley, frontman kapely Alice in Chains, tou druhou Mark Lanegan, jehož temný baryton byl poznávacím znamením formace Screaming Trees. Martin Františák nechává tyto tři osobnosti, které ve hře vystupují pouze pod svými křestními jmény, setkat se v jedné bezejmenné, nikdy neexistující skupině.

Zobrazit 9 fotografií

Grungeoví bratři a sestry

Tvůrci se rozhodli pro odvážný experiment a činohru propojili s rockovým koncertem, na kterém živě hrají a zpívají členové divadelního souboru. Obě tyto roviny se pravidelně střídají. Téměř dvouhodinová inscenace se odehrává na jedné neměnné scéně, de facto na opravdovém hudebním pódiu s bicí soupravou, mikrofony, odposlechy a spletí kabelů.

Do popředí, kde jsou inscenovány výjevy ze soukromí rockerů, scénograf Lukáš Kuchinka umístil jen koženou sedačku. Vysoko nad hlavy herců zavěsil různé předměty a ošacení, mimo jiné i nejtypičtější grungeové symboly: elektrické kytary a kostkované flanelové košile.

Název hry neodkazuje pouze na ikonickou skupinu, ale také na duchovní osvobození. Pro diváky, kteří se v grungeovém světě příliš neorientují, se pomyslným průvodcem stává postava buddhistického mnicha. Ztělesňuje ho Robert Jašków, jenž s poklidnou vlídností a jemně ironickým nadhledem dává některé prvky buddhistického učení do souvislostí se životními postoji grungeových "bratří a sester".

Barbora Křupková ztělesňuje Kurtovu osudovou lásku Courtney. | Foto: Alena Hrbková

Činoherní pasáže ve zjednodušené, místy trochu polopatické zkratce připomínají klíčové momenty ze života Kurta Cobaina. Vracejí se do jeho neutěšeného dětství, přibližují zrod grungeové formace i její pozdější konfrontaci s tvrdým komerčním tlakem hudebního byznysu. Nevyhýbají se ani Cobainovu tragickému konci. Není to však dokumentární divadlo - příběh sice vychází z událostí, které se reálně odehrály, jeho výsledná podoba je ale spíše fikcí.

V základní "cobainovské" dějové kostře probleskují i některé motivy ze života jeho dvou kolegů. Tvůrci například zmiňují temný životní příběh Demri Lary Parrottové, snoubenky a múzy Laynea Staleyho, která zemřela v sedmadvaceti letech v důsledku užívání drog.

Místo hitů původní hudba

Trochu nadbytečně působí využívání filmových projekcí. Nikoli v momentě, kdy dokreslují hudební produkci, ale ve chvílích, kdy suplují živou hereckou akci. Některé komorní scény by vyznívaly zřejmě intenzivněji, kdyby se odehrávaly na jevišti, a nikoli zprostředkovaně na projekčním plátně.

Během představení nezazní žádné převzaté grungeové hity typu Smells Like Teen Spirit nebo Man in the Box. Veškeré písně jsou původní. Tvůrci se tak nejen vyhnuli otázce řešení autorských práv, ale obohatili inscenaci i o svébytný hudební rozměr.

Autorem anglicky otextovaných písní je - s ohledem na jeho dosavadní tvorbu poněkud nečekaně - skladatel Ivan Acher. Spolupracuje například se souborem specializujícím se na soudobou klasickou hudbu Agon Orchestra, podepsán je i pod desítkami tanečních a činoherních představení. Jeho tvorba dotvářela mimo jiné znepokojivou atmosféru inscenací někdejšího Pražského komorního divadla.

Žánrově se tedy Ivan Acher dosud pohyboval ve zcela odlišných hudebních teritoriích. Přesto syrová kytarová hudba, kterou pro inscenaci složil, je stylová a věrohodná, aniž by někoho imitovala. Hudebně nelze grunge jednoznačně definovat, neboť tvorba skupin zařazených do této škatulky byla velmi odlišná. Acherovy písně mají blíž k metalově laděné tvorbě Alice in Chains než ke kontrastním eruptivním skladbám Nirvany.

Strhující herecká kapela

Vrcholy představení tvoří právě jeho koncertní části. Především Jan Mansfeld (jenž už bravurně oživil na jevišti Švandova divadla "Karla Gotta" v normalizačním retromuzikálu Návrat krále) působí v roli zpěváka a kytaristy Kurta naprosto suverénně. V Pravidlech Nirvány opět zaujme i svou pohybovou prezentací, byť chvílemi využívá manýristických póz, které jsou příznačné spíše pro heavymetalové kytaristy než pro jejich grungeové kolegy.

Související

Palmovku ovládla atomová bomba a fyzik Oppenheimer. Inscenace nemůže být aktuálnější

Autenticky působí za bicí soupravou také Matěj Anděl v roli Laynea i Jakub Tvrdík jako zpívající baskytarista Mark. Znamenitá je v hudebních scénách také Barbora Křupková, která ztělesňuje Kurtovu osudovou lásku Courtney. V punkově zběsilé písni, která připomíná tvorbu dívčí skupiny Hole, kde "špinavá blondýna" působila jako zpěvačka a kytaristka, je hereččino nasazení strhující.

Pravidla Nirvány jsou univerzálním příběhem rockového rebela, který se rozhodl raději shořet než vyhasnout. Tři skutečné předobrazy divadelních postav nespojovalo jen problematické rodinné zázemí či závislost na drogách. Životy všech tří působily, jako by se o ně - jak zpíval Kurt Cobain ve skladbě Lake of Fire během památného vystoupení Nirvany v rámci MTV Unplugged - prali andělé s ďábly.