Má to být kříženec stíhačky spitfire a motýla vzdávající hold československým letcům za druhé světové války. Zároveň by mohl připomenout dvě významná výročí NATO - 75 let od vzniku aliance a 25 let od chvíle, kdy do ní vstoupilo Česko, uvedl server Seznam Zprávy. Trupům letadel nechybí charakteristický čumák, křídla s rozpětím přes deset metrů mají svítit a pohybovat se.
Dát obchodnímu domu ze 70. let minulého století nový kabát se rozhodl jeho současný majitel, firma Amadeus Real Estate, která budovu poslední dva roky rekonstruovala. "Na fasádě bude umělecké dílo od sochaře Davida Černého," oznámila v březnu. Podobu návrhu však nezveřejnila ona, nýbrž Klub za starou Prahu. A sochař se teď ohrazuje proti tomu, aby se psalo o něčem, co zatím nikdo nemohl vidět. "Uvítal bych seriózní přístup a diskusi nad existující věcí," vzkazuje David Černý s tím, že prostor pro debatu bude po instalaci díla. Ani on ale neví, kdy přesně k tomu dojde.
Už teď nicméně plánovaná Černého plastika nepotěšila sochaře zaměřujícího se na výtvarné umění ve veřejném prostoru Pavla Karouse. Z jeho pohledu se kulturní památka takovým zásahem ničí a přidává se na ni "současná postmoderna, která na architekturu 70. let nepatří". Vrstvy různých historických období by podle něj měly být ve městě patrné, ne však na kulturních památkách. Výtvarné dílo má ideálně vznikat buď současně s architekturou, nebo být alespoň ze stejného období, argumentuje. "Jako v případě geniálního Jože Plečnika," dává za příklad práci proslulého slovinského architekta na Pražském hradě.
Podle Karouse se dnes ve veřejném prostoru objevuje mnoho děl Davida Černého, protože místo odborné komise v architektonicko-výtvarné soutěži rozhoduje jeden nebo více developerů. Výběr proto podléhá stále témuž vkusu. Hned vedle obchodního domu Máj se od roku 2014 otáčí Černého hlava Franze Kafky, náležící konkurenčnímu obchodnímu centru Quadrio. Kontroverzi vyvolala také autorova socha bájné Lilith objímající karlínskou budovu Fragment. Sousoší Černého s názvem Pegasové lze zase nalézt v areálu bývalé Waltrovky v pražských Jinonicích a v Ruzyni. Tvorové jsou napůl koňmi, napůl leteckými motory.
"Je to tedy ještě tragičtější než za minulého režimu. Tam bychom se asi spíš mohli obávat toho, že výběr děl bude podléhat vkusu jednoho zadavatele, tedy státostrany. Paradoxně ale tehdy fungovaly transparentní procesy poměrně dobře, hlavně v 60. letech," připomíná Pavel Karous dobu, kdy vzniklo mimo jiné několik budov v unikátním bruselském stylu, třeba ostravské nádraží Vítkovice, které je kulturní památkou od roku 2020.
S takovým pohledem nesouhlasí novinář a autor knihy o Davidu Černém s názvem Fifty Licks Jan H. Vitvar z týdeníku Respekt. "Představa, že za minulého režimu město trpělivě vybíralo umělecká díla ve veřejných soutěžích, do nichž měl každý přístup, je pohádka," míní. Podle něj Praha během totalitního režimu veřejný prostor spravovala špatně a s veřejností nekomunikovala, proto se do něj teď bojí sáhnout a vše zůstává na soukromém sektoru. "Překlopilo se to v druhý extrém, město o veřejném prostoru nerozhoduje vůbec," shrnuje.
Karous vidí příčiny nečinnosti města jinde. "Do návrhů může zasahovat městská část, Národní památkový ústav i pražští památkáři z magistrátu. V Česku to ale není zvykem, protože by pak sklidili kritiku za to, že zasahují do soukromého vlastnictví, které je u nás považované za zlaté tele nadřazené všem ostatním zákonům," říká. "Přitom na právní úrovni to tak není. Památkářské zákony a právo na soukromé vlastnictví jsou na stejné úrovni a musí spolu vyjednávat," dodává.
Veřejný prostor si měl "přivlastnit" i Zoubek
Vitvar sleduje práci Davida Černého dlouhodobě, osobně se s ním zná a spitfire skřížený s motýlem viděl již dříve v umělcově muzeu nazvaném Musoleum. Vysvětluje, že některá sochařova díla jsou od začátku určená pro konkrétní místa, kdežto jiná jsou volnější. "Myslím, že toto je ten druhý příklad," hádá. Výhodou díla podle něj je, že ho lze odstranit, aniž by budovu zásadně poškodilo - stejně jako mimina na Žižkovském vysílači od téhož autora.
Novinář v návrhu vidí návaznost na vůbec první sochu, kterou se umělec proslavil. Jednalo se o trabant kráčející na lidských nohách, jenž připomínal útěk východních Němců přes Prahu na Západ. "Propojování strojů s lidmi či zvířaty v odpovídajícím měřítku má rád, je to podstatná část jeho tvorby a plastika pro Máj na to navazuje. Je to jeho klasické dílo, akorát je velké a lidé jsou vždy rozpačití z toho, že je exponované ve veřejném prostoru," míní.
O jeho monopolizaci jedním umělcem se podle Jana H. Vitvara nejedná. Jde spíše o to, že Černý má řadu nápadů a v developerech či investorech našel partnery, s nimiž je může realizovat. "V 90. letech se říkalo, že veřejný prostor monopolizoval Olbram Zoubek. Ten tehdy dostával po letech, kdy nemohl ve veřejném prostoru dělat nic, logicky mnoho zakázek. Ale když se na to člověk podívá dnes, realizací zas tolik není, i když to tak tehdy působilo," nabízí srovnání se sochařem, který je například autorem pomníku obětem komunismu na Újezdě.
Pavel Karous je však přesvědčený, že kolem kulturních památek v historickém centru města by se mělo našlapovat opatrně. "Kdyby osvícený developer postavil obchodní dům na předměstí, kam podle mě nová obchodní centra patří, a na něm by byly kinetické sochy Davida Černého v tomto stylu, nebyl bych vůbec proti. Ovšem v případě brutalismu, který je už tak ohrožený, navíc v centru města, by to chtělo více rozvahy," říká.
Citlivé začlenění do centra Prahy se podle něj povedlo třeba u sochy Viselec od téhož autora. Případ Máje ale považuje za "agresivní vizuální překódování" objektu.
Motýli jen na chvíli?
Jelikož se jedná o chráněnou stavbu, zásah musí schválit památkáři. Celá věc ale probíhá v tichosti a bez veřejné debaty. Odbor památkové péče pražského magistrátu se odmítl vyjádřit s tím, že řízení v dané věci není ukončené, a redakci odkázal na vlastníka objektu. Ten rovněž nechtěl Aktuálně.cz poskytnout jakékoliv informace ani vizualizace. Do vydání článku se nevyjádřili ani původní architekti domu John Eisler a Miroslav Masák. Poslední z nich, Martin Rajniš, se vyslovit odmítl.
Podobu budovy s pohyblivými sochami i fotografie samotných motýlů minulý měsíc zveřejnilo občanské sdružení zabývající se památkovou péčí Klub za starou Prahu, které sdělilo redakci, že obrázky získalo soukromou investigací. K jejich umístění se staví odmítavě. Prý se díky líbivému motivu motýlů jedná o typický kýč, který má kolemjdoucí fascinovat a být spíše "komerčním poutačem okatě maskovaným společensky závažnou ideou" - tedy poctou československým letcům.
Podle sdružení už magistrát záměr schválil i přesto, že Národní památkový ústav jej jednoznačně odmítl a postupně vydal tři odborná stanoviska. "Nejprve investor podal návrh na zabudování kotev do fasády Máje, které by pak něco držely. Národní památkový ústav to vyloučil, protože v tom neviděl smysl - fasáda Máje je velmi cenným uměleckým dílem sama o sobě, je to čistá kvalitní kultivovaná architektura a žádné doplňky, které by jí ubíraly na charakteru a nebyly nezbytné třeba z hlediska bezpečnosti, nepotřebuje," říká mluvčí ústavu Andrea Holasová.
Posléze přišel druhý návrh, kde už byly samotné trupy letadel s motýlími křídly umístěné pomocí kotev. Ten památkový ústav opět vyloučil. Ve třetí fázi se již k samotnému letadlu ani nevyjadřoval.
Památkový ústav však vydává pouze písemná vyjádření. Pokud s nimi magistrát nesouhlasí, musí to odůvodnit, ale rozhoduje město. Ústav může v nejzazším případě podat takzvaný rozklad na ministerstvo kultury, které pak má konečné slovo. K tomu se ale nechystá, protože instalace má být podle návrhu investora dočasná. "Za rok ale budeme určitě v pozoru," ujišťuje Holasová z památkového ústavu.
Upozorňuje přitom, že nehodnotí, zda se jim návrh umělecky líbí, či nikoliv. "Podstatou našeho názoru je, že na Obchodním domě Máj nemá co dělat žádný takový doplněk, byť by sám o sobě byl umělecky fenomenální. Kvůli jedinečnému řešení fasády spojující odkaz na funkcionalismus s prvky tehdy aktuálního brutalismu byl prohlášen kulturní památkou. Každé okno, pás, obklad, panel byl řešen s rozmyslem a pevným tvůrčím záměrem dosáhnout kýženého výrazu," vysvětluje.
Podle jejích informací má letadlo zasahovat osm metrů přes fasádu a každé bude potřebovat vlastní hasicí zařízení. "To znamená další sprinklery na střeše, které by tam jinak nemusely být," zmiňuje.
Podobné výtky vznáší i Klub za starou Prahu, který je asi nejhlasitějším kritikem návrhu. S tím rozdílem, že pro něj ani údajná dočasnost návrhu nepředstavuje pádný argument. "Pro nás nejsou motýli na Máji přijatelní v žádném případě, považujeme je za kýč. Navíc té dočasnosti moc nevěříme, je to nepochybně dost nákladná záležitost," říká místopředsedkyně sdružení Kateřina Bečková.
