Praha - Galerie Rudolfinum přivezla další ukázku současného světového umění: představuje rozsáhlou retrospektivou významného německého malíře současnosti Neo Raucha. Výstava Neue Rollen je bez pochyby velkou událostí. Jeho styl může být označován jako postkomunistický surrealismus, jeho svět bez emocí nevěstí nic dobrého.
"Malování je pro mne pokračování snu jinými prostředky," říká Neo Rauch. Zapomíná dodat, že se jedná o zlý sen, ze kterého se člověk probudí celý zpocený, pokud se mu to vůbec podaří. Malířův svět připomíná noční můru jakéhosi budovatelského průmyslu plného absurdních příběhů, jenž je ovládán nějakou vyšší ideologickou mocí. Jejím ztělesněním mohou být dva zelení poťouchlí trpaslíci, svázání k sobě hadem v popředí jednoho z vystavených obrazů.
Krajina temných barev před bouří zvěstuje katastrofický scénář. Lidé pracují, staví, hledí; konají podivné a nejednoznačné činnosti. At´ už dělají cokoliv, neprojevují žádné známky emocí. Tváří se strnule a odevzdaně, bez odporu setrvávají v naprostém odcizení. Lov obřích chobotnic či krmení ptáčků balakrylem se zdá být přirozenou součástí každodennosti.
Na kopci stojí tři mniši. Zvěstují zkázu, nebo už podlehli síle a stali se oběťmi Moci? Jeden v natažené ruce bojovníka svírá místo kříže kladivo, druhý na kolenou zkoumá tlustou žížalu a třetí se opírá o krumpáč. A divák zůstává v nejistotě. Protrhne se ono temné nebe a sluneční paprsky vnesou opět život do průmyslového pekla? Přijde vysvobozující katastrofa? Zůstane tenhle podivný svět viset v bodu setrvačnosti?
Rauch nechává pro imaginaci velký prostor a citlivějšímu divákovi se z toho může přinejmenším zatočit hlava. Prchá, ale u východu ho ještě zastaví poslední obraz s příznačným názvem Halt! Ani když se vzpamatuje z návalu vjemů, není lehké rozkódovat poselstvím vůdčího ducha nové lipské školy, která už má své epigony.
Rauchova tvorba a odpovědi nejsou jednoznačné, nebo přinejmenším racionální. Lze snad odečíst, že malíř ilustruje společnost, kde je lidská duše otrokem vyšší moci a pokřivených idejí. Ať se jedná o všudypřítomný socialismus, celosvětově prolezlý konzumerismus nebo zlověstnou noční můru evropské historie. Mohou z těch strnulých snů diváci a figury prozřít?
Rauch má k tomu jízlivému a grotesknímu účtování dobré zkušenosti. Narodil se v průmyslové oblasti Lipska ve východním Německu v roce roku 1960. Industriální prostředí a sociální realismu, v němž vyrůstal, se nepopiratelně otisklo do jeho tvorby. Rovinatá průmyslová krajina, továrny a pole protkaná elektrickými dráty, to jsou místa, kam zasazuje své fantazijní příběhy.
Vystudoval na lipské Hochschule fur Grafik und Buchkunst, kde dodnes přednáší. Jeho obrazové sny míchají surrealismus a pop art, komiksy americké reklamy s totalitními plakáty i ozvěny krajinářského romantismu.
Velkoformátová díla tvoří ve svém ateliéru v Plagwitzu, nedaleko rodného Lipska, kam jezdí 10 kilometrů na kole. Vznikají bez přípravy i skic, přímo. To zní dost neuvěřitelně vzhledem k tomu, že na jednom plátně často dochází k paralelnímu propojení několika absurdních realit, a navíc ke koncepční hře, kde jeden obraz je součástí dalšího obrazu.
Rauchova díla od roku 1993 až po ty současná je možné zhlédnout do 5. srpna. Čtyřicet plátnech přicestovalo do Rudolfina z Kunstmuseum Wolfsburg.
