Hned ze začátku dne bylo na programu ojedinělé a nezapomenutelné číslo Jumping Drums. Jedná se o partu několika bubeníků a perkusistů, toť vše.
Ovšem není to málo, spíš naopak. Jejich vystoupení je ohromná show, celou dobu vám ani nepřijde, že by tu chyběly "normální" nástroje.
Občas zpívali oni sami, párkrát požádali o pomoc publikum, jindy zpívaly přímo jejich bubny. Jejich polyrytmy, čerpající z afrických i indiánských kořenů, rozpohybovaly velké množství diváků, ač bylo ještě dost brzy.
Veselý rock'n'roll s veselou choreografií přivezl zpívající právník Petr Pečený s kapelou Doctor P. P. Je úžasné vidět partu geniálních muzikantů, kterak se vrací ke kořenům big beatu a ještě u toho paří jako studentská kapela.
Právník v saku jak se patří je z nich nejinfantilnější a nemá problém si dělat srandu ze sebe sama i ze svých spoluhráčů, stejným humorem jsou nabity i texty písní. Už jen názvy songů jako Temelín, Huhly z truhly nebo Jeliman vám načrtnou kontury jejich image.
Už nám není sedmnáct...
V průběhu dne se na hlavní scéně vystřídala řada hvězd, jež by se daly s trochou drzosti označit za vyhaslé. Josef Laufer, Petra Janů, Dalibor Janda, Věra Špinarová a pár dalších zazpívalo na half-playback, někteří nejspíš i na úplný. Osobně mi to přišlo jako podivný dramaturgický tah, ale diváci se kupodivu tvářili spokojeně, ba nadšeně, a ti jsou konec konců rozhodující.
Jinak už na mě působila Bára Basiková s kapelou Precedens. Sice to zrovna nezvládla s kostýmem, ale pořád dovede zazpívat svoje a nezapadnout do vyvolávání dob dávno zašlých. V průběhu vystoupení Precedensu přišel zvláštní host, totiž zpěvačka Lili Marlene a její kolegové. Kapela se trochu proměnila, přibyl trumpetista a hlavně okouzlující harmonikářka.
V tu samou chvíli na další scéně hrála skupina Gaia Mesiah. Tři ďáblice svým vystoupením vyvracejí klišé o "něžném pohlaví". Jejich tvrdá show rozhýbala celý naplněný stan, asi by bývalo lepší je umístit na velkou stage.
Jak se tvoří hymny
Naopak něžně a mile působila kapela čistě mužská, MIG 21. Macháček v jejím čele je prostě k sežrání a hitovky, které každý zná, naladí člověka do pohody, kdy přestane brát všecko moc vážně. Jako vždy ani tady nešetřil lídr humorem. Když zjistil, že Malá Skála nemá hymnu, jal se ji složit. Slova zněla asi takto: "Malá Skálo, Malá Skálo, stojíš v pěknej rovině;" okolo pochopitelně samý kopec.
Ohromnou odezvu měli i plachá Aneta Langerová, veselí No Name a suverénní Chinaski. Leč moje maličkost dlela tou dobou na Kurtizánách z 25. avenue. Ty u nás začaly kdysi prosazovat to, čemu se dnes říká nu-metal, a pořád jsou na čele pelotonu. Suveréni Tomáš Vartecký (kytara) a Simon (zpěv) vědí, jak přistupovat k moderní tvrdé muzice.
Další nadmíru zajímavou bandou je B.S.P. Nikoli Brigáda socialistické práce, ale Balage - Střihavka - Pavlíček. Trojice famózních muzikantů, doprovázená pochopitelně špičkovou kapelou, má ohromný tah na bránu a bohatou zásobnici hitů - Holka čapni draka, I Don't Know a hlavně Země vzdálená.
Ta byla silnou konkurencí pro Wind of Changes, zahranou v pátek Scorpions. Ovšem takovou účast B.S.P. neměli, lidi se poztráceli buď utrmácení do stanů, nebo na malou stage, kde řádila Hudba Praha. Bohužel se tyhle kapely sešly v jeden čas, ač tomu tak podle programu být nemělo.
Po B.S.P. se na scénu vyhrnula jedna z rozsáhlejších kapel, Žlutý pes. Málokdo hrává se dvěma bicími a ani vokalistky nemá každá kapela.
Ondřej Hejma má možnost lovit v četném vlastním materiálu, ale přesto prokládal pecky typu Modrá je dobrá nebo Nezávislá klasickými, ba až zprofanovanými fláky Smoke on the Water, Satisfaction, Johnny B. Goode. Bigbítový bigband ovšem všecko zahrál výtečně, rock'n'roll, jak se patří.
