Tedy alžírský zpěvák; do rodné země už dlouho nevkročil a nezdá se, že by se to mělo brzy nějak změnit. V Africe jde populární hudba často ruku v ruce s politikou a náboženstvím.
V roce 1998 vtrhlo do francouzských hitparád živé album 1,2,3 Soleils, na kterém spolu se dvěma orchestry a rockovou skupinou vystupují tři největší hvězdy stylu raï - Khaled, Rachid Taha (také vystoupí na ostrovech) a Faudel.
Miliony Francouzů a hudebních fanoušků na celém světě tehdy naplno a definitivně propadly kouzlu hudby, která v sobě mísí vlivy arabské, španělské, francouzské a africké.
Raï znamená arabsky postoj a právě ten je největším problémem mezi zpěváky a vládou. Paradoxy mezi miliony prodaných pirátských kazet, fanatickou oblibou mezi příznivci a naprostým odporem vládnoucí garnitury i zákazem veřejných koncertů (v tom lepším případě) asi nikdy nezmizí.
Khaled tak odešel už v roce 1986 z Alžírska do Francie. Coby jeden z hrdinů lidu a arabský Elvis. Ten byl jeho idolem odjakživa - neboť rock´n´roll a raï prý mají společné počátky.
Odchod způsobilo odmítání povinné vojenské služby a houstnoucí atmosféra vůbec. Velmi krátký návrat v roce 1990 to potvrdil. Tehdy alžírská vláda změnila zákon a lidé nad třicet nemuseli do armády. Khaled šel hned na letišti rovnou za katr.
Prý obtěžoval nějakou dívku po telefonu. Nakonec ho museli pustit, ale tento zážitek mu evidentně stačil. Sám říká: "Respektuji víru, jenže tohle je o něčem jiném. Ti lidé vás mohou kdykoliv zabít."
Hadj Brahim Khaled se narodil v roce 1960 v oranské čtvrti Sidi El Houri a první píseň složil ve čtrnácti. Byla o pouličních prostitutkách a prosil v ní vítr, aby holkám zvedl sukně. V arabském světě začátek jako hrom.
Nejdřív bavil publikum neškodným popem, ale posléze začal hudbu vyostřovat. Stejně jako své postoje v textech, kde se jal nazývat věci pravými jmény a mluvit o pocitech své generace.
Na prvních francouzských albech pak spolupracoval s producentskými esy typu Dona Wase a Michaela Brooka; hity Didi nebo N'Issy N'Issy si prozpěvovala snad celá arabská komunita. Další zlom nastal s albem Sahra z roku 1996 a hitem Aicha o hrdince arabského animovaného seriálu.
Jeho styl - ve kterém se snoubí původní akustické nástroje a smyčce spolu s funkovými dechy, elektrickými kytarami a samplery - pořád nabíral na dokonalosti. Arabské publikum ho milovalo pro jeho postoje, Evropané pro taneční, rytmy pulsující hudbu, která nabíjí energií i bez znalosti obsahu.
Následovala ovšem alba ve znamení značného příklonu k popu, častého použití klávesových nástrojů - a zklamání publika. Poté přišla několikaletá odmlka, Khaledovi zemřel otec, přišlo 11. září roku 2001; to všechno způsobilo, že začal pochybovat o sobě i o své hudbě.
Zatím poslední album Ya-Rayi z roku 2004 je však ve znamení návratu ke starému stylu a akustickým nástrojům - to je ostatně pro africkou hudbu dneška typické. S hity Ya-Rayi, H'Mama nebo El-H'Mam se vrátil poučený starý Khaled; se svým akordeonem a s touhou po sdělení.
Do České republiky tedy arabský Elvis přijíždí v nejlepší formě za několik posledních let a je se na co těšit. Raï je hudba plná radosti i smutku, kouzla i všednosti - ale hlavně života.