Už není dítě, ale ještě ani nedospívá. Film vypráví o její letní dovolené s otcem

Martin Šrajer Martin Šrajer
22. 5. 2023 11:49
Rok po premiéře na festivalu v Cannes se do českých kin dostal Aftersun, jeden z nejlépe hodnocených filmů loňského roku. Intimní drama otce a dcery se odehrává během slunné letní dovolené. Vypráví ale především o zármutku.
Frankie Corio a Paul Mescal hrají Sophii s Calumem, dceru a otce na letní dovolené.
Frankie Corio a Paul Mescal hrají Sophii s Calumem, dceru a otce na letní dovolené. | Foto: Aerofilms

Devadesátá léta minulého století se chýlí ke konci. Sophie nedávno oslavila 11. narozeniny. Už není dítětem, ale ještě nepatří mezi dospívající. Zatím jen zvědavě nakukuje do jejich světa šminek, průsvitných triček a něžných doteků.

Během společné dovolené v Turecku, kam je snímek zasazen, tráví většinu času se svým otcem Calumem. Občas ji štve přehnanou starostlivostí a náladovostí, ale je ráda za jeho blízkost. Představuje pro ni jeden z těch pevných bodů, jejichž nesamozřejmost obvykle doceníme až v dospělosti.

Oba jsou sympatičtí svou obyčejností. Ani příběh, který skotská režisérka Charlotte Wells ve svém vyzrálém autobiografickém debutu vypráví, není navenek ničím výjimečný. Jen mozaika impresí a vnímavě odpozorovaných každodenních situací. Žádné dramatické události, žádná velká odhalení. Zastavený čas. To podstatné se děje pod povrchem nebo mimo obraz. Pravý význam zachycených fragmentů zcela odkrývá závěr, jenž ukazuje, že i pár zvolna plynoucích dnů ze sklonku jednoho léta může rozhodnout o zbytku vašeho života.

Dnes pětatřicetiletá filmařka v dětství s otcem absolvovala podobné prázdniny. Při psaní scénáře jí však nešlo o faktickou, nýbrž emocionální pravdivost. Podobně jako ve svém krátkém snímku Tuesday z roku 2015 chtěla vystihnout pocit, kdy něco důležitého končí, ale my se toho nechceme vzdát, toužíme setrvat v realitě nepoznamenané nezvratnou změnou.

Calum vypadává z role

Žal od začátku zastírá i tuto letní idylu otce a dcery. Jak vyplývá z indicií, které na sebe Aftersun promyšleně vrství, nádech konečnosti nesouvisí jen s odcházejícím dětstvím a blížícím se přelomem tisíciletí.

Sophie je ve věku, kdy se máloco zdá být rozhodnuté. V následujících dnech ji čeká uvědomování si vlastní ženskosti, první polibek i velké loučení. Calum není zase o tolik starší. Ostatní hosté hotelového resortu jej mylně považují za dívčina bratra.

Výraz irského herce Paula Mescala, známého ze seriálu Normální lidi a za výjimečný výkon v Aftersunu po zásluze nominovaného na Oscara, v sobě přesto má něco tíživého. Jako kdyby ve třiceti letech už vyčerpal všechnu radost, která mu byla nadělena, a nevěděl, co dál. Ona tíhne k životu, on na něj rezignoval.

Když Calum mluví o plánech do budoucnosti, nezní stejně přesvědčivě, jako když se instruktorovi potápění svěřuje, že si sám sebe neumí představit ve čtyřiceti. Možná z toho důvodu se pořád ptá dcery, zda je v pohodě. Protože sám není. Dělá ale, co může, aby melancholie nenarušila jejich vztah. Chce, aby si Sophie dovolenou užila, a trápí ho, že jí kvůli nedostatku peněz nemůže dopřát lepší ubytování, víc vodní i podvodní zábavy.

Přes veškerou otcovu snahu zamaskovat vlastní zranitelnost dcera vnímá, že něco není v pořádku. Tak úzce je napojena na jeho pohyby, náladu a smysl pro humor. Proto si neví rady, když Calum vypadává z otcovské role, stává se méně čitelným a přítomným. Pravidelné cvičení tai chi ani kniha o meditaci, kterou si přivezl, mu moc nepomáhají. Neschopnost být potomkovi oporou jej stahuje ještě hlouběji do temných úvah.

Ze starostlivých pohledů přirozeně hrající Frankie Corio, která byla do role vybrána z více než 800 adeptek, je patrné, že Sophie by tátovi ráda pomohla. Jenomže Calum ji nechce zatěžovat svými emocemi. Prý je jen unavený. Do přesně vystihnuté vztahové dynamiky kvůli tomu pronikají napětí a nejistota. Cesty protagonistů se navzdory sdílenému prostoru začínají rozcházet, jeden druhému se ztrácejí.

Tuto distanci a uzavřenost vyjadřuje i pozice Paula Mescala v záběrech, kdy mu nevidíme do obličeje. Často stojí zády ke kameře nebo s tváří skrytou za nějakým objektem. Případně spatříme jen jeho odraz v zrcadle či na televizní obrazovce. Stává se přízrakem.

Film Aftersun promítají kina od uplynulého čtvrtka. | Video: Aerofilms

Dovolená po 20 letech

Calum je blízko i daleko. Stále tady a přitom už někde jinde. Okolní palmy, slunce a moře, které navozují prázdninovou atmosféru a stejně jako mládí jeho dcery jsou plné příslibů, se jej netýkají. Když Sophii učí základům sebeobrany, nereaguje tím pouze na skutečnost, že dívka probouzí zájem svých vrstevníků. Připravuje ji na život a nemůže si být jistý, zda sám bude jeho součástí.

Film je mimo pár snových sekvencí a skoků do budoucnosti vyprávěn lineárně, naoko v průběhovém čase. Hned první minuty ale prozrazují retrospektivní pojetí. Dospělá Sophie přetáčí video, které s otcem zaznamenala na digitální kameru. Ohlíží se zpět, snaží se alespoň ve vzpomínkách zachytit, co jí uniklo, oživit, co ztratila nebo vytěsnila. Pravděpodobně proto, že už je sama matkou a lépe chápe, čím Calum procházel.

Ambivalentní tón vyprávění odpovídá tomu, jak protagonistka vnímá tuto dovolenou s dvacetiletým odstupem. Bezprostřední radost z opalování, plavání nebo neohrabaného křepčení za zvuků rockového hitu Under Pressure kalí vědomí pozdějšího dění. Dokonce i Sophiino postesknutí "Škoda, že nemůžeme zůstat dýl", které v dětství nejspíš párkrát pronesla většina z nás, je nasáklé existenciálním smutkem.

Byť tušíme, co se stalo, nikdy to není explicitně řečeno. Charlotte Wells si tak jako její kolegyně s podobným rukopisem - režisérky Sofia Coppola, Lynne Ramsay nebo Chantal Akerman - vystačí s náznaky. Momenty, které se Sophii nejzřetelněji otiskly do paměti, jsou dost specifické, aby posílily opravdovost postav a fikčního světa, ale zároveň vytvářejí rozlehlé emocionální pole, které můžeme osázet vlastními vzpomínkami a znovu prožít kus vlastního mládí. Film díky tomu přes svou výrazovou úspornost vyznívá působivěji než všechny uslzené dojáky.

Selektivitě lidské mysli režisérka podřídila i rytmus střihu, evokující dýchání. Skladbu záběrů cizelovala sedm měsíců. Nic nepřebývá. Každý detail se vyznačuje emoční a významovou bohatostí, kterou nelze postihnout jedním zhlédnutím. Po pomalejších sekvencích, trpělivě vykreslujících třeba čekání v hotelové recepci nebo zahanbující karaoke vystoupení, opakovaně přichází prudký střih překlenující delší časový úsek, prázdné místo v paměti.

Množství těchto elips dráždí zvědavost. Co se opravdu stalo a co je jen vizualizace hrdinčiných pocitů? Proč má Calum ruku v sádře? Vážně si nedopatřením zlomil zápěstí, jak tvrdí? Jaký je jeho vztah se Sophiinou matkou, s níž zjevně nežije, ale stejně jí do telefonu říká "miluji tě"? K jakým traumatickým událostem došlo v jeho dětství, o kterém tak nerad mluví?

Frankie Corio v roli Sophie a Paul Mescal jako Calum.
Frankie Corio v roli Sophie a Paul Mescal jako Calum. | Foto: Aerofilms

Aftersun odpovědi nedává, protože ani Sophie nezná nebo si nepamatuje všechny dílky. Calum zůstává záhadou, stejně jako je film otevřen různým výkladům.

To nejpodstatnější však Charlotte Wells sděluje s pronikavostí, ke které se jiní tvůrci dopracují až po letech: jakkoli jsou některé naše vzpomínky rozostřené, matoucí a zraňující, nechceme o ně přijít. Mnohdy bývají tím hlavním, někdy i jediným, co nám po druhých zůstává.

Film

Aftersun
Scénář a režie: Charlotte Wells
Aerofilms, česká premiéra 18. května.

 

Právě se děje

Další zprávy