Francouzi mohou od letošního února konečně jíst nad počítačovou klávesnicí u svého pracovního stolu, aniž by přitom porušovali zákon. Francouzská vláda na konci loňského října kvůli šíření pandemie koronaviru zavřela všechny restaurace, kavárny i bary, což však znamenalo také potřebu upravit zákoník práce.
Ten místním obyvatelům dříve zakazoval obědvat v kanceláři, což odráželo význam, který francouzská kultura přikládá jídlu a patřičnému stolování, píše zpravodajský web stanice CNN. Zaměstnanci byli zvyklí v době polední pauzy zajít do nedalekého bistra, objednat si menu o dvou až třech chodech a při jídle s kolegy vést společenskou konverzaci.
V době, kdy by měli lidé co nejvíc omezit sociální kontakty, ale musely do té doby nepřekročitelné tradice ustoupit stranou. Francouzská vláda vydala dočasný dekret platný pro všechna pracoviště s více než 50 zaměstnanci, podle kterého už obědvání o samotě u pracovního stolu před počítačovou obrazovkou není tabu.
Opatření má zajistit dodržování patřičných rozestupů ve chvíli, kdy lidé nemají na obličeji roušky či respirátory. Původní zákaz obědů u pracovního stolu, jehož porušení se trestalo pokutou, přitom vznikl během 20. století, kdy se zákonodárci obávali, že zaměstnavatelé budou pracovníky vykořisťovat a nedají jim prostor ani na to, aby se v klidu naobědvali.
Důvodem jeho zavedení pochopitelně bylo také francouzské požitkářství a snaha zachovat v oblasti stravování nějaký bonton, který dnes jiné národy třeba už tolik nectí. Vládní dekret proto ve francouzské společnosti vyvolal emotivní reakce a deník Le Figaro například k článku o něm přidal obrázek nešťastné sekretářky, která má v jedné ruce vidličku, ve druhé telefon a do toho zírá na monitor počítače.
"Když nás, Francouze, srovnám například s Američany, naše představa o pracovní morálce je úplně jiná. Francouz potřebuje během oběda na chvíli ulevit svým myšlenkám a protáhnout tělo, ne do sebe rychle něco naházet u pracovního stolu. Jen tak může načerpat energii na to, aby po přestávce pracoval dál," vysvětlila pro deník New York Times překladatelka v důchodu Agnès Dutinová.
