Kateřino, proč jste si jako svůj umělecký pseudonym vybrala Realita se vypařila?
Sama na tohle konkrétně odpověď neznám. Je to tak krásně abstraktní, že si pod tím každý může představit úplně cokoliv a zapojit tak svoji fantazii. Je to snové. Fotka dokáže zaznamenat tak krásné věci, že si kolikrát říkáme, že to snad ani není realita. Bohužel se to teď přeneseně do světa sociálních sítí dá brát tak, že realita je často úplně jiná, než jakou ji vidíme na obrázcích. Proto si vážím lidí, kteří zůstávají sami sebou a tvoří to, co je baví, a nesnaží se jen zalíbit ostatním. Já se přikláním k interpretaci v tom pozitivnějším slova smyslu.
Kdy jste se začala věnovat fotografii a co vás k ní přitáhlo?
Focení mě lákalo odjakživa. Líbí se mi, jak fotka dokáže zachytit atmosféru a následně oživit vzpomínky. Dokonce si pamatuji moji první zkušenost s foťákem. Jako malá jsem poprvé zachytila rodiče v Tatrách na film. Na základní škole následoval kompakt, který jsem si moc přála. Víc jsem se fotografování začala věnovat před dvěma lety s pořízením své první zrcadlovky.
Nikdy dřív by mě nenapadlo, že to půjde tak rychle a hned za půl roku od pořízení budu fotit svatbu. Postavili mě před hotovou věc a docela jsem se toho bála. Dnes jsem za takovou zkušenost vděčná, protože od té doby fotím nejen své kamarády, ale i ostatní, kteří o mé fotky mají zájem.
Věnujete se jen fotografii, nebo máte i jiné zaměstnání?
Focení je moje největší záliba, ale zaměstnání mám jiné. Pracuji v mateřské škole a nemyslím si, že bych se toho někdy vzdala. Práce s dětmi mě baví, opravdu jsem se v tom našla. Mám teď ale poměrně hektické období, protože dálkově studuji. Skloubit práci, školu a fotografování není jednoduché. Mrzí mě, že na tvorbu nemám tolik času jako dřív, ale věřím, že je to jen přechodné období a brzy se do toho zase dostanu.
Už teď mám v hlavě plno nápadů na fotky, které chci realizovat. Zatím jsem se držela víc zpátky, klienty jsem aktivně nevyhledávala a nechávala tomu volný průběh. Teď bych ráda ukázala víc ze své práce a postupně se dostala i k větším zakázkám, například svatbám.
Co vás láká na focení svateb?
Zaznamenávání vzpomínek na celý život. Pro moji povahu je tak velká zodpovědnost sice poměrně stresující, ale radost z výsledku za to stojí. Baví mě být součástí něčeho tolik důležitého. Navíc co je hezčí než zamilované páry? Vím ale, že si k tomu musím dojít postupně a neurychlit to.
Je podle vás těžké být fotografem v dnešní době?
Řekla bych, že to záleží na tom, jaké máte cíle. Určitě je dnešní doba těžká na prosazení v takovém množství talentovaných fotografů. Pokud se chcete focením uživit, musíte v začátcích tvořit i věci, které přesně neodpovídají vašemu stylu. Chvilku trvá, než si uděláte nějaké jméno. Na druhou stranu pokud je fotografie pouze váš koníček, máte to mnohem jednodušší než kdy dřív.
Vaše portréty nemají klasickou podobu. Proč?
Nejsem člověk, co čte manuály nebo studuje návody. Prostě fotím. Na všechno si přicházím tak nějak intuitivně postupně sama. U portrétů je pro mě nejdůležitější, aby model přesně zapadl do prostředí kolem. Ráda do portrétů zakomponovávám kus přírody, takže na snímcích často uvidíte třeba kapradí nebo šípek.
Ano, všimla jsem si, vaše tvorba je většinou zasazená v přírodě, proč?
Nemám ráda ateliérové fotky. Neumím si představit, že jsem svázaná jedním prostředím a musím vymyslet, jak, kde a co nafotit. V přírodě je to všechno přirozenější. Strašně ráda objevuji nová místa. Když někam jedu, koukám po okolí a v hlavě mi běží záběry, které by se na těch místech daly vyfotit. Přesně takhle jsem při cestě vlakem objevila svůj oblíbený strom, ke kterému často chodím s foťákem.
Kateřino, kdo jsou vaši modelové?
Většina mých klientů nemá s fotomodelingem žádné zkušenosti a přichází za mnou s velkou nervozitou. Troufám si říct, že během focení všechny ty strachy a stud odbouráme. Podle mě je hlavní nemyslet na výsledek, ale užívat si danou chvíli. Těší mě, když někdo zatouží po vlastních portrétech a udělá tak radost sám sobě. Většinou se k tomu odhodlávají delší dobu, ale pak jsou rádi, že do toho šli.
Vaše fotografie jsou pózované, a přitom působí přirozeně. Jak docílíte toho, aby klienti věděli, co mají dělat, ale zůstali sami sebou?
To souvisí právě s pohybem v přírodě. Ze začátku je každý trochu nervózní. I já, protože jsem spíše introvert a chvilku mi trvá, než se do toho dostanu. Proto propojuji práci s procházkou, kde si povídáme, hledáme společně pěkná zákoutí a mezitím něco nasnímáme. Každý pak zapomene na pózování a všechno jde tak nějak přirozeně. Výsledkem nakonec nejsou pouze hezké fotky, ale i příjemně strávené odpoledne.
Vaše fotografie působí velmi citlivě a osobně, promítáte do nich i sebe samu?
Snažím se zachytit ten správný okamžik, který vystihuje, jak na mě prostředí působí. Ne vždy se mnou někdo je, proto si často musím vystačit sama a být vlastní modelkou. Někdy mi to vyhovuje, ale mnohem raději jsem za objektivem a zaznamenávám svět svýma očima.
Míváte i svá barevná období, co se týká ladění fotografií a výběru prostředí?
Mám radši tlumenější barvy. Vůbec nejradši mám podzim a období, kdy je příroda ještě v zimním spánku, což je zhruba únor a březen. Stromy jsou ještě holé, tráva suchá a barvy přesně podle mých představ. Nevadí mi pochmurnější počasí. Pak přijde jaro a na mě až moc agresivní zelená, která se mi brzo okouká.
Svoji tvorbu prezentujete na Instagramu, kde jste podstatně aktivnější než na Facebooku. Proč? V čem vám vyhovuje Instagram více?
Svoji facebookovou stránku jsem si založila teprve nedávno. Musím přiznat, že se stránce zatím moc nevěnuji, protože aktuálně moc nestíhám. Dávám tam převážně portréty.
Na Instagramu naleznete více ze mě. Je v mém podání sice trochu chaotický, ale baví mě víc. Ještě se stále trochu hledám a nejsem si jistá tím, na co bych se chtěla zaměřit víc. Najdete tam tedy všechno možné - portréty, přírodu, cestování, ale i maličkosti každodenního života. Ráda si tam zpětně fotky prohlížím. Mám je spojené s různými obdobími a zážitky. Co mě na Instagramu ale baví nejvíc, je to množství talentovaných lidí, které sleduji a průběžně objevuji.
Jste jednou z fotografek, pro které je důležitá i tištěná fotografie?
Strašně ráda si prohlížím stará rodinná alba s představou, že to tak jednou budou dělat i moje děti, proto tvořím alba už teď. Mít fotky v ruce a otáčet stránky má určitě větší kouzlo než překlikávat v počítači. I třídění a zařazování je pro mě jakýsi uklidňující rituál. Tištěná fotografie má v mém životě velký význam.
