V jedné odříznuté angolské vesnici tak chudé, že i výkop latrín byl velkou událostí (a tekoucí voda a elektřina jen pouhým snem), si mě odchytl tenhle pán a naznačil, ať jdu za ním kamsi hlouběji mezi domy. Načež jsme došli před tenhle kouzelný hliněný dům, on se otočil, srovnal sako, hrdě se postavil... a fotka byla na světě.