Šestatřicetiletá Billie a její pětatřicetiletý manžel Selwyn loni udělali odvážný krok, na který by si mnozí netroufli. Prodali, co šlo, vzdali se jistoty zaměstnání, nechali za sebou domov a vydali se na cesty - a to společně se svými dvěma syny, čtyřletým Blighem a dvouletým Rothkem.
Dnes žijí v pohybu. Vietnam, Jižní Korea, Abú Dhabí, Thajsko - to vše mají za sebou. A příští zastávkou bude Čína.
"Trochu mě mrzí, že Bligh nezažívá ten tradiční milník - fotku v uniformě u vchodových dveří školy," řekla Billie pro What’s The Jam. "Ale víme, že děláme správnou věc. Dáváme mu svět," dodala.
Cesta za svobodou a rodinným časem
Rozhodnutí opustit Spojené království nebylo impulzivní. Stále vyšší životní náklady, stres z každodenní rutiny a málo společně stráveného času vedly Billie a Selwyna k zásadnímu přehodnocení priorit. "Žili jsme od výplaty k výplatě. A kreditní karty byly často jedinou možností, jak pokrýt nečekané výdaje," přiznala Billie.
Zatímco Selwyn dlouhé hodiny pracoval, Billie zůstávala doma s dětmi. Náklady na školku, obavy z pokut za školní absence a všeobecný tlak systému se postupně stávaly neúnosnými. A tak místo návratu do práce a zápasu o rovnováhu se rozhodli pro úplný restart.
Po vlastní ose
Vzdělávání jejich dětí dnes probíhá v režimu worldschooling a unschooling. To znamená, že se neučí podle osnov, ale podle momentálního zájmu a možností, které nabízí jejich aktuální situace. Jednou je to návštěva muzea, jindy diskuse o historii přímo ve vietnamské ulici nebo pozorování opravy kanalizace.
"Lidé si často myslí, že unschooling znamená, že je nic neučíme," vysvětluje Billie. "Ale pravda je, že se učíme pořád - skrze život samotný. Bligh je podle školních standardů o rok nebo dva napřed," tvrdí.
A praktická stránka? "Ušetřili jsme stovky liber - za uniformy, pomůcky, školné. Ty peníze nám tady ve Vietnamu pokryjí týdny života," usmívá se.
Emoce, pochybnosti, ale i vnitřní klid
Přesto Billie přiznává, že první školní den doma v Anglii v ní vyvolal silné emoce. Ve svém příspěvku na sociálních sítích napsala: "Dnes mě přemáhají emoce. Víme, že jsme se rozhodli správně… Ale je ve mně malý kousek, který by mu rád koupil jeho první uniformu, nachystal oběd a objal ho před školou."
Zároveň ale dodala: "Posílám lásku všem, kdo dnes ráno se slzami v očích mávali dětem u školních bran. Těším se, až uvidím všechny ty nádherné fotky."
Kvůli otevřenosti Billie oba rodiče čelí kritice. Lidé jim píšou, že jsou sobečtí, dávají jim najevo jejich obavy o budoucnost dětí, a dokonce tvrdí, že si synové takové cestování ani nebudou pamatovat - a proto je jejich rozhodnutí nesmyslné. Billie má však jasno: "Nevzpomínají si ani na své první narozeniny nebo Vánoce - ale přesto na nich záleží. Tyhle zážitky formují, kým jsou."
Štěstí a plány
Rodina dnes žije jednodušeji, ale intenzivněji. Slunce, svoboda a společně trávený čas jim podle vlastních slov přinesly hlubší štěstí. "Byla jsem šťastná i předtím, ale teď jako by se mi rozjasnila duše," říká Billie.
Návrat do starého života v Británii neplánují. Chtějí se usadit tam, kde najdou klidnější rytmus a víc slunce. A než se tak stane, čeká je ještě řada zemí, zážitků a lekcí, které žádná škola nabídnout nemůže.
Jejich příběh a životní styl možná není pro každého. Ale připomíná, že někdy i odvážné rozhodnutí může být tím nejvíc přirozeným, pokud vede k tomu, co považujeme za skutečně důležité.
VIDEO: Spotlight moment: Takhle si budujeme občany? Byla to poprava, kritizuje expert testy pro deváťáky (11. 03. 2025)
