Praha - Vrásčité prsty starší ženy s klidem rovnají barevné kamínky vedle sebe. Červený, bílý, červený. Na budoucím rukávu bílého trička vytvářejí pozoruhodnou mozaiku. "Růženko, tohle se sem přece nehodí," vtipkuje art terapeutka Kateřina Jungová a odebírá zelenou kytičku z nablýskané řady. Tady, v jednom vinohradském bytě se pětice žen bez domova zatím cítí bezpečně. Až večer skončí s našíváním, bude vše jinak. Nemají totiž kam jít.
Ženy bez domova, které se zapojily do projektu Metráž, tak na pár hodin zapomenou na svoji tíživou sociální situaci. V prostorách provizorní textilní dílny tvoří oblečení či módní doplňky. Používají zbytky látek nebo to, co najdou na ulici. Navíc mají možnost přivýdělku.
"Nechtěli jsme vytvořit chráněnou dílnu a platit jim pouze za přítomnost, našim cílem je naučit je věc navrhnout, vyrobit a následně umět prodat," říká Kateřina Jungová. Společně s módní návrhářkou Lucií Kutálkovou, provozující oděvní značku Leeda, proto vymyslely program pomáhající ohroženým ženám. Jungová do projektu přinesla letitou praxi získanou prací se sociálně slabými lidmi a designérka Kutálková zkušenosti z módní branže.
Peníze za účast? Jen za odvedenou práci
Chráněnou dílnu tak připomínají pouze rady obou autorek během tvorby. Ženy se schází v prostorách obecně prospěšné společnosti Jako doma. Program je určený přibližně pro desítku žen. Některé dochází každý týden, jiné jenom nakouknou a už víckrát nepřijdou. Pravidelně se dílen účastní přibližně polovička. Na bezdomovkyně místo jistého příjmu čeká jen jehla a nit. A jestli si něco vydělají, záleží pouze na nich. "Vymyslely jsme takové úkoly, jaké mohou dělat třeba na ubytovně. Pokud mají jehlice na pletení, tak mohou plést třeba v parku," přibližuje návrhářka Kutálková a dodává, že některé z žen dnes už vyrábějí i mimo dílny.
Ženy do dílen chodí nejenom kvůli penězům, ale také kvůli pocitu klidu, tepla i atmosféře. "Pro mě je čas strávený tady oázou klidu, práci si beru s sebou i na víkend," svěřuje se Nina. Šití se věnovala už kdysi dávno a díky Metráži si vše připomíná. "Po nástupu na mateřskou jsem šila pro celou rodinu a později i pro známé," vypráví. V Metráži patří mezi mentorku - pracuje tady nejdéle a pomáhá ostatním. Jsou tu i další ženy, jež se kdysi věnovaly výrobě. Jedna je vyučená kožešnice, jiná měla maminku i sestru švadlenu.
Účastnice projektu zatím pošívají kožené kšandy a nažehlují kamínky na trička. Výsledek jejich práce se ale nebude prodávat pod ochrannou známkou. Zakladatelky Metráže chtějí jít s produkty na trh. "Našim klientkám pomohu mimo jiné i tím, že vím, co zákazníci chtějí, a vím, jak věc prodat," dodává Kutálková a prozrazuje, že produkty chce zahrnout i do své nové kolekce. Výrobky z dílny Metráž by se proto mohly prodávat pod značkou Leeda.
Na první skutečné peníze si ženy přijdou už koncem května. Testovací stánek by mohl stát na prodejních akcích, třeba na Dyzajn marketu. "Chceme představit konkurenceschopný projekt. Ne takový, který si někdo koupí za padesát korun z milosti," tvrdí Kutálková. Nezisková organizace také v současné době jedná o spolupráci s online portálem Zoot. Produkty by se tak v budoucnu mohly prodávat v rámci projektu Dobro, který zákazníkům nabízí eticky vyrobenou módu a podporuje dílčí projekty. A třeba právě kšandy nebo trička mohou ženy vyrábět sériově a přitom kreativně. Do programu je navíc zapojená i veřejná textilní dílna Strojovna ve Vršovicích, kde ženy v ateliéru pracují na strojích nutných pro ruční práce.
Bezpečí dílny
Bezdomovkyně se v rámci projektu učí i nacenit vlastní práci. Zatím nedokážou říct, za kolik korun by prodaly jednu kameny ozdobenou kšandu. Po chvilce váhání se společně s lektorkami shodnou na necelých tři sta korunách. Za tyhle peníze si člověk koupí originální šperk vyrobený s touhou dostat se z problémů, ženám bez domova navíc připadne celá částka. "Kdyby si některá z nich časem udělala například živnostenský list, tak by to bylo skvělé," přeje si návrhářka Kutálková. Než se ale něco změní, ženy se každý středeční podvečer po skončení dílen vrátí na ulici.
Právě i životní podmínky lidí z ulice inspirovaly autorky projektu k vytvoření prostoru určeného výhradně pro něžné pohlaví. Muži sem mají vstup zakázaný. "Ženy na ulici jsou v menšině a mají málo příležitostí uvědomit si problém. Mnohdy se setkaly se špatným chováním hraničícím s násilím, my jim nabízíme bezpečný prostor," vysvětluje expresivní terapeutka Jungová.
Koncept Metráže mapuje celosvětový trend recyklování věcí a zároveň se staví proti plýtvání. "Vždy mě zajímala odpovědnost a pracovní podmínky. Z pohledu návrhářky také řeším maximální využití materiálů, aby z nich nezbyl odpad," vypráví Kutálková. Ženy tvoří ze zbytků látek či kůží, které jsou stále kvalitní, ale návrháři je už pro tvorbu nevyužijí. A neomezují se pouze na dárcovství. Některé z nich samy hledají vyhozené materiály. "Lidé žijící na ulici z popelnic vytahují plno zachovalých věcí. Samotné jsme se kolikrát divili, co přinesli," doplňuje Jungová a do rukou bere koženou kšandu pošitou korálky a kovovými spirálky. "Třeba konkrétně tohle je příklad, kdy paní našla na ulici starý náhrdelník a z jeho částí vytvořila krásnou novou věc," usmívá se terapeutka.
Unikátní český projekt zaujal i společnost T-Mobile, která ho podpořila částkou 100 tisíc korun. Neziskovka peníze získala v rámci grantového řízení Mluvme spolu. "Hledali jsme zajímavé projekty zlepšující komunikaci mezi lidmi, které pomáhají znevýhodněným skupinám se začleněním do společnosti. Nápad, jak zapojit ženy bezdomovkyně do pracovního a navíc kreativního procesu, si naši podporu zaslouží," objasňuje Martina Kemrová, která má v T-Mobilu na starosti oblast společenské zodpovědnosti. Získané peníze autorky projektu využijí například na zaplacení profesionální brašnářky, její práce je totiž nutná pro finální úpravy kšand.
Lidem bez domova pomáhá i firma
Myšlenku zaměstnávat lidi na ulici měla i společnost Siemens, která nedávno ohlásila spuštění projektu Siemens@Restart. Během léta přijdou do práce společně s běžnými zaměstnanci Siemensu až dvě desítky bezdomovců. Podle profesní kvalifikace se postaví za výrobní linku nebo najdou místo v obchodním oddělení. Technologická firma jim nabídla pracovní smlouvu na jeden rok. Pokud se osvědčí, mají šanci v podniku zůstat. Do projektu jsou zapojené i neziskové organizace Charita ČR a Naděje. Armáda spásy pomáhá s výběrem vhodných kandidátů. Drogově závislí nebo alkoholici jsou ale bez šance.
Na ulici v Česku podle odhadů neziskové organizace Naděje dnes žije mezi třiceti a čtyřiceti tisíci lidí, dvacet procent z nich přitom tvoří ženy.