Brno - Daniel Vodrážka (24) založil před dvěma lety se svou přítelkyní Alenou Hrabánkovou a bratrem Davidem studentskou neziskovou organizaci Mise naděje. Na začátku června s tímto projektem zvítězili v kategorii do 30 let v anketě Gratias Tibi, oceňující občanskou aktivitu mladých lidí.
Dobročinný projekt se zaměřuje na opuštěné děti, bezdomovectví, zdravotně znevýhodněné, onkologické pacienty, lidi s poruchou autistického spektra i zvířata v útulku. Tým neziskovky tvoří především studenti Masarykovy univerzity v Brně.
"Náš spolek je postavený na myšlence pomoci těm, kdo si sami pomoci nemohou. Všechny tyto cílové skupiny do ní zapadají," vysvětluje.
Daniel Vodrážka právě dokončuje studium Finanční matematiky na Přírodovědecké fakultě a Podnikovou ekonomiku a management na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Krom toho si při studiích přivydělává internetovým marketingem.
Nyní se ale poohlíží po jiné práci."Konkrétní místo zatím vybrané nemám, ale co vím jistě, je, že se budu dál snažit pomáhat těm, kdo v životě neměli tolik štěstí," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Daniel Vodrážka.
A.cz: Jak to všechno zvládáte - dvě školy, práce v neziskovce a internetové reklamní agentuře?
Daniel Vodrážka: Když se chce, člověk toho zvládne hodně (smích). Kromě toho mě dost podporuje mé nejbližší okolí, přítelkyně a rodina, za což jsem jim vděčný.
Aktuálně.cz: Co bylo hlavním impulsem pro vznik Mise naděje?
Už jsem se nechtěl jen dívat na to, jak kolem nás tolik lidí, a zvláště pak dětí, doplácí na lhostejnost druhých. Chtěl jsem najít systematické a efektivní řešení, kterým bych jim mohl napomoct, a proto jsem za pomoci skvělých lidí kolem sebe zhruba před dvěma roky založil tuto studentskou neziskovou organizaci.
A.cz: Jak náročné bylo vytvořit fungující pracovní tým?
Mám velké štěstí, že mám kolem sebe lidi, kteří pochopili důležitost myšlenky, na které Mise naděje stojí, a přiložili ruku k dílu, ať už se jedná o mé přátele, rodinu, nebo přítelkyni. Jádro Mise naděje tvoří zhruba patnáct lidí, studentů brněnských vysokých škol, převážně Masarykovy univerzity.
A.cz: Jak to zvládáte s financemi?
Finance byly trošku problém, dlouhou dobu jsem hradil mnoho výdajů z vlastní kapsy, ale v poslední době jsme úspěšně zažádali o dva granty, podpořilo nás několik dárců z řad zaměstnanců Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity a zabezpečili jsme tak alespoň nutné minimum pro provoz našich projektů.
A.cz: Zaujala mě šíře vaší pomoci - opuštěné děti, bezdomovectví, zdravotní znevýhodnění, onkologičtí pacienti, lidé s poruchou autistického spektra, zvířata v útulku. Proč tak velké rozpětí?
Náš spolek je postavený na myšlence pomoci těm, kdo si sami pomoci nemohou. Všechny tyto cílové skupiny do ní zapadají, tedy kromě bezdomovectví, kde se vymezujeme jen na pomoc lidem v Armádě spásy a teprve začínáme. V současnosti máme přes deset fungujících dobročinných projektů zaměřených na pomoc jednotlivým cílovým skupinám, které se snažíme stabilizovat a vylepšovat.
A.cz: Jak to zvládáte?
Obecně fungujeme hodně jako zprostředkovatelé – když chce člověk opravdu pomoct, je mu jedno, jestli "body za pomoc" dostane jiná organizace. Důležité je jen to, aby to dotyčnému opravdu a co nejvíce pomohlo. Takto například zprostředkováváme dobrovolníky Asociaci pomáhající lidem s autismem a dalším.
A.cz: Jaký smysl vidíte ve studentské Misi naděje, tedy kromě samotné pomoci?
Osobně spatřuji velký přínos Mise naděje také v tom, že ukazuje mladým lidem cestu, po které se mohou vydat, a někomu třeba svou pomocí úplně změnit život. Není přitom podstatné, jestli v budoucnu budou pomáhat stále přes Misi naděje, nebo jinou organizaci.
A.cz: Podle čeho se rozhodujete, kterým žadatelům pomůžete a kterým ne?
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Nejdůležitějším kritériem je příslušnost do cílové skupiny všech těch, kdo jsou odkázáni na pomoc od ostatních. Dále zvažujeme naše reálné možnosti pomoci, jelikož působíme zatím jen v Brně a naše zdroje jsou dosti omezené. Nutno však říci, že často stačí jen ochota pomoci. Kolikrát jsme už pomohli i na dálku, ať už jen radou, malým dárkem zaslaným poštou, nebo třeba sehnáním domácí učitelky-dobrovolnice pro vážně nemocnou dívku.
A.cz: Na čem nyní pracujete?
Nedávno jsme například díky grantu Spolku absolventů a přátel Masarykovy univerzity uspořádali celostátní soutěž Dar dobrého srdce pro kolektivy dětí ze ZŠ a SŠ pod vedením jejich učitelů, které si mohly vybrat, zdali svůj dar darují dětem do nemocnice, zvířatům v útulku, nebo jinam. Cílem soutěže bylo jak povzbuzení a podpora jedinců z naší cílové skupiny, tak i osvěta v nutnosti pomáhat jim a podpora dobrovolnictví v České republice. Náš projekt má tedy i osvětový charakter.
Rádi bychom také našli dárce či sponzora pro náš připravený projekt na pomoc několika vážně nemocným dětem, které jsme v minulém roce osobně poznali a nyní se jim snažíme pomoct. Několik z těchto dětí nám bylo doporučeno ze systému Dobrého anděla jako "nejakutnější případy" v našem kraji, tedy děti s velmi vážnými onemocněními, nejčastěji s rakovinou.
A.cz: Co považujete za svůj dosud největší úspěch?
Měřitelnost pomoci je dost problematická, těžko proto říct. Naši dobrovolníci mají za sebou stovky hodin doučování dětí v dětských domovech, dětem v nemocnici pravidelně pomáháme v rámci projektu Kreativní činnosti pro děti v nemocnici podpořeného městem Brnem.
Snad by mohlo jít o benefiční běh na pomoc chlapci s autismem, který jsme spoluorganizovali s anglickou školkou Ponny Brno, na kterém se vybralo skoro 11 000 Kč, které následně Konto Bariéry skoro zdvojnásobilo a rodina má teď zabezpečené finance na potřebné osobní asistenty na dobu několika měsíců dopředu. Možná se to nezdá, ale pro ně je to velká pomoc, péče o dítě s poruchou autistického spektra je velmi náročná, prakticky 24hodinová péče. A zkuste si to každý den, několik roků v kuse. Osobně velmi obdivuji každého rodiče, který to zvládá a nevzdá to.
A.cz: Jaký nejsilnější příběh jste prožil během své práce pro Misi naděje?
Jednoznačně jde o návštěvy za vážně nemocnými dětmi a jejich rodinami, často neúplnými, které na mě vždy silně zapůsobily. Je těžké si představit, jak složité to má matka-samoživitelka, jejíž dítě vážně onemocní a ona je na všechny výdaje spojené s léčbou i na péči o dítě sama. Takových případů je mnoho, jak dokládají i statistiky. Děti však za to, co se jim stalo, v drtivé většině případů nemohou a my bychom jim měli pomáhat.
A.cz: Co bude, až jádro vašeho týmu dostuduje a opustíte školu, která vás spojuje? Budete v činnosti pokračovat dál, nebo si vychováváte nástupce?
Strategickému řízení Mise naděje bych se chtěl věnovat i nadále, ale za týden končím školu, a provozní úroveň řízení tak kvůli pravděpodobnému nástupu do zaměstnání přenechám jiným, talentovaným nadějím Mise naděje (smích).
A.cz: Právě dokončujete studium. Co plánujete dělat? Budete se naplno věnovat internetovému marketingu, který jste dělal již za studií?
Nějak si přivydělávat musím, proto ten marketing. Ale nechci se tomu věnovat doživotně, je to spíš forma přivýdělku a praxe. Konkrétní místo zatím vybrané nemám, ale co vím jistě, je, že se budu dál snažit pomáhat těm, kdo v životě neměli tolik štěstí.
