Zpočátku to vypadá jako normální cvičení pro seniory. Lidé se převléknou do sportovního oblečení a protahují si tělo. Jenže když pak začnou chodit s míčky na hlavě, víte, že to není obyčejné cvičení. Že je to prostě Senior Cirkus, jak ostatně hlásá i název tohoto kroužku, pořádaného Elpidou, vzdělávacím a kulturním centrem pro seniory.
Opatrně se účastníků ptám, jak je napadlo přihlásit se na kroužek cirkusových dovedností. Protože to skutečně není u důchodců zrovna běžná aktivita.
"Prostě jsem si to našla na internetu. Chodím do Elpidy na jazykové kurzy, tak mě zajímalo, co pořádají jiného," sděluje mi se samozřejmostí v hlase jedna z účastnic. "A tohle jiné celkem je," dodává.
"A já ze zvědavosti. Když jsem si přečetla, že je to pro každého, tak jsem si řekla, že i pro nemehla," směje se její kamarádka. Jirka, z celého kroužku nejpokročilejší, zase říká, že se sem přihlásil "z mladické nerozvážnosti".
Nedávné vědecké výzkumy ukázaly, že žonglování zlepšuje fungování mozku a vytváří spoustu nových spojů, tzv. synapsí, mezi mozkovými buňkami - neurony.
"Při žonglování se toho děje hodně najednou, musíte propojit oči, ruce, myšlení, koordinaci, takže proto jsou jeho účinky takto mimořádné. Mozek se dá cvičit jako jakýkoliv sval," vysvětluje lektor Tomáš Hála z umělecké skupiny Firejokers. Ta se zabývá akrobacií a žonglováním s ohněm.
A co si o tom myslí jeho žáci? Cítí, že jim to po hodinovém tréninku s míčky lépe myslí? "Tak se na nás podívejte, jak jsme inteligentní!" smějí se.
Cvičenci zkouší chodit s míčkem na hlavě a dostávají od lektora instrukce, že by si takto mohli třeba ráno čistit zuby, aby ještě posílili nácvik rovnováhy a koordinace. Učí se také přemístit trikem pískový míček z lokte do dlaně.
Kolem prosklené tělocvičny v přízemí bytového komplexu prochází školka na vycházce. Otevřou se jí dveře na fotobuňku a maličké děti ohromeně sledují seniory, jak balancují s barevnými míčky. "To koukáte, co?" mávají na ně senioři.
Ostatně jak nám lektor po hodině prozrazuje, jedna z přítomných babiček se přihlásila proto, že chce o Silvestra překvapit vnuka svým žongléřským číslem.
Výuka přechází do vyšší obtížnosti. Dvojice si mají házet míčky střídavě rovně a křížem, střídavě do levé a do pravé ruky. A vzápětí je ještě hůř - jedna paní vychází lichá, takže k ní musím nastoupit do dvojice. Zkoušíme nejprve střídat směr rovně a křížem a střídat ruce, ale postupem času jsem ráda, že míčky jakkoliv chytám a házím tak, aby se při troše zručnosti s dobrém postřehu daly i chytit.
Dozvídám se, že se jmenuje Jarka a v mládí dělala baletku. Teď je jí pětasedmdesát a řekla si, proč nezkusit cirkus. Vždyť coby baletce jí koordinace pohybů, balanc a zručnost nedělaly potíže.
Bavíme se, já se notně zadýchávám a mám o paní strach, co to teprve musí dělat s ní, tak zvolňuji tempo, dělám pauzy. Jenže to mi neprojde: "Tak si když tak sundejte tu šálu a bude se vám líp dýchat," radí mi Jarka a nasazuje zase k rychlé výměně míčků. A tak si sundávám šálu a snažím se respektovat její tempo.
Dojde na žonglování s dvěma míčky, pak se k nim přidává plácnutí do nohy a ti nejodvážnější přidávají i třetí míček, někteří úspěšně. Já mezi ně nepatřím.
Balonky vystřídá žonglovací plastový talíř, jenž se má roztočit na hůlce tak, aby na ní seděl svým středem a samovolně se točil. Ti pokročilejší senioři dokonce umí udržet hůlku i s točícím se talířem na jednom prstu.
Během té hodiny člověka opouští všechny zažité stereotypy o seniorech a zbývá jen velký obdiv - nejen za jejich eskamotérské dovednosti, ale i za jejich odvahu a "mladickou nerozvážnost", s níž se přihlásili do cirkusáckého kroužku.
"Účastníci tu dostanou návod, jak procvičit tělo i mozek. A zlepšení mohou pozorovat i v praktickém životě. Mně například nepadají v kuchyni věci na zem. A když už, chytám ve vzduchu hrníčky a uhýbám noži, když mi padá na nohu," popisuje lektor Tomáš Hála. "Nevím, jestli senioři budou chytat hrníčky ve vzduchu, ale je to skvělý mozkový jogging," říká performer ze skupiny Firejokers. Tito vrhači ohňových pochodní či obručí spolupracují s Cirkem La Putyka a Danem Komarovem. V rámci La Putyky začali cirkusové dovednosti učit i děti.
"No a děti vodí nejčastěji na kroužky prarodiče, hlavně babičky. Začali jsme je lákat mezi sebe, ať si to jdou také vyzkoušet. No a ono jim to šlo, navíc jsou oproti dětem ohromně vzorné a trpělivé," líčí Tomáš. S Elpidou se pak proto už celkem jednoduše domluvili na cirkusu pro seniory.
Tomáš absolvoval kurz "senior friendly teacher" - učitel přívětivý k seniorům. Z drsného vrhače ohňů se stal milý usměvavý pan učitel, na němž babičky visí pohledem. Jak to dělá? "Nevidím v tom žádnou vědu. Prostě se k nim chovám jako k dospělým lidem a ne jako k dětem nebo seniorům," konstatuje.
Celé generace starých lidí přitom dříve žily ve všeobecném povědomí o tom, že mozek se ve starším věku již nevyvíjí. "Starého psa novým kouskům nenaučíš," říkalo se. A tak se na staré nedbalo, natož že by se je něco nového učilo. "Dojdi si, babi, nakoupit, pusť si televizi a hlavně se do ničeho nepouštěj!"
Na konci 20. století však vědci přišli na neuroplasticitu mozku, tedy na schopnost jeho vývoje během celého života, včetně pozdního stáří. Nastal boom se zájmovými kroužky pro seniory či s univerzitami třetího věku. A centrum Elpida se nebálo otevřít ani takové kroužky jako "Youtuberem v šedesáti" či Senior Cirkus.
"Já si to tu ohromně užívám," říká Tomáš. Oni jsou tak vzorní a tak houževnatí. Absolutně nechápu tu jejich fyzičku a výdrž. Mají můj obdiv a dělají velké pokroky," uzavírá lektor.
