Zakarpatí je místo protikladů. Příšerné silnice, ale ploty domů z nerezové oceli. Dědové v prostých hadrech, ale s chytrým mobilem v ruce. Krávy a psi na cestách. A do toho nádherná příroda a hory, po kterých jezdí smradlavé žuky plné sběračů borůvek. V Koločavě stojí česká hospoda a taky socha Ivana Olbrachta. Na kopečku nad vesnicí stranou ostatních hrobů s plechovým kýblem se dá při troše štěstí najít pomníček Nikoly Šuhaje. Sem proudy turistů zatím nemíří, a proto je tu hezky.

Na pěší pouť do Santiaga de Compostela se dá vyrazit z mnoha důvodů a mnoha destinací. Trasa z portugalského Porta, z velké části podél Atlantiku, se dá ujít za deset dnů svižnějšího tempa. My jsme i s mnoha odbočkami a nezkratkami s kamarádkami nakonec ušly 330 kilometrů a užily si nádherných útesů, pláží, rybářských, vinařských i horských vesniček. Spát se dá docela levně v oficiálních poutních ubytovnách, penzionech i Airbnb a výborného jídla je všude víc než dostatek.

Sveta Nedjelja je chorvatský konec světa. Leží na jižním pobřeží ostrova Hvar a končí tu křivolaká silnička, vedoucí skrze úzký tunel uprostřed ostrova. Všude kolem vysoké skály, ze kterých skáčou mladí odvážlivci, pláže typicky kamenité a malé, nicméně najdete tady klid, krásnou přírodu a taky výborné víno.

Ačkoliv patří Signagi k nejmenším gruzínským městům, je známé svou malebností. Pitoreskní historické městečko leží ve východní části Gruzie, zhruba 113 kilometrů od Tbilisi a co by kamenem dohodil od vrcholků Velkého Kavkazu. Právě výhled s řadou historických a kulturních památek a také místní gastronomie sem každý rok přiláká tisíce turistů. Přízvisko „město lásky“ navíc zaručuje neutuchající příliv svatebních párů. Pokud se sem rozhodnete zajet, vynechat byste neměli ochutnávku místních vín a taky mcvadi.

Národní park Šumava je zázrak uprostřed Evropy. Bez přehánění. Naplno si to uvědomíte až při návštěvě jeho divočiny. K vidění jsou panenské slatě, rašeliniště, jezírka, prameniště řek, ale i lesy v pradávné podobě.

Jeden z helsinských ostrovů ve Finském zálivu má své neopakovatelné kouzlo především v létě. Finové (a čím dál častěji také cizinci) zde nejraději tráví nejdelší den v roce, tedy letní slunovrat. Kromě pikniku na pláži a opalování (nebo pro otužilejší i koupání) se zde dá také kempovat. Stálí obyvatelé zde nežijí, právě během letního slunovratu se však ostrov zcela zalidní a kouzelné místo na dohled Helsinek ožije dlouhými večírky. Finové si totiž těch pár letních dní dokážou pořádně užít.

Africká země mnoha kontrastů – krajiny, lidí, jídla i ubytování. Hlavní město, jak už to bývá, nabízí spíš to horší z Maroka. Určitě si tu půjčte auto a vyjeďte za hranice Marrakéše, třeba směrem na Saharu (kde to je zážitek sám o sobě). Cestou potkáte v zapadlých městech a vesnicích pohostinné muslimy, skvělé jídelny a kavárny. Navíc projedete velmi rozmanitou přírodou, která chvíli připomíná bezstarostný kraj Toskánska plný zvlněných kopců, jindy zase opuštěné a vyprahlé pustiny, jimiž prostupují jen zelené pruhy oáz.

Na přelomu března a dubna jsme vyzkoušeli s rodinou Řím a byla to dobrá volba. Manželku s dcerou jsem poslal letadem, zatímco já jsem jel nočním vlakem z Vídně. Cenově stále vítězí létání, ale můj skvělý zážitek z vlaku mi nikdo nevezme. Vemte si četbu, na LTE se nedá příliš spoléhat.

Novohradské hory patří mezi nejkrásnější místa v České republice, která jsou ještě relativně méně dotčená masovou turistikou. Jednou z nejhezčích a nejromantičtějších lokalit, které tam stojí za návštěvu, je anglický park v Terezině údolí s malebným vodopádem na říčce Stropnici. Park nedaleko od města Nové Hrady založila v polovině 18. století šlechtična Terezie Buqoyová. A když už v těch místech budete, určitě nezapomeňte také na historické centrum Nových Hradů a na nádherný poutní kostel Panny Marie Těšitelky v Dobré Vodě, který bývá označován za jihočeské Lurdy.

Spojené arabské emiráty (SAE) nenabízí turistům zrovna moc zajímavostí, pokud není vaší vášní nakupování v obřích klimatizovaných halách protkaných pohyblivými chodníky či cachtání se v průzračném moři u rozlehlých hotelových resortů obehnaných ostnatým drátem. Přesto jde v této hektické a díky ropě prudce se rozvíjející zemi najít místa, která najdete jen málokde. A pro milovníky geografických kuriozit budou představovat pořádný „zářez“ do cestovatelského deníčku. Může jím být třeba Nahva – enkláva na druhou nebo též enkláva v exklávě. Anebo exkláva v enklávě? Záleží, z jaké strany emirátsko-ománské hranice se díváte. 

Za slovenskými hranicemi se najednou ze škodovek stanou žigulíky a ocitnete se v trochu v jiné době. Západní Ukrajina v okolí Užhorodu a Mukačeva nabízí panenskou přírodu, kopce i zajímavá města s atmosférou bývalého československého území. Ceny jsou velmi příznivé, jídlo chutné. A když pojedete stopem, nejlíp poznáte pohostinnost zdejších lidí, kteří mají Čechy rádi.

Západní Krkonoše nejsou jen sjezdovky ve Špindlerově Mlýně, vodopád na Mumlavě a pramen Labe. Zejména na podzim můžete kolem Horních Míseček v podstatě sami objevovat zapomenuté kouty nejznámějších českých hor, jako jsou třeba ledovcové kary Kotle, barevným listím zasypanou vrcholovou cestu z Míseček přes Šeřín až na Žalý či úrodná borůvková pole kolem Vosecké boudy. Díky autobusům, které z Míseček jezdí co půl hodiny až k Vrbatově boudě, si navíc zejména rodiny s dětmi ušetří spousty námahy a akční rádius pro výlety se rázem rozšíří až po Dvoračky se skvělým kyselem, Sněžné jámy s unikátní scenérií či oblíbenou Martinovku s výhledem do Sedmidolí. Dobrodruzi pak mohou v lesích Medvědína hledat trosky zříceného letadla Mig 15 či dávno zaniklý Masarykův skokanský můstek. Jen pozor, vyhněte se až příliš oblíbeným prodlouženým víkendům kolem 28. září a října.

Při návštěvě Japonska jsem zjistila, jak je mi ve spoustě věcí blízké. Nečekejte vřelé a upovídané lidi, ale ani podivíny v pokémoních kostýmech. Je to země s úžasnými památkami, vynikajícím jídlem a přísnými pravidly, která se týkají i front na metro. A když se dáte do řeči s prodejcem na trhu v Kjótu, možná vám zabrouká melodii Novosvětské.