Myšlenka zlézt všechny vrcholky unijních zemí Zaorala napadla, když se vloni hlásil do vzdělávacího kurzu s prozaickým názvem Adventure Academy. "Do kurzu vybírali dvacet studentů ze zhruba dvou set přihlášených na základě expedic, které chystají. Protože jsem o účast velmi stál a měl jsem jako Nešvéd handicap, vymyslel jsem si tenhle projekt," vysvětluje.
V rámci kurzu se naučil základům horolezectví, jízdě na kajaku, první pomoci po pádu pod led nebo jak přežít několik dní ve volné přírodě. Kromě toho se dozvěděl, jak takovou expedici naplánovat. I díky získaným znalostem se mu podařilo přesvědčit několik sponzorů a ušetřit tak pár tisíc na cestovném. Většinu dobrodružných výstupů má na konci srpna již za sebou a zbývají mu poslední dva vrcholky.
Nejvyšším vrcholkem, který se mu podařilo dobýt, se stal Mulhacén v pevninské části Španělska (oficiálně je nejvyšší horou celého království Pico de Teide na ostrově Tenerife, pozn. red.). Ten se tyčí do výšky 3478 metrů nad mořem a nachází se v pohoří Sierra Nevada na jihu země. Nejnižším zdolaným vrcholem se pak stal dánský kopec Møllehøj s výškou 171 metrů, který měl Zaoral problém najít kvůli jeho neobvyklé poloze.
Tři dny čekání na Gerlach
Kromě toho zlezl pobaltské vrcholky, za jeden den vyjel na kole nejvyšší hory Beneluxu, zapsal si výstup na nejvyšší hory Rumunska, Bulharska, Řecka, Malty či Kypru.
"Kyperský vrchol je trochu nudný, protože je tam vojenská základna. Ale dozvěděl jsem se, že se tam dá lyžovat, kdo by to byl čekal," říká. Neopomněl ani Sněžku a polsko-slovenské Tatry. "Tři dny jsme museli čekat kvůli nepříznivému počasí, než jsme mohli na Gerlachovský štít vylézt," okomentoval. V kategorii nejkrásnější hory zatím u něj vede Mount Olympus v Řecku.
Naopak špatné vzpomínky má na britské ostrovy, kde se mu společně s kamarádem stala autonehoda. Incident se obešel bez zranění, ale Zaoral podle svých slov ztratil ve vraku materiály z Irska a Velké Británie, a dokonce přemýšlel, že expedici ukončí. Po několika dnech volna strávených v Česku však změnil názor a svůj plán se rozhodl dotáhnout do konce.
Pěšky, na kole i vlakem
V současné době je v Alpách a před sebou má ještě pohoří na severu Evropy. "Jedinou horou, kterou zřejmě vynechám, je Mont Blanc, protože bych to časově nestihl. Kvůli nehodě jsem ztratil týden a navíc jsem na nejvyšší hoře Evropy už kdysi byl," vysvětlil. Jeho původní plán totiž počítal s dokončením expedice během necelých tří měsíců. A její velkou část absolvoval vlakem, díky spolupráci se společností Eurail získal dvě měsíční jízdenky po Evropě.
Jaromír Zaoral (30 let)
- Cestoval a fotograf žijící střídavě ve Švédsku a v Česku.
- Vystudoval Mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze a Entrepreneurship and Business Development na univerzitě ve městě Umeå.
- Kromě cestování rád fotí a věnuje se sportu.
- Jeho expedice můžete sledovat na webu či Instagramu.
- O expedici po evropských vrcholcích nedávno vydal knihu Koruna Evropy.
Po železnici se tak přepravil z Dánska přes Benelux, Česko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko až do Bulharska s Řecka. Cestu vlakem zakončil v Soluni a trvala mu necelý měsíc.
"Počítal jsem to a je to zhruba 4370 kilometrů. Vlakem jsem popojížděl takto i po Španělsku, v Irsku a ve Velké Británii. Vlak hodlám využít i v Alpách," vypočítává. Častokrát ale na výpravu k horám musel využít i půjčeného auta. "Ale snažil jsem si výstupy i nějak ztížit, kromě pěší chůze jsem jel i na kole," dodává.
Nejbizarnější cesta vede podle něj k nejvyšší hoře pevninského Portugalska Serra da Estrela, kde se nachází kruhový objezd. "Ale to okolí je nádherné," přesvědčuje. Za nejnamáhavější výstup považuje cestu na rumunskou horu Moldovean pro její vzdálenost a šplhání na Gerlachovský štít kvůli technické náročnosti. "Bez horského vůdce bych na něj nevylezl," přiznal.
"Nejvíc lidí jsem potkal na Sněžce"
Zatímco na Mont Blanc jezdí každým rokem čím dál tím více lidí, podle Zaorala existuje v Evropě spousta vrcholků bez návalu turistů. "V Rumunsku jsem po cestě potkal tři lidi, ve Španělsku bylo taky minimum turistů. Nejvíc lidí jsem potkal na Sněžce, a to přesto, že bylo horší počasí," uvedl.
Své zážitky popisuje i na blogu s názvem The Best View Points, v překladu Nejlepší výhledy. A které místo bylo podle volnočasového fotografa nejkrásnější? "Nejkrásnější výhled je na řeckou horu Olymp. Výhled z vrcholu byl nejlepší v Rumunsku, protože okolo nebyla žádná civilizace. Na Rysech zase v den mého výstupu napadl sníh, takže jsem se kochal pohledem na hory posypané bílým popraškem," vypráví.
Jako milovník přírody také velmi rád přespával co nejblíže horským vrcholkům. Ať už v horských chatách, v autě, nebo ve stanu. "Chtěl jsem ty hory poznat co nejvíc, i protože je pro fotografy nejzajímavější východ a západ slunce," vysvětlil.
Expedici by chtěl dokončit s posledním srpnovým dnem na švédské hoře Kebnekaise.
