V silné mezinárodní konkurenci jste skončili osmí, jste spokojení?
Adam Kadeřávek: Spokojení jsme určitě, považujeme to za velký úspěch. Chtěli jsme se dostat do cíle, což se nám podařilo. Moc si ceníme podpory, které se nám dostalo od všech fanoušků a kamarádů.
Já jsem čekal, že přijedu a polovina lidí si mě odebere z přátel na Facebooku. Naštěstí to bylo přesně naopak, lidi psali, lajkovali, sdíleli. Líbilo se jim to.
Co bylo vaším cílem, když jste se do soutěže hlásili?
Naším cílem bylo vůbec se do závodu dostat, protože i projít přes národní kolo je hrozně složité. A pak jsme si to jednoznačně chtěli užít. Měli jsme nicméně ambice, chtěli jsme do toho jít naplno, neflákat se a nešetřit se. Samozřejmě ale nepřekročit zdravou mez.
V týmu jste byl vy, Tomáš Král a Julie Waldová, koho to napadlo takhle složit?
Byl to můj nápad, Tomáš je dlouhá léta jeden z mých nejlepších kamarádů z gymplu. On chodil do paralelky, tam zlobil, proto mu jeho máma zařídila přestup k nám do třídy, aby si zlepšil průměr. Když jsme se u nás ve třídě začali kamarádit, tak tu školu musel opustit úplně. Kamarádi jsme ale zůstali a pořád se vídáme na takovýchto skvělých projektech.
Julii znám přes společné kamarády. Jí jsem vybral já s tím, že jsem doufal, že to bude fungovat, což se naštěstí podařilo. Žádné problémy a spory mezi námi nebyly. Každý přispěl svojí částí hodně moc k úspěchu.
Po cestě jste vyráběli víno, zajezdili jste si na rodeu, svezli jste se se závodním týmem F1, co byl největší zážitek?
Celé to byl jeden velký zážitek. Kdyby to měla být nějaká materiální věc, tak asi svezení Lotusem, protože to bylo něco neuvěřitelného. Velkým zážitkem bylo také noční koupání ve vodopádu v Alpách.
A když by to neměl být ten materiální zážitek?
No mě osobně úplně nadchlo, kolik skvělých a hodných lidí ochotných pomoci třem smradlavým cestovatelům existuje. Vždycky se našel někdo, kdo byl z našeho příběhu nadšený, znal nás sice třeba jenom půl hodiny, ale vzal nás k sobě a pomohl nám, což mě opravdu překvapilo. Tohle byl pro mě největší zážitek, protože jsem nevěřil, že něco takového může ještě v dnešním světě fungovat.
Urazili jste 2876 kilometrů, jak jste cestovali?
Často stopem. Jezdili jsme samozřejmě i jinak, občas jsme od někoho za plechovky vyhandlovali lístek, jindy jsme se domluvili třeba s průvodčím, který nás ochotně přehlížel a většinou se na nás šibalsky usmíval.
Při cestě jste směňovali plechovky Red Bullu za různé věci, co byla nejlepší směna?
Asi výměna a stop zároveň. Ve Španělsku jsme potkali Miguela, který nás provezl přes dva checkpointy, nechal nás u sebe přespat a ke snídani nám jeho úžasná žena udělala míchaný vajíčka. To vše za dvě plechovky Red Bullu. Nutno dodat, že jsme mu pak dali jako poděkování celý kartón.
Koukal jsem na váš profil na Facebooku a máte tam hodně fotek z cestování, je to vaše velká vášeň?
Určitě, cestuju moc rád. To je samozřejmě jeden z důvodů, proč jsme se do soutěže přihlásili, protože to je úžasná cestovatelská a zážitková příležitost.