"Česko už dávno není pornovelmocí, jak se traduje," říká Widman. Období, kdy tuzemsko vládlo pornografickému průmyslu, podle něj končí nejpozději s příchodem ekonomické krize v roce 2008. Jako zlaté období české erotiky označuje 90. léta a přelom tisíciletí.
"Pornoprůmysl se v rámci vnímání lidí tehdy dostal na úroveň Hollywoodu. Byla to éra pornstars jako Jenna Jameson. Snímky byly více umělecké a měly nádech filmařiny," vzpomíná. Dnešní komerční filmy jsou podle Widmana "erotické dvacetiminutovky", v nichž jde jen o zobrazení samotného pohlavního aktu. "Erotika jako taková má spíše vzbudit fantazii a vzrušení, které povede k sebeuspokojení," míní bývalý podnikatel v erotickém průmyslu.
Řemeslo jako takové podle Widmana od 90. let ztratilo prestiž. "Ten byznys byl veřejností vnímán úplně jinak. Lidé poznávali slavné české pornoherečky a chtěli se s nimi fotit na ulici jako s kteroukoliv hollywoodskou herečkou. Dnes už je tento průmysl zase trochu tabuizovaný, protože úroveň herců je dnes nižší a rekrutují se odjinud," vysvětluje.
"Lidé chtějí čerstvé maso"
Kult slavných pornohvězd skončil a dnešní konzument se obrací spíše k amatérskému materiálu. "Jde o nové tváře, které natočí pár desítek filmů a je konec, nebudují si kariéru. Lidé chtějí čerstvé maso," říká Widman. V tuzemsku podle něj táhne také gonzo styl (odnož amatérského porna zaměřující se na detaily - pozn. red.) a videa typu MILF, v nichž účinkují atraktivní ženy ve věku zhruba od třiceti do padesáti let.
Starší pornografické filmy se známými hvězdami měly podle Widmana kouzlo nedosažitelnosti. "Konzument si říkal: já na takovou holku nikdy nedosáhnu a nesbalím ji, je až moc hezká, až vyumělkovaná," přibližuje Widman s tím, že postupně tento model ztrácel nápad a lidé zatoužili po něčem jiném. S dnešními pornoherci se podle něj mohou lidé snáze ztotožnit, ale na druhou stranu zde chybí prvek vzrušení.
Skříňky plné erotických fotek
Sám Widman začal podnikat v erotickém průmyslu hned po revoluci v devadesátém roce, ale pamatuje i předlistopadové poměry. Historie erotiky je navíc jeho koníčkem, proto spolupracoval na přípravě výstavy Praha dekadentní v Tančícím domě. Ta návštěvníka provede dějinami pornografie v Československu od veřejných domů první republiky až po tabuizovanou sexualitu 70. a 80. let.
Výstava Praha dekadentní
- Expozice mapuje erotiku a dekadenci v Praze potažmo v Československu od období první republiky až do pádu železné opony
- Dotýká se i života sexuálních menšin za Rakouska-Uherska, za první republiky i za totality
- Součástí jsou soukromé sbírky erotických fotografií, expozice dámského spodního prádla, ale i ukázky nástrojů, které sloužily k nelegálním potratům
- Výstava potrvá od 12. května do 21. března příštího roku
Právě v období normalizace se celý erotický průmysl pohyboval za hranou legality. Pornografie či prostituce sice nebyla žádným předpisem výslovně zakázaná, vše se ale schovalo pod ohrožování mravnosti, které v trestním právu zakotvené bylo. "V 80. letech byl erotický průmysl zakázaný, všechny snímky proto byly amatérské a profesionální filmy se sem dostávaly na videokazetách a kšeftovalo se s nimi na burzách. Pašovali je lidé, kteří jezdili na Západ," popisuje Widman.
Do amatérských filmů byl ale problém sehnat účinkující. Slečny z veřejných domů nebo klubů často natáčet nechtěly. Pracovaly víceméně v uzavřené společnosti a v soukromém životě se nezřídka jednalo o studentky vysokých škol, které nechtěly být vidět na videu. Sháněly se proto na diskotékách nebo přímo na ulici a dostávaly obrovské peníze.
Přestože erotický materiál nebyl za minulého režimu tak dostupný jako nyní, Widman se domnívá, že množství uživatelů pornografie výrazně nižší nebylo, jen ji konzumovali odlišným způsobem. "Jako studenti jsme chodili na praxi do továren a všichni chlapi měli skříňku zevnitř polepenou erotickými fotkami. V šest ráno tu skříňku otevřeli a byly tam fotky přefocované z magazínů nebo soukromé amatérské fotky," vzpomíná.
Maminka mi to vyčítá
Widman na vysoké škole studoval ekonomii, ale této profesi se nikdy nevěnoval. K pornografii se dostal náhodou. Když po revoluci přicestovali do Česka zahraniční producenti, on jako jeden z mála ovládal několik jazyků a tlumočil jim.
"Maminka mi to dodnes vyčítá. Nikdy jsem se ekonomii nevěnoval, protože jsem dostal z erotického průmyslu dobré nabídky, a takové finance bych si normálně nevydělal," říká. Připouští, že v pornoprůmyslu pracoval vždy hlavně pro peníze. K erotice jej ale poutal i hluboký zájem, který sdílel se svým otcem, a byl prý nadšený, když najednou spolupracoval s hvězdami, které dříve jen obdivoval.
Ačkoliv jeho tvář není moc známá, Widman se po revoluci stal důležitou personou nového českého erotického průmyslu. V roce 1995 se mu například podařilo uspořádat první erotický veletrh v Praze v Paláci kultury, dnešním Kongresovém centru, kde lidé poprvé viděli Teresu Orlowski nebo Dolly Buster. Vzpomíná, jak Češi po legalizaci pornografie toužili zhlédnout klasické hity, jako je Deep Throat nebo Behind the Green Door. Kazet se prodaly i desítky tisíc kusů.
Sám podnikatel rád natáčel snímky ve stylu fetiš. "Korzety, punčochy, podpatky. Bylo to estetické a holky byly pěkné," popisuje se zaujetím. Fetiš je prý dodnes dominantou německého nebo nizozemského trhu, ale naopak vůbec nefunguje ve Francii. V tuzemsku je poptávka po již zmíněném amatérském pornu a také po videích typu casting - herci a herečky tam většinou předstírají, že jdou na fotografický či filmový casting, který skončí sexem.
Poslední film Widman natočil v roce 2011, od té doby už se jen zájmově zabývá historií erotiky na našem území. "Měl jsem bohužel nehodu a byl jsem půl roku v nemocnici. To mě donutilo přemýšlet, co dál. Zjistil jsem, že už to nebylo to, co jsem chtěl dělat, byl to stres a peněz bylo málo," poukazuje na to, že s masovým nástupem internetu přestala být pornografie tak výnosným byznysem. "I když už se aktivně v branži nepohybuji, je to můj koníček a stále jsem s některými herci v kontaktu na přátelské bázi," dodává.
