Okál v Praze se navzdory omezenému rozpočtu podařilo přizpůsobit současnému životnímu stylu. Nesourodý exteriér architekti sjednotili novou fasádou v bílé barvě, interiér pak mnohem víc otevřeli a díky novým vikýřům i prosvětlili.

Související

Zájem o katalogové domy postupně opadá. Češi dávají přednost individuálnímu bydlení, říká kurátorka

Upravovalo se pouze podkroví a vnější plášť domu, měnila se také střecha a veškeré zpevněné plochy kolem domu, včetně těch na dvojgaráži, a plot. Na případnou rekonstrukci čeká vstupní podlaží a suterén domu. 

Dům byl rekonstruován kvalitní stavební firmou a dosáhl na dotaci z programu Zelená úsporám.

"Domy typu okál trpí pochopitelně neduhy, které souvisí s dobou jejich vzniku, ať už je to například vnější plášť domů, který je ve většině případů zhotoven s použitím dnes zakázaného azbestu, nebo třeba nevyhovující tepelně izolační vlastnosti," vysvětluje architekt Jiří Pavlíček.

Právě vnější plášť s azbestem je podle Pavlíčka největší nevýhodou rekonstrukce většiny okálů. Při zateplování domu byla použita izolace z minerální vaty. "Kompletně nová je například ve střeše. V podkroví také klienti pociťovali před rekonstrukcí největší diskomfort. V létě tam teplota někdy šplhala i přes 30 stupňů," dodává.

V porovnání s některými dnes nabízenými katalogovými domy se ale podle Pavlíčka okál jeví jako střídmý dům, který má rozumný potenciál pro rekonstrukci. "V našem případě tak byl největší slabinou fakt, že se jedná jednoduše o typový dům, který nemůže v městském prostředí a na svažitém pozemku flexibilně reagovat na dané požadavky. Ve výsledku je pak už skoro jedno, jestli se jedná o dům typu okál, nebo jiný typ katalogového domu, včetně těch, které jsou na trhu dnes," dodává.

Související

Jak se vyvíjel průměrný rodinný dům?

19 fotografií

Okál má podle něj i řadu pozitiv. Díky své dispozici a velikosti vyhoví velkému množství lidí. Od současných katalogových dřevostaveb se navíc konstrukčně příliš neliší. 

"Pokud se podívám více na architektonické kvality domu a srovnám je se současnými typovými domy všech možných ženských jmen, najdu mezi nimi paradoxně i takové, které jsou na tom hůře než původní okál, ať už svou dispozicí, nebo estetickými kvalitami a potenciálem pro budoucí stavební úpravy. Většina jich na tom bude asi lépe, ale souboj rozhodně nebudou vyhrávat 'o parník'. Na tomto příkladu je vidět, že typový dům není nakonec tak složité individualizovat, zásadní urbanistické vazby jde ale měnit jen velmi obtížně," uzavírá.