reklama
 
 

Zájem o katalogové domy postupně opadá. Češi dávají přednost individuálnímu bydlení, říká kurátorka

23. 5. 2017
"Zatímco v devadesátých letech byl ideál architektonické podoby domku romantičtější s členitějšími a dekorativnějšími prvky historizujícího tvarosloví, později, zvláště pak kolem roku 2005, se již podoba architektury domu minimalizovala," říká kurátorka výstavy s názvem Klasik Jana Pavlová. Expozice v karlínské galerii Viper mapuje vývoj průměrného rodinného domu od roku 1989 do roku 2015 a zároveň to, jak se měnil obecný architektonický vkus v souvislosti s hospodářskou situací.
Doporučujeme

V minulém režimu byl rodinný dům takřka nedostatkovým zbožím. Po roce 1989 přišla řada nově založených firem s nabídkou katalogového bydlení dodávaného na klíč. Mají Češi stále zájem o tento typ bydlení? 

Nejsilnější touha lidí po bydlení v katalogovém domě byla, a to i díky propagaci v médiích, v 90. letech. Úpadek zájmu přišel s finanční krizí a hospodářskou recesí, kdy se lidi již tolik nehrnuli do pořizování hypoték, po pár letech však zájem znovu začal mírně stoupat. Začala se však také objevovat skupina lidí, která se naopak navracela z rodinných domků na předměstí. Zjistili totiž, že ztratili kontakty s přáteli, přestali společensky žít. Vše má tedy jak ekonomické, tak sociální důsledky.

Krátce po roce 1989 stavební firmy hledaly inspiraci v zahraničí, zejména v Německu, Skandinávii nebo ve Spojených státech. I tam tedy byl o katalogové bydlení zájem?

Ano. Zejména v USA pak bylo trendem, že majitelé vystřídali několik takových levných typových domků za život. Tomu však odpovídala i jejich dostupnost. Zatímco u nás bylo možné si v největším boomu pořídit průměrný rodinný domek za 16 průměrných ročních platů, v Německu to bylo již za sedm a v USA za čtyři. Lidé jsou tam také na satelitní bydlení mnohem více zvyklí, stejně jako na bydlení v domě, jehož rozměry by vnímal Čech již za hranicí určitého životního komfortu. U nás jednoznačně převažuje tendence, že když už se někdo rozhodne pro výstavbu rodinného domu, měl by vydržet alespoň po dobu jedné generace, čemuž odpovídala i preference tradiční zděné technologie oproti montovaným dřevěným domkům, které byly oblíbené například v USA či Skandinávii.

Výstava je rozdělená do pěti různých etap. Podle jakých kritériích jste postupovala?

Jednotlivé etapy sledují vývoj obrazu českého průměrného rodinného domu od roku 1989 do roku 2015. Tento obraz byl zúžen na typový katalogový dům, jelikož jeho architektura z principu podléhá nejlépe masovému vkusu a poptávce zákazníků. Typový katalogový dům zároveň představoval zcela novou komoditu na porevolučním trhu, do které mnoho majitelů stavebních a projekčních firem vkládalo naděje na podnikatelský úspěch. Mnoho firem se tak již zpočátku orientovalo na potenciální poptávku střední vrstvy, kde byl očekáván masový zájem.

Základní ideou výstavy bylo demonstrovat obraz vývoje střední vrstvy prostřednictvím této vybrané typologie novostavby rodinného domu. Cílem bylo ukázat, jak lidé ze střední třídy uskutečňovali svou ideální představu o podobě bydlení v souvislosti s jejich ekonomickými možnostmi. Jednotlivé etapy tak naznačují aspekty proměny architektonického diskurzu, a to v závislosti jak na vývoji obecného vkusu a technologických možností, tak v souvislosti s vývojem ekonomiky a nabídkou státních podpor, jako bylo stavební spoření a zejména pak hypotéka.

Jak byste jednotlivé etapy charakterizovala?

Možná že návštěvníka překvapí to, že co se například obecného vkusu týče, podoba domů se od devadesátých let až příliš moc nezměnila. Ačkoliv stavební firmy přišly také s nabídkou neomodernistických "kostek" asi kolem roku 2005, stále přetrvával ideál domku s valbovou či polovalbovou střechou, pouze určité detaily a zdobnější prvky jako různé arkýře se postupně s většími nároky na šetření energií minimalizovaly.

Co se týče perspektivy dostupnosti bydlení, zatímco v 90. letech odpovídají vybrané domy spíše movitějším majitelům mimo průměrnou platovou třídu, pro kterou byly nedostupné, etapu masové výstavby rodinných domů vzhledem k dostupnosti hypoték po roce 2000 zastupují levnější řadové domy stavěné v developerských lokalitách a nabízené i spolu s pozemky. Takové domy se již chtěly vyrovnat bydlení v městském bytě tři nebo čtyři plus jedna. 

Čtvrtá etapa počínající rokem 2009 demonstruje obecný obrat v architektonickém diskurzu směrem k nízkoenergetickému domu. Krásný dům byl od té domy ten, který je energeticky úsporný, trh se začal orientovat tímto směrem zejména i v souvislostech nabídky státních podpor - nejprve zelená úsporám a později pak nová zelená úsporám. 

A jak se proměňoval obecný vkus běžných lidí?

Zatímco v devadesátých letech byl ideál architektonické podoby domku romantičtější s členitějšími a dekorativnějšími prvky historizujícího tvarosloví, později, zvláště pak kolem roku 2005, se již podoba architektury domu minimalizovala, ale mezi nejprodávanějšími typy nikdy nepřevládl minimalistický  dům, naopak lidé mají stále tendenci se držet tradičního tvarosloví.

Tomu odpovídá i časté pojmenování typových domů "klasik", který se stával nejprodávanějším typem domu vedle "progresu" či "modernu". U řady lidí se také objevoval názor, že dům s plochou střechou do "české vesnice" - i té satelitní -nepatří. Možná že návštěvníka překvapí to, že co se například obecného vkusu týče, podoba domů se od devadesátých let až příliš moc nezměnila.

V jakém období zájem Čechů o katalogové bydlení kulminoval? 

V roce 2007 mnoho firem zaznamenalo největší zájem o typové rodinné domy. Prodalo se jich tehdy nejvíce, pak již počty klesaly. Samy firmy se zaměřovaly na výstavbu rodinných domků již pouze z jedné desetiny či jedné třetiny. Většina investic šla již na developerské projekty bytových domů v Praze, u kterých se očekávala do budoucna větší poptávka a zisky. 

Kulminace v roce 2007 souvisela zcela jistě s fází hospodářské prosperity a celkovým optimismem, se kterým šli lidé do uzavírání úvěrů poté, co se díky nízkým úrokům a vstřícným podmínkám bank staly pro mnohé přístupnější. Na přerušení této fáze měla pak do značné míry vliv finanční krize a hospodářská recese v roce 2008. Po této době se doposud takový masový zájem o výstavbu rodinných domů zatím neopakoval a mnozí majitelé projekčních a stavebních firem konstatují, že se již ani nikdy opakovat nebude.

Katalogové bydlení podporovala i řada časopisů (Můj dům nebo Střecha nad hlavou). Změnil se tento trend? Propaguje se větší měrou u čtenářů individuální bydlení?

Ano, prezentace a propagace katalogových domů se začala zužovat nejspíše již i tím, že od určité doby se firmy samy začaly přeorientovávat na stavbu bytových domů. Také to souvisí s tím, že se začaly rovnocenněji propagovat i kvality individuální výstavby.

Informují podle vás média dostatečně o možnosti nechat si postavit skutečně dům šitý na míru majitele?

Myslím, že existuje dostatek literatury, ovšem v době internetu a sociálních sítí se přesouvá debata již jinam. Sledovala jsem několik diskusních vláken, kde lidé, kteří se rozhodovali o výstavbě rodinného domu, komunikovali přímo s majiteli, kteří již takový dům postavili a bydlí v něm. Předávají jim tak zkušenosti či dokonce je pozvou přímo na návštěvu.

Poslední etapa vašeho průzkumu končí rokem 2015. Je zájem Čechů o katalogové domy menší?

Určitě menší, než-li tomu bylo v době největšího boomu. Lidé, kteří se rozhodli stavět rodinný dům, si také uvědomili určité klady individuální výstavby.

Jaké domy se v současnosti prodávají nejčastěji?

Co se týče novostaveb, tak podle statistik prodejnosti začaly být v oblibě právě menší bungalovy. Stávají se oblíbenými jak pro mladé lidi, tak pro starší páry, které již myslí na budoucí problém s pohybem po domě i jeho údržbou.

Na pražském Smíchově má vyrůst nová městská čtvrť. O tom, jak bude vypadat i obecně o tom, jak se daří novou zástavbu kombinovat s tou původní, odpovídá architekt Jaroslav Zima. | Video: DVTV |  07:04

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama