"Měli jsme tu už řadu dojemných příběhů, například jedna slečna si u nás objednala kremaci milovaného psa, jeho předčasný odchod těžce nesla, pořád plakala. Když jsme jí předávali urnu, řekla nám, že s ní chce jet transsibiřskou magistrálu. Na konci cesty popel rozprášila," líčí Šeba.
