Strážníci nejsou jen "botičkáři", lidé se zálibou v bojových sportech ani eminence, které se předhánějí v rozdávání pokut, tvrdí Ghanem. Právě vyvracení některých stereotypů o městské policii je jedním z cílů podcastu Švestky valí pecky, v němž Ghanem působí jako jeden z moderátorů. Dvojice z tiskového oddělení si do něj zve hosty z policejních řad, přináší střípky ze strážnické historie a informuje o kuriozitách, které se v Brně v posledních dnech udály.
Zároveň se Ghanem v pořadu snaží spolu se svou kolegyní Markétou Skřivánkovou využít mýtu o tom, že se v Brně dějí neuvěřitelné věci. "I v médiích se někdy objevují poznámky o tom, že jinde než v Brně by se to stát nemohlo," říká. Ve skutečnosti je Brno úplně běžným městem, ale k étosu metropole kuriozit zřejmě přispěl mimo jiné podcast Mikrovlnky Českého rozhlasu.
Policejní mluvčí pozoruje, že zejména lidé do 40 let znají hned několik členů brněnského tiskového oddělení jménem, právě díky Mikrovlnkám. "Asi to není úplně obvyklé. Když u nás začala pracovat kolegyně Markéta a zmínila se o tom, že nastoupila na tiskové oddělení Městské policie Brno, někdo jí řekl: ty pracuješ na tiskovém, tam je ten Pavel Šoba," směje se Ghanem.
Zároveň má podezření, že brněnské kuriozity proslavilo i samotné tiskové oddělení svým přístupem k práci. "Tomu mě naučila mediální škola - když člověk o něčem informuje, měl by toho vědět co nejvíc. Máme proto přístupy do systému, kde si můžete vyčíst veškeré detaily o událostech, které se staly. Také jsme požádali, abychom mohli stahovat záznamy z minikamer," popisuje mluvčí, jak vznikají květnaté brněnské svodky. "Často stačí jen sledovat, co se na záznamu děje, nemusíte si to přikrášlovat. Aktéři nebo děj bývají natolik zajímaví, že tomu stačí jen naslouchat," dodává.
Nugátová pomazánka a doga na výletě
Pečlivě vykreslené detaily v příbězích brněnských svodek pak zaujaly Marka Pichu z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, který z nich tvoří úsporné verše pod názvem Městská poezie Brno. "Na jedné debatě se ho ptali, jak ho to napadlo, a on říkal, že ho zaujaly právě ty detaily, dočetl se na zpravodajském serveru, že někdo hodil po strážníkovi nugátovou pomazánku. Jeho fascinovala ta nugátová pomazánka. Začal se pídit po tom, odkud se ty zprávy berou," popisuje Ghanem začátek symbiotické práce.
Předloni byl Picha se svým projektem nominován na cenu Magnesia Litera. Když hledal podobně košaté policejní svodky jinde po republice, prý nepochodil. Ghanem si však skromně myslí, že i jiná tisková oddělení poslední dobou dělají podobně dobrou práci. "Objevila se tady i taková zjevení jako Městská policie Přerov," naráží mluvčí na blog kreativně zpracovaných policejních zápisů, který byl loni ověnčen již zmiňovanou literární cenou.
Pokud je však Brno podle něj něčím specifické, jsou to zajímavé zvířecí odchyty. Vzpomíná si například na to, když jeho kolegové zachraňovali káčata, která popadala do kanálu. Protože byl moc úzký, tři strážníci do něj po hlavě spouštěli svou kolegyni, která jedno po druhém vytahovala. V oblibě má také případ tibetské dogy, která sama cestovala po Brně tramvají.
"Nejzajímavější na tom bylo, že přesně věděla, kam jede, protože pravidelně jezdívala s majitelem za svou matkou, páníčkové obou psů se občas navštěvovali," vypráví Ghanem. Pes by dojel až na místo, kdyby nebyla v jízdním řádu nepravidelnost, kvůli které skončil v jiné konečné stanici. "Všichni se jí báli včetně řidiče, ale ona byla velmi dobrácká, takže ji strážníci vyvedli za obojek a zkontaktovali majitele," završuje příběh s dobrým koncem.
Relax na střelnici
Ghanem na začátku kariéry pracoval v brněnském deníku MF Dnes a věří, že mediální zkušenost mu dnes pomáhá i při práci mluvčího. "Znám každodenní rutinu novinářů. Vím, v jakém čase potřebují informace mít, že když nemáte informace k dispozici a nikdo vám je nechce dát, je to velmi limitující. Na tom se snažím stavět svůj přístup," vysvětluje. Přiznává, že než k policii nastoupil, byla krimi rubrika jednou z mála, které se vyhýbal. Přišlo mu totiž, že jsou zprávy často vystavěny na aspektech, které nejsou pro veřejnost důležité.
V práci policejního mluvčího podle něj neexistuje nic jako běžný den. Na tiskovém oddělení odpovídá novinářům na dotazy, dělá vstupy pro televize i rádia a doprovází strážníky, když vystupují na kameru. Někdy se ale účastní také rizikových akcí, například fotbalových utkání. U policejních mluvčích se předpokládá, že jsou strážníky nebo strážnicemi, proto absolvoval i střeleckou přípravu, ačkoliv nemusel splnit stejné limity jako policisté.
Přestože u sebe zbraň v práci nenosí, střelba se mu zalíbila. "Nejsem vůbec militantně zaměřený, ale když chodíme jednou za čas na střelnici, je to pro mě blízké až meditaci, ač to možná zní absurdně. V práci mám neustále impulzy z různých stran, pořád musím něco řešit, pípají mi notifikace v e-mailu, někdo mi neustále telefonuje. Na střelnici u sebe nemám mobil, soustředím se jen na terč a jsem absolutně koncentrován. Je to obrovský relax, několikrát jsem už přemýšlel, že bych si chodil zastřílet soukromě," říká.
Facebook jako tísňová linka
Mluvčí policie dnes musí ovládat také správu sociálních sítí, odpovídat lidem na dotazy a korigovat diskusi. Neobvyklý není ani boj s nepravdivými informacemi. "Nepříjemně často se stává, že někdo na telefon natočí zákrok, kde není patrný začátek, a vytvoří se kolem toho řada fám a nepodložených informací. Hodně jsme se s tím setkávali v souvislosti s koronavirovými opatřeními. Strážníci třeba zasahovali proti nebezpečnému pachateli, který někoho ohrožoval, a potom jsme se u dvou tří takových videí dočetli, že to bylo kvůli tomu, že dotyčný neměl nasazenou roušku," říká.
Podobná videa se rychle sdílejí v nejrůznějších skupinách a žijí si vlastním životem. Ghanem přiznává, že dezinformace se v takových případech vyvracejí jen těžko. "Videa, na kterých má někdo zájem, aby se šířila, mají i několik tisíc sdílení, a my už se do většiny skupin, kde se sdílejí, vůbec nedostaneme. Navíc tempo, kterým se šíří, se nedá následovat. Řada lidí je ke všemu sdílí jako svůj vlastní příspěvek, takže už jej nedohledáme. To je zásadní problém," říká.
Nezřídka se také stává, že místo aby lidé volali na tísňovou linku, píší o pomoc na facebookovou stránku policie. "Kolegové na prevenci, kteří přicházejí do kontaktu s dětmi a mladými lidmi, popisují, že mají problém se strážníků na něco zeptat v přímém kontaktu. Když vědí, že nějaká instituce figuruje na sociálních sítích, tak očekávají, že se pomoci domohou i na internetu, a zároveň si nepřečtou na profilu, že to neslouží jako tísňová linka," vysvětluje mluvčí.
Upozorňuje, že tiskové oddělení se nemůže vždy věnovat žádostem o pomoc na sociálních sítích. "Práce tiskového mluvčího je velmi rozlítaná a nejsme vždy u počítače. Už několikrát jsem ale vyběhli jedno patro nahoru zalarmovat operační středisko a zároveň jsme tomu člověku napsali, ať nám pošle na e-mail telefonní číslo, ať mu můžeme zavolat," říká Ghanem. "Vybavím si také asi tři případy, kdy nám někdo napsal, že mu jeho kamarád nebo příbuzný na sociálních sítích poslal zprávu, že chce skončit se životem, a jeho automaticky napadlo tu pomoc vyhledat opět na sociálních sítích. V takovou chvíli se to snažíme předat, ale pro tyto situace stále slouží tísňové linky," dodává.
Ghanema si váží, jak strážníci mají nastavené hodnoty. "V této profesi na sobě lidé hodně závisejí. Každá chyba vašeho parťáka pro vás může být fatální. Buduje se mezi nimi sounáležitost a tyto principy se prolínají celou organizací," přibližuje policejní prostředí. "Strážníci potřebují cítit, že práci děláte pro ně, něco o ní víte snažíte se o ní dále dozvídat," dodává.
