V kategorii jednotlivců se dařilo čtyřiadvacetileté Kateřině Malačkové s fenou pyrenejského ovčáka Izzy. Po prvním kole se v kategorii medium (středně velcí psi) nacházela na 11. místě. V závěrečném běhu pak předvedla fantastický výkon a podařilo se jí dosáhnout až na titul vicemistra světa.
Ve stejné kategorii závodila i zkušená sedmatřicetiletá závodnice Martina Klimešová s fenou mudiho Kiki. Obhájkyně titulu mistra světa z loňského roku se po prvním kole nacházela na velmi dobrém 5. místě, bohužel však v druhém kole Kiki oběhla jednu překážku a musely ji tedy opravovat - získaly tak 5 trestných bodů, což je celkově posunulo až na 15. místo.
Nádherná byla zejména podpora fanoušků. Klimešová již během běhu věděla že na titul nedosáhne, ale roztleskala celou halu a uvedla fanoušky do varu. Celý zbytek finálového běhu ji pak provázela hlasitá podpora publika.
V kategorii družstev se o titul vicemistra zasloužila sestava Radka Mokrišová a šeltie Easy, Eliška Panáčová s šeltií Jive, Martina Klimešová a mudi Kiki a Kateřina Malačková s fenou pyrenejského ovčáka Jackie.
Povězte něco o vašich fenách Izzy a Kiki, se kterými závodíte. Jaké jsou?
Kateřina Malačková (KM): Izzy je tříletá fena pyrenejského ovčáka. Je to naše první společné mistrovství světa. Hrozně ráda jí, sežere všechno kolem, úplně všechno. Takže musím mít jídlo všude schované, ani na stole nesmí nic zůstat.
Martina Klimešová (MK): Kiki se jmenuje oficiálně Irhaberki Csimota Kiki a je to mudi, což je maďarské ovčácké plemeno. Pochází přímo z Maďarska, proto má takové jméno. Je jí devět let a pořád běhá na absolutní špičce, což je něco neuvěřitelného. Nikdy jsem v to nevěřila, že by takhle mohla lítat ještě v devíti letech, a trochu doufám, že to zvládne ještě příští rok.
No a jaká je… v životě jsem neviděla tak bojácné štěně, jako byla Kiki. Tak nějak osudově se dostala zrovna ke mně. Ale já jsem věděla, že ten pejsek má obrovské srdce. Když jsem si ji vezla domů, během prvních tří hodin se Kiki rozhodla, že jsem její bůh. Hodně mi věří. Proto jsme schopné běhat v této hale i plné lidí, přestože vždy byla bojácná. Dříve ji agility vůbec nebavilo, ale podařilo se mi to změnit a teď jsme schopné běhat tak, jak běháme.
Máte se svými fenami nějakou zábavnou historku ze závodů nebo z tréninku?
KM: Jednou jsme byly na závodech a Izzy zjistila, že se přišla podívat i moje máma. Po startu jsme se dostaly ke druhé překážce, pak se ovšem Izzy rozhodla zaběhnout si za mámou, utíkala ode mne na úplně opačnou stranu. Byla nadšená, dívala se na tribunu a hledala známou tvář. Já už tak nadšená samozřejmě nebyla.
Jak hodnotíte letošní mistrovství světa v Liberci?
KM: Byla tam úplně parádní atmosféra. Jsem hrozně ráda, že přijelo hodně českých fanoušků. Je to sice horší v tom, že ke konci běhu už se hodně křičí a nám to s Izzy trochu dělá problém, i ona se občas trochu bojí… Ale jsem z těch fanoušků nadšená a jsem moc ráda, že nás přijeli podpořit. Hala je parádní, ubytování i vše kolem je skvělé. Atmosféra i organizace akce byly opravdu výborné.
MK: Po minulé zkušenosti (pozn. mistrovství se konalo v Čechách poprvé v roce 2012) jsme všichni věděli, že to bude organizačně jedno z nejlepších mistrovství. Takhle je to perfektní, máme komfort, psi odpočívají na hotelu, všechno je blízko, všechno je pro nás zařízené, jako reprezentace máme i skvělé zázemí. Přijde mi ale, že na výkony jsme měly letos trochu smůlu.
Ty dvě chybičky, co jsme v bězích udělaly, tam nemusely být. Byla to trochu smůla, někdy to nejde ovlivnit. Na druhou stranu mít stříbro v družstvech je perfektní. Jak už jsem říkala, netušila jsem, že Kiki bude ještě takhle rychle běhat v devíti letech na mistrovství světa. Pořád patří mezi nejrychlejší psy a to je neuvěřitelné.
Kateřino, vy jste letos poprvé získala titul vicemistra světa. Bylo to možná trochu nečekané, po prvním běhu jste byly s Izzy na 11. místě průběžného pořadí. Jaké byly vaše pocity?
KM: Bylo to hodně nečekané. Když jsem viděla, že lidi, kteří byli po prvním kole přede mnou, dělají chyby nebo že se diskvalifikovali, věděla jsem, že už mám jisté určitě alespoň třetí místo. V tu chvíli jsem dostala takový menší záchvat paniky. Ale jsem maximálně nadšená. Nečekala jsem to, protože Izzy má teprve tři roky a je to naše první společné mistrovství. Jsem neskutečně šťastná.
Martino, vy jste obhajovala titul mistra světa z minulého roku. Do vašeho finálového běhu se sice vloudila chybička v podobě odmítnutí, ale vy jste si roztleskala halu a udělala z vašeho běhu alespoň show pro diváky. Odezva a podpora fanoušků, když jste dokončovala svůj běh, byly neuvěřitelné. Pomohlo vám to nějak?
MK: Já myslím, že na jednu stranu běhá člověk pro výsledky, ale na druhou stranu jsme tu všichni proto, abychom se bavili. Jak se říká, nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. To odmítnutí se stalo, viděla jsem, že rozhodčí dává pět trestných bodů, a bylo jasné, že je konec.
No a pak jsou dvě možnosti, buď se můžete zhroutit a brečet někde v koutku, anebo si to užít. Kiki si zaslouží, aby si to užila. Takže jsem se rozhodla, že ty lidi prostě roztleskám, kdykoliv to trošičku šlo, tak jsem během běhu tleskala. Myslím, že se jim to líbilo, že z toho měli tu správnou show.
Za ta léta, co dělám agility, jsem se to naučila. Samozřejmě že první nezdary jsem obrečela, ale pak jsem pochopila, že takhle to mají všichni, jednou jste nahoře a jednou dole. Hlavně Kiki má čtyři tituly mistra světa a jednoho vicemistra (souhrnně, ze soutěží jednotlivců i družstev). Samozřejmě by bylo krásné přidat další medaili. Vždycky udělám maximum. A když to v tu chvíli prostě nestačí, beru to tak, jak to je.
