Byt ve funkcionalistickém domě z 30. let měl jednu nespornou výhodu - kvalitní základ. Dispozice 3+1 ale trpěla typickými neduhy této doby: temné chodby, uzavřené místnosti a minimální propojení mezi jednotlivými prostory. Rozsáhlá rekonstrukce byla nevyhnutelná, a to jak po stránce dispoziční, tak i technické.
Důležitým specifikem domu se stala jeho skeletová nosná konstrukce, která architektce Lence Míkové a jejím spolupracovníkům Davidu Polochovi, Magdaleně Buza a Janu Plašilovi dala volnost a otevřela cestu k větší kreativitě.
Světlo, vzduch a plynulost
Klíčem k přeměně se stalo světlo a volnost pohybu. Prvním krokem bylo odstranění většiny příček. Sloupy a průvlaky nosného systému byly přiznaně odhalené a staly se architektonickým prvkem samy o sobě i součástí nového příběhu bytu. Výsledkem je nová dispozice 3+kk, kde se z původně roztříštěného prostoru stává plynulý celek, který dýchá.
Zcela nový průhled umožňuje už od vstupu vidět až na protější fasádu, což navozuje pocit otevřenosti a propojení. Zachoval se jeden uzavřený pokoj směrem do ulice, ale jinak se byt dá nově pohodlně obejít - takzvaná obíhačka je nejen praktická, ale i zábavná, zvlášť pokud máte doma malé děti.
Nový středobod života
Hlavní ložnice se přesunula směrem k tichému dvoru a je propojená s obytnou částí průchozí koupelnou. Mezi nimi vznikl i pracovní koutek s chytrým řešením posuvné stěny, která může prostor zcela oddělit, nebo jen naznačit zónování. Středem bytu se stal nový blok s kuchyní, dvěma koupelnami a centrální halou, která ukrývá vestavnou šatnu.
Celému obytnému prostoru dominuje výrazný kuchyňský ostrůvek obložený kamenem - doslova i obrazně středobod domácnosti.
Materiály, které propojují minulost s přítomností
Barevnost a materiály byly zvoleny s ohledem na charakter celého domu. Kuchyňská část je laděna do krémového tónu, který harmonizuje s odstínem původních okenních rámů. Vedle surových betonových prvků se objevuje zesvětlená kořenová dýha - elegantní i příjemně teplý materiál, který ozvláštňuje například šatnu nebo posuvné stěny.
Podlahy jsou samotnou kapitolou. V předsíni a koupelnách se objevuje dlažba z drceného kamene, která přináší přírodní texturu a odolnost. V obytných místnostech se zachovalo, co šlo, z původních parket. Obecně se v bytě místo skrývání hraje s autenticitou.
A pak jsou tu detaily: původní dveře, repasované kliky - tiché připomínky, že tento byt tu byl dávno před nynějšími vlastníky. Nemovitost s respektem k její historii může dál sloužit nové generaci.
Rekonstrukce tohoto funkcionalistického bytu je krásným příkladem toho, jak lze s citem pro detail přetvořit historický prostor na moderní, světlý a přívětivý domov. Byt dostal nový život a stal se základnou pro rodinu a nové příběhy i každodenní strasti i radosti. Není divu, že se architekta Lenka Míková s tímto interiérem probojovala až do finále soutěže Interiér roku.
